23 Cdo 3199/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně L.
P. C. a. s., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti žalované F. P., spol. s
r.o., zastoupené Mgr. L. K., advokátkou, o ochranu proti porušení práv k
ochranné známce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 89/2005, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2007,
č. j. 3 Cmo 301/2006-138, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 3 034,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám Mgr. L. K., advokátky.
spojení B. V. I., Inc. (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků řízení, že
žalovaná pravidelně užívala při vysílání audiovizuálních záznamů americké
produkce smluvní spojení B. V. a to v širším slovním spojení B. V. I., Inc.
Toto slovní spojení bylo obsaženo v samotném závěru audiovizuálních záznamů, v
době podání žaloby se jednalo například o seriál K. T. nebo seriál S.: O. Soud
prvního stupně při posuzování zaměnitelnosti slovního spojení B. V. I., Inc. a
kombinované ochranné známky žalobkyně dospěl k závěru, že se nejedná o
zaměnitelná označení (§ 8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných
známkách). Rozlišujícím prvkem, který je výrazný a dominantní, je zejména
vyobrazení tančících hudebníků na ochranné známce žalobkyně. Mimo to i slovo
Club má v tomto konkrétním případě výraznou rozlišovací schopnost. Soud prvního
stupně dále konstatoval, že tvrzeným chováním žalované strany nebyla ohrožena
práva žalobkyně k ochranné známce. Produkce společnosti D. E., Inc. je známá
několika generacím českých diváků a průměrný divák by si jistě označení v
závěru amerického filmu či seriálu nespojoval s ochrannou známkou žalobkyně a
žádná taková souvislost by ho ani nenapadla. Soud prvního stupně proto žalobu
zamítl i z důvodu obsaženého v § 2 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o
ochranných známkách, který reguluje ochranu známek, které jsou na území České
republiky všeobecně známé.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. ledna
2007, č. j. 3 Cmo 301/2006-138, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právním závěrem soudu prvního
stupně, že k zásahu do práv žalobkyně k ochranné známce jednáním žalované
nedošlo. Odvolací soud doplnil k návrhu žalobkyně skutková zjištění o obsah
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6. dubna 2006. Ve
shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud při posuzování kolidujícího
označení tvořeného slovy B. V. I., Inc. ve vztahu k označení chráněnému jako
kombinovaná ochranná známka žalobkyně k závěru, že nejde o stav kolize podle §
8 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Podle
odvolacího soudu je z pohledu průměrného televizního diváka vyloučena jakákoli
pravděpodobnost záměny označení B. V. I., Inc. a ochranné známky žalobkyně.
Tento závěr podporuje i fakt, že chráněná ochranná známka je známkou
kombinovanou, která je tvořena obrazovou částí (hudebníci) a částí textovou (B.
V. C.), přičemž na první pohled upoutávajícím prvkem je obrázek skupiny tří
hudebníků, který ve spojení s textem a zejména slovem Club vyvolává představu
místa pro zábavu. Odvolací soud dospěl dále k závěru, že rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví a jeho předsedy se týká přihlášení slovní ochranné
známky ve znění B. V. a zkoumání tohoto znění ve vztahu ke starší kombinované
ochranné známce žalobkyně ve znění B. V. C., jde tedy o posuzování jiného
výchozího stavu a závěry obou rozhodnutí tak nelze ani zčásti převzít pro
hodnocení případné zaměnitelnosti označení B. V. I. a označení chráněného
ochrannou známkou. Z těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání
zakládá dovolatelka na § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), jelikož má za to, že napadený rozsudek má po právní stránce
zásadní význam, jelikož řeší právní otázku, která je soudy rozhodována
rozdílně, v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvod uplatňuje dovolatelka
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci.
Dovolatelka je toho názoru, že její ochranná známka je zaměnitelná s obsahem
audiovizuálních záznamů, které vysílá žalovaná. Dovolatelka namítá, že při
posuzování podobnosti ochranné známky (označení) může být rozhodující i
podobnost pouze v jediném aspektu. Proto je prioritní úvaha, které elementy
posuzovaných označení jsou shodné, nikoli úvaha o tom, které jsou odlišné.
Vůdčí ideou známkového práva jsou široké možnosti každého přihlašovatele ve
volbě známkového motivu a prvků označení, které nemohou ani v nejmenším
evokovat příbuznost s označeními již zapsanými. Dovolatelka dále argumentuje
závěry, ke kterým dospěl Úřad průmyslového vlastnictví při posuzování přihlášky
společnosti D. E., Inc. a D. c. k zápisu ochranné známky B. V. Dovolatelka je
toho názoru, že i když je v namítané ochranné známce přítomen další obrazový
prvek stylizovaných postav hudebníků, existuje možnost, že by spotřebitel s
ohledem na koncentraci pozornosti na slovní prvek mohl vnímat obě porovnávaná
označení jako podobná. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené
rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost,
jelikož v posuzované věci nejde o právní otázku, která by měla po právní
stránce zásadní význam a nejde ani o otázku, která by byla soudy rozhodována
rozdílně. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, odkázala
žalovaná na svou argumentaci obsaženou ve všech předložených vyjádřeních v
průběhu řízení a zaznamenanou v protokolech z jednání před soudem prvního a
druhého stupně.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy
nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009
Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II
uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a
obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé, a podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z
uvedených případů se v posuzované věci nejedná.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za
podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Dovolatelka přípustnost svého dovolání odůvodňuje tím, že se v napadeném
rozhodnutí jedná o právní otázku, která je soudy posuzována rozdílně, z čehož
dovolatelka dovozuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Otázka
zaměnitelnosti ochranné známky s určitým jiným označením je skutečně otázkou,
která je různými soudy posuzována rozdílně, protože soudy v těchto věcech
posuzují individuální znaky ochranných známek v konkrétních případech a jejich
nebezpečí záměny s konkrétními jinými označeními. Zásadní právní význam má
rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka
má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě),
ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, pro jejich judikaturu. Otázku
výsledku posouzení právního hodnocení zaměnitelnosti namítaného označení s
označením chráněným jako ochranná známka nelze považovat za otázku, která by
mohla založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., resp.
§ 237 odst. 3 o. s. ř. Řešení této právní otázky postrádá potřebný judikatorní
přesah, neboť je významné právě a jen pro danou konkrétní věc, závisí na zcela
konkrétních skutkových okolnostech. Zásadní právní význam dovoláním napadeného
rozhodnutí tedy může být posuzován pouze z hlediska otázky, zda rozhodnutí
odvolacího soudu neřeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Po
přezkoumání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal, že by tomu tak bylo.
Při rozhodování o tom, zda došlo užíváním podobného označení k porušení práv k
ochranné známce podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je nutné
vycházet z toho, zda existuje mezi takovým podobným označením a ochrannou
známkou nebezpečí záměny, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a
ochrannou známkou. Na posouzení existence nebezpečí záměny má vliv řada
faktorů. Vždy se jedná o posuzování konkrétních projednávaných případů, proto
se nelze zpravidla omezovat jen na srovnávání samotných označení, ale je třeba
přihlížet ke všem relevantním okolnostem, které by mohly mít na vznik nebezpečí
záměny podobného označení a ochranné známky vliv. Mezi tyto faktory je tak
třeba zařadit především povědomí o ochranné známce na trhu, její celosvětová
proslulost, asociace, která může vzniknout mezi užívaným označením a zapsanou
známkou, stupeň podobnosti, která může vzniknout mezi ochrannou známkou a
podobným označením a mezi označenými výrobky nebo službami. Nebezpečí záměny
označení se potom posuzuje především okem tzv. průměrného zákazníka, pro něhož
jsou zaměnitelná především taková označení, která se shodují ve výrazném prvku,
v dominující části označení. Z tohoto pohledu je důležitý celkový dojem, který
porovnávaná označení vyvolávají, nikoli podobnost v nepodstatných
jednotlivostech. Posuzování nebezpečí záměny je tak velmi specifickým procesem,
který probíhá individuálně pro každou ochrannou známku a podobné označení a
nelze pro jeho posuzování stanovit přesná a jednoznačná kriteria.
Odvolací soud hodnotil zaměnitelnost ochranné známky a označení uvedeného v
závěru televizních seriálů vysílaných žalovanou především z hlediska
komplexního pohledu na obě označení. Dospěl přitom k závěru, že není-li
namítané označení totožné s označením chráněným jako ochranná známka a naopak
je natolik rozdílné, že veřejnost při spatření jednoho či druhého označení není
nijak matena, nespojuje si obě označení navzájem k sobě, nemá ani žádné
pochybnosti o původu pod označením nabízeného zboží či služeb, pak zde takové
nebezpečí záměny včetně asociací není. Odvolací soud pro hodnocení
zaměnitelnosti předmětných označení zvolil kritéria, která odpovídají obecně
uznávaným kritériím pro posuzování nebezpečí záměny ochranné známky a podobného
označení. V posuzovaném případě bylo třeba přihlédnout ke specifickým faktorům,
a to situaci, kdy a kde se označení B. V. I., Inc. vyskytovalo (v závěrečných
titulcích audiovizuálního záznamu nebo jako součást loga společnosti, která
záznam uváděla, přičemž produkce této společnosti je známá generacím i českých
diváků). Je třeba souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že průměrný divák
by si označení v závěru filmu či seriálu této americké společnosti jistě
nespojoval s ochranou známkou žalobkyně. Je třeba přihlédnout i k tomu, že
textová část označení se nesestává pouze ze slov „B. V.“, která jsou součástí
ochranné známky žalobkyně, ale je doplněna i o další textovou část „I., Inc.“,
což vyvolává v průměrném divákovi televize dojem, že se jedná o název „nějaké
zahraniční společnosti“, která má na produkci audiovizuálního záznamu podíl.
Dále je třeba přihlédnout ke složení ochranné známky žalobkyně a označení
užívaného žalovanou. Všechny tyto specifické okolnosti vylučují nebezpečí
záměny ochranné známky žalobkyně a označení užívaného žalovanou, jak správně
uzavřel odvolací soud.
Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí
odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem, jelikož odvolací soud
aplikoval na danou situaci správný právní předpis, který správně vyložil a
posoudil nebezpeční záměny ochranné známky a označení užívaného žalovanou skrze
odpovídající kritéria. Závěry, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu,
jsou v souladu se smyslem a účelem zákona o ochranných známkách.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud, aniž by se věcí mohl
dále zabývat, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když náklady žalované
sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši
2 250 Kč [§ 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování
účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském
soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální
částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), s připočtením 19% náhrady za
daň z přidané hodnoty ve výši 484,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí,
může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu