23 Cdo 315/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce Ing. D. S., zastoupeného JUDr. Z. K., CSc., advokátem proti
žalované R. e.-i. s.r.o., o 688 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cm 44/2004, o dovolání žalobce proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2007, č. j. 11 Cmo 189/2007-43, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. března 2007, č.j. 8 Cm 44/2004-36,
odmítl návrh žalobce na zahájení řízení, poté co vyzval žalobce, aby doplnil
svůj návrh na zahájení řízení o náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zejména o doplnění vylíčení rozhodujících
skutečností týkajících se základu i výše uplatněného nároku a označení důkazů.
Učinil tak proto, že žalobce výzvu soudu v určené lhůtě nesplnil, doplnil-li
návrh pouze nedostačujícím způsobem. Rozhodnutí odůvodnil soud tak, že žalobce
se dovolává svého nároku ze smluv o postoupení pohledávky, ale z obsahu návrhu
ani jeho doplnění není patrno z jakého vztahu (jeho právního předchůdce) svůj
nárok uplatňuje a ani není patrno, jakým způsobem dospěl k výši uplatněné
pohledávky. Uzavřel, že v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat a proto
návrh žalobce odmítl.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. srpna 2007, č. j. 11 Cmo 189/2007-43,
usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se soudem
prvního stupně, že žalobce ani po výzvě soudu nevylíčil dostatečně skutkový
děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok.
Soud vyšel ze zjištění, že žalobce v návrhu (podaný jako vzájemný návrh) pouze
uvedl, že společnost F., s.r.o., která změnila právní formu na akciovou
společnost, uzavřela dne 9.7.2001 dvě smlouvy s žalovanou, týž den statutární
zástupce žalované převzal „Přepravní dispozice“ a bylo částečně plněno, dne
10.4.2002 společnost F., s.r.o. smlouvou o postoupení pohledávky postoupila
žalobci pohledávku ve výši 688 500 Kč a téhož dne tuto skutečnost oznámila
žalované, přičemž k provedení důkazů navrhl žalobce výše uvedené smlouvy,
oznámení o postoupení pohledávky a přepravní dispozice.
Odvolací soud na základě uvedených zjištění dospěl k závěru, že v žádném podání
žalobce není vylíčen skutkový děj, na jehož základě uplatňuje svůj nárok,
takovým způsobem, aby byla umožněna jeho jednoznačná individualizace a byla
vyloučena záměna s jiným skutkem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a dovolává se
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s
tím, že by neuvedl dostatek skutkových tvrzení, která jsou nutná, aby bylo
soudu zřejmé a jasné, o čem a na jakém podkladě má být rozhodováno. Domnívá se,
že pokud k důkazu uvedl konkrétní smlouvy, není možné, aby soud dospěl k
závěru, že by mohlo dojít k záměně s jiným skutkem. Podle názoru dovolatele
muselo být soudu zřejmé, na jakém základě uplatnil svůj návrh. Navrhl proto
zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu
oprávněnou, je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř. a dovolatel uplatnil
možný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal
napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení
uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z
důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ,
kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl
být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis,
ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně
vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní
pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové náležitosti žaloby tak, že
žaloba musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) mimo jiné
obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje,
které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má
soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí
skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém
rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny
s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není
povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení
předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení
od předmětů jiných řízení. V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení
skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně
vymezen rozhodujícími skutečnosti. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu
věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících
skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité,
nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být
předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem
logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.5. 1996, sp.
zn. 2 Cdon 245/1996, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998,
pod č. 4 a rozhodnutí ze dne 28.6.2006, sp. zn. 25 Cdo 1043/2006).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že žaloba i po jejím doplnění je
pro nedostatečné vylíčení rozhodující skutečností neprojednatelná, neboť není
patrné, co je skutečným podkladem požadovaného nároku. Pouhý odkaz na dvě
smlouvy z 9.7.2001 a smlouvu o postoupení pohledávky nemůže obstát pro naplnění
požadavku ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. na vymezení obsahové náležitosti
žaloby v tom směru, že žaloba musí obsahovat jednoznačné vylíčení rozhodujících
skutečností. Z odkazu na smlouvy nebylo možno zjistit, z čeho žalobce dovozuje
svůj nárok, a to tak, aby nemohlo dojít k záměně s jiným skutkem.
Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud žalobce vyzval k doplnění
žaloby ve shora uvedeném směru, a rovněž napadené usnesení odvolacího soudu,
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, je třeba
považovat za správné.
Z uvedených důvodu Nejvyšší soud, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1
o. s. ř.), dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce nemá s
ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů řízení a
žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu