23 Cdo 3084/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci
žalobce P. N., , správce konkursní podstaty úpadce M., spol. s r. o., zast.
JUDr. K. U., advokátem, proti žalované D., s. r. o., , zast. JUDr. M. N.,
advokátem o zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cm 65/2004-27, o dovolání žalobce proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, takto:
I. Dovolání žalobce směřující do měnícího výroku ve věcí samé rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne ze 7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, jímž
byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky
800.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení p. a. od 11. 6. 2003 do zaplacení, se
zamítá.
II. Dovolání směřující do výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
7. února 2007, č. j. 4 Cmo 117/2006-59, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že
žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradu částku 53.739,- Kč do
tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne ze 7. února 2007, č.
j. 4 Cmo 117/2006-59, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl
žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s 3 %
úrokem z prodlení p. a. od 11. 6. 2003 do zaplacení; odvolací soud dále rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobce je povinen
zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 43.725,-
Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 75.725,- Kč, to vše do tří dnů od
právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce
žalobou ze dne 17. 2. 2004 domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s
3 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 11. 6. 2003 do zaplacení s
odůvodněním, že dne 30. 8. 2000 uzavřela společnost M., spol. s r. o. jako
zhotovitel a žalovaná jako objednatel smlouvu o dílo, přičemž předmět díla –
sportovní halu S. C. zhotovitel žalované s vadami a nedodělky předal dne 24. 4.
2001. Z obsahu protokolu mj. vyplývá, že cena za dílo činila 12.350.000,- Kč +
DPH a že zhotovitel vystaví konečnou fakturu na tuto částku s odpočtem záloh a
s vyznačením pozastávky, jež byla ve smlouvě o dílo mezi zhotovitelem a
objednatelem (žalovanou) sjednána ve výši 8000.000,- Kč. Tato pozastávka byla
dle smlouvy o dílo určena na odstranění případných vad vyskytnuvších se v
záruční době. V řízení dále bylo nesporné, že mezi úpadcem a žalovanou bylo po
předání a převzetí díla jednáno o odstranění vad a nedodělků. V řízení bylo
prokázáno, že vady a nedodělky předmětného díla nebyly do prohlášení konkursu
zhotovitelem (úpadce) ani jinou osobou odstraněny. Z ujednání stran odvolací
soud zjistil, že žalovaný měl právo si nechat vady v případě nečinnosti
zhotovitele odstranit sám. Vady si nechal odstranit společností B.-B. servis
spol. s r. o. S odstraňováním vad bylo započato po 10. 6. 2003 společností
B.-B. servis spol. s r. o. a dílo bylo žalované předáno dne 11. 9.
2003.Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy vady a nedodělky díla uvedené v
předávacím protokolu nebyly do prohlášení konkursu na majetek úpadce
odstraněny, žalované nevznikla povinnost zaplatit částku 800.000,- Kč správci
konkursní podstaty úpadce, protože uvedenou pohledávku za žalovanou úpadce ke
dni prohlášení konkursu neměl.
Odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy na majetek zhotovitele byl prohlášen
konkurs před odstraněním vad díla majících charakter nepodstatného porušení
smlouvy, je žaloba správce konkursní podstaty ohledně zaplacení žalované
částky, kterou považoval za splatnou dle § 14 odst. 1 písm. g) zákona o
konkursu a vyrovnání, nedůvodná, poněvadž tato pohledávka nevznikla, a proto
rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 11. 5. 2007 napadl žalobce výrok rozsudku odvolacího soudu ve
věci samé i o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, jsa přesvědčen, že
„rozhodnutí odvolacího soudu je chybné z důvodu nesprávného právního posouzení
věci“.
Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
dovolatel shledává v tom, že pozastávka ve výši 800.000,- Kč byla od doby
předání díla žalované pohledávkou společnosti M., spol. s r. o. za žalovanou,
jež však „pouze nebyla“ splatná. Dovolatel je přesvědčen, že splatnou se stala
uvedená pohledávka dnem, kdy na společnost zhotovitele byl prohlášen konkurs.
Vzhledem k tomu, že žalovaný nevyužil možnosti nechat si vady na své náklady
odstranit třetí osobou, nezanikla předmětná pohledávka ve výši 800.000,- Kč „v
důsledku kompenzace“ a trvala i po prohlášení konkursu.
Žalobce proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů
řízení, jež vyčíslil na 63.727,- Kč.
Žalovaná se, jak plyne z předkládací zprávy a obsahu spisu, k dovolání
nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti,
dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím
bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného
prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného
dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných
(způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího
soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ohledně
povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 800.000,- Kč s příslušenstvím).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí
soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci), jehož prostřednictvím nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že
předmětná pohledávka úpadce ve výši 800.000,- Kč za žalovanou nevznikla.
Žalobce je přesvědčen, že pohledávka za žalovanou vznikla okamžikem předání
díla žalované a splatnou se stala okamžikem prohlášení konkursu. Dále namítl,
že žalovaná mohla využít svého práva a z pozastávky financovat odstranění vad
díla provedeného úpadcem, ale pokud tak neučinila, pohledávka existovala v celé
výši a po prohlášení konkursu se stala splatnou.
V projednávané věci ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplývá,
že společnost M., spol. s r. o. jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel
uzavřely dne 30. 8. 2000 smlouvu o dílo, jejíž předmětem byla „výstavba objektu
sportovní haly S. C.“. V ust. čl. III odst. 3.1 smlouvy o dílo činila cena díla
12.650.000,- Kč bez DPH. Z ust. čl. III odst. 3.8 smlouvy o dílo se strany
plyne, že do ceny objemu skutečně provedených prací, odsouhlasených
objednatelem, ve výši 12.650.000,- Kč (včetně 800.000,- Kč pozastávky) budou na
tyto provedené práce vystaveny zálohové faktury a konečná faktura a dále že z
celkové ceny díla, vyúčtované zhotovitelem konečnou fakturou, bude provedena
pozastávka plateb ve výši 800.000,- Kč z ceny díla. Dohodnutá pozastávka měla
být zhotoviteli zaplacena objednatelem tak, že 400.000,- Kč bude zaplaceno po
uplynutí 36 kalendářních měsíců od předání díla bez vad a nedodělků a 400.000,-
Kč po uplynutí 60 kalendářních měsíců od předání díla bez vad a nedodělků a
pravomocní moci kolaudačního rozhodnutí. Tato pozastávka ve výši 800.000,- Kč
mohla být dle uvedeného ustanovení smlouvy o dílo nahrazena bankovní zárukou.
Dle čl. X odst. 10.3 smlouvy o dílo byl objednatel a osoby, na které svá práva
z odpovědnosti za vady převedl, oprávněn nechat odstranit vady třetí osobou na
náklady zhotovitele, pokud zhotovitel zjištěné vady způsobené nekvalitním
materiálem nebo prací zhotovitele neodstraní. Zápisem o předání a převzetí ze
dne 24. 4. 2001 úpadce (M., spol. s r. o.) dílo žalované dne 24. 4. 2001 předal.
V záruční době byly reklamovány vady díla. Dne 26. 3. 2003 byla mezi žalovanou
a úpadcem uzavřena „Dohoda o odstranění vad a nedodělků vzniklých v záruční
době dle smlouvy o dílo“, obsahující soupis vad a nedodělků a závazek
zhotovitele (úpadce) je nejpozději do 15. 5. 2003 odstranit. Dále se strany
dohodly, že v případě neodstranění uvedených vad a nedodělků ve stanoveném
termínu, může jejich odstranění provést žalovaná na náklady a nebezpečí úpadce
jakožto zhotovitele. Z přípisu jednatele úpadce ze dne 5. 5. 2003 plyne, že
úpadce žalované sdělil, že nemůže zabezpečovat provádění záručních oprav, a
proto požádal o provedení oprav třetí osobou na jeho náklady. Žalovaná proto
uzavřela s B.-B. servis, spol. s r. o. jako zhotovitelem dne 11. 6. 2003
smlouvu o dílo, ve znění dodatků a příloh, jejíž předmětem bylo „odstranění vad
a nedodělků vzniklých v záruční době na díle Výstavba objektu sportovní haly S.
C.“. Ze zápisu o předání a převzetí díla ze dne 11. 9. 2003 zhotovitel B.-B.
s., spol. s r. o. předal řádně provedené dílo objednateli (žalované).
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 6. 2003, č. j. 54 K 15/2003-52,
byl na majetek dlužníka M., spol. s r. o. prohlášen konkurs; účinky prohlášení
konkursu nastaly dne 10. 6. 2003. Správce konkursní podstaty úpadce se žalobou
ze dne 17. 2. 2004 domáhal po žalované zaplacení částky 800.000,- Kč s 3 %
ročním úrokem z prodlení z této částky od 11. 6. 2003 do zaplacení s
odůvodněním, že pohledávka úpadce za žalovanou ve výši 800.000,- Kč se stala
dle § 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání splatnou.
Dle ust. § 242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. lze rozhodnutí dovolacího soudu
přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dle ust. § 14 odst. 1 písm. g) zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, o konkursu a vyrovnání, má prohlášení konkursu za následek, že se
nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z
podstaty, považují v konkursu za splatné; toto ustanovení nemá vliv na
splatnost jakékoli pohledávky nebo závazku, které mají být zahrnuty do
závěrečného vyrovnání podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání
na kapitálovém trhu.
Uvedené ustanovení upravuje okamžik, kdy se pro účely konkursního řízení
stávají nesplatné pohledávky úpadce splatnými. Vzhledem k tomu, že těmito
pohledávkami mohou být jen ty, které v době prohlášení konkursu existovaly,
půjde v dovolacím řízení o zodpovězení otázky, zda pohledávka úpadce za
žalovanou ve výši 800.000,- Kč v době prohlášení konkursu skutečně existovala.
V posuzovaném případě lze z ujednání obsaženého v čl. III bodě 3.8 dovodit, že
zhotoviteli vzniklo právo na zaplacení ceny díla jeho předáním a převzetím, a
to za podmínky, že dílo nemělo vady a nedodělky bránící užívání. Dílo bylo
předáno a převzato dne 24. 4. 2001.
Z celkové ceny díla, vyúčtované konečnou fakturou, bylo podle dohody stran
možné pozastavit částku 800.000,- Kč po stanovenou dobu (tj. v zásadě po
záruční dobu).
Vzhledem k obsahu ujednání čl. III bodu 3.8 smlouvy o dílo je zřejmé, že pokud
jde o částku 800.000,- Kč, byl vznik práva na její zaplacení vázán na uplynutí
stanovené doby a skutečnost, že dílo bylo v té době bez vad(nedodělků).
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že účinky prohlášení konkursu
nastaly dne 10. 6. 2003 a k tomuto dni nebyly vady a nedodělky odstraněny¨a ani
neuplynula lhůta pro uvolnění sjednané pozastávky. Proto úpadci nevzniklo právo
na zaplacení (části) ceny díla, představující tzv. pozastávku.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že neexistovala-li pohledávka
zhotovitele za žalovanou, nemohla se tato pohledávka stát ve smyslu ust. § 14
odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání splatnou, jak dovozoval
dovolatel (shodně viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 26. 11. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007). Právní posouzení předmětného
nároku učiněné odvolacím soudem ohledně neexistence pohledávky úpadce za
žalovanou je správné.
Nejvyšší soud České republiky proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru,
že dovolání žalobce není podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné, a
proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání směřující do
výroku o zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím zamítl.
Dle ust. § 242 odst. 1 o. s. ř. přezkoumává dovolací soud rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Dovolatel v dovolání výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu,
tzn. včetně jeho odstavců I. a II. výroku týkajících se náhrady nákladů řízení
před soudy obou stupňů.
K tomu je nutné dodat, že v ust. § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. jsou uvedena
usnesení (výrok o náhradě nákladů má povahu usnesení i tehdy, je-li obsažen v
rozsudku), proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde
obsažena není, a proto dovolacímu soudu nezbývá než konstatovat, že dovolání
proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a proto
dovolání v tomto rozsahu dle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm.
c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že
žalované žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu