23 Cdo 3176/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
v právní věci žalobce Mgr. V. T., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se
sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poštovní 39/2, proti žalované České pojišťovně
a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956,
zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Křížkem
428/4, ohledně zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, ve věci místní
příslušnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 159 C 145/2011, o
dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. srpna
2013, č. j. 57 Co 662/2013 – 34, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července
2014, č. j. 57 Co 662/2013 – 80, takto.
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 25. dubna 2013, č. j. 159 C 145/2011 –
25, ve znění opravného usnesení ze dne 7. května 2013, č. j. 159 C 145/2011 –
28, výrokem I. vyslovil svou místní nepříslušnost a výrokem II. rozhodl, že po
právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1
jako soudu místně příslušnému. Rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 87 odst. 1
písm. c) o. s. ř. a § 7 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) s
tím, že žalovaná nemá v obchodním rejstříku zapsanou žádnou organizační složku,
proto je místně příslušným k řízení obecný soud žalované podle § 84 o. s. ř,
kterým je podle § 85 odst. 3 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu
má žalovaná (právnická osoba) sídlo, tedy nikoliv Okresní soud v Ostravě, jak
uplatnil žalobce, a to s odkazem na skutečnost, že uzavřel pojistnou smlouvu s
žalovanou na pobočce pojišťovny žalované v Ostravě. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. srpna 2013, č. j. 57 Co 662/2013 –
34, ve znění opravného usnesení ze dne 2. července 2014, č. j. 57 Co 662/2013 –
80, změnil žalobcem napadené usnesení Okresního soudu v Ostravě tak, že místní
nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě se nevyslovuje a věc se nepostupuje
Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Odvolací soud dovodil, že zápis organizační složky
v obchodním rejstříku není nutností pro možnost vycházet z umístění této
organizační složky při posouzení místní příslušnosti, a že za organizační
složku je třeba považovat i provozovnu žalované (odkázal na judikát uveřejněný
pod označením R 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodl
proto, že v řízení bude jako místně příslušný ve smyslu § 87 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. pokračovat Okresní soud v Ostravě, když za provozovnu lze nepochybně
považovat označené „překážkové pracoviště“ pojišťovny v Ostravě (takto označené
i žalovanou), která má v Ostravě stálé umístění a je prostorově odlišena od
sídla žalované v Praze, přičemž na tomto překážkovém pracovišti je
uskutečňována podnikatelská činnost pojišťovnictví a toto pracoviště (resp. pobočka) je i označena obchodní firmou žalované. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť má za to, že judikatura v otázce řešení
místní nepříslušnosti soudu je nejednotná. Žalovaná je přesvědčena, že
rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a navíc překvapivé, proto navrhla jeho
změnu tak, že nebude vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Ostravě. Žalobce ve vyjádření k podanému dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se
domnívá, že dovolatelka nevymezila řádně předpoklady přípustnosti dovolání. Pokud by přesto dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné,
navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto jako nedůvodné, neboť k řízení je podle 87
písm. c) o. s. ř. vedle obecného soudu žalované příslušný také soud, v jehož
obvodu má žalovaná svou organizační složku, tj. mimo jiné i v Ostravě, jíž se
spor týká. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací,
postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č.
99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013
(článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Namítá-li dovolatelka nejednost judikatury rozhodování soudů o místní
příslušnosti, lze z obsahu dovolání dovodit, že dovolatelka svojí námitkou
míní, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky
procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky místní nepříslušnosti
soudu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Judikatura v
řešení této otázky není nejednotná. Otázka místní příslušnosti soudu, v jehož
obvodu je umístěna organizační složka podniku fyzické nebo právnické osoby,
která je žalovanou, týká-li se spor této složky (jako to je podle skutkových
zjištění soudu i v daném případě), již totiž byla v rozhodování dovolacího
soudu vyřešena a odvolací soud rozhodl v souladu s touto judikaturou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1975/2014). Nejvyšší soud při řešení této otázky v uvedeném rozhodnutí navázal na ustálenou
judikaturu (viz rozhodnutí R 50/1966), kdy konstatoval, že z rozhodnutí
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 1965, sp. zn. 5 Co 616/65,
publikovaného pod číslem 50/1966 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek,
vyplývá, že ustanovení § 87 písm. c) tehdy platného občanského soudního řádu
[nyní, resp. ve znění do 31. 12. 2013, § 87 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ] lze
použít i v případě, že nižší složka, které se spor týká, nemá právní
subjektivitu. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí též uvedl, že judikatura
dovolacího soudu je ustálena i v závěru, že provozovna je ve smyslu § 7 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013,
organizační složkou podniku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1199/98 a též ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Nd
117/2012). Je namístě ještě konstatovat, že námitky ohledně překvapivosti rozhodnutí
odvolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolaní žalované podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl,
neboť neshledal jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř. O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během
řízení v řízení o věci samé. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.