23 Cdo 3296/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobkyně B. V. S. s. s r.o., zastoupené JUDr. P. H., advokátem, proti žalované
G. S. s.r.o., zastoupené JUDr. K. T., advokátkou, o zaplacení 444 320,18 Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 38/2002, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2009,
č.j. 1 Cmo 213/2008-188, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 23 395 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. P. H.,
advokáta.
zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná v důsledku
provedení exekuce uhradila žalobkyni žalobou uplatněný nárok, přiznaný
rozsudkem soudu prvního stupně, který byl potvrzen dřívějším rozsudkem
odvolacího soudu ještě před jeho zrušením rozsudkem Nejvyššího soudu České
republiky.
Odvolací soud konstatoval, že nemůže zavázat žalovanou k plnění, které již
žalobkyni poskytla a dovodil, že došlo k zániku závazku (solucí). Z tohoto
důvodu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že nesouhlasí s
právním závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby a uplatnila dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Namítá, že odvolací soud se nezabýval jejím protinávrhem na zaplacení smluvní
pokuty do výše nároku uplatněného v žalobě a o tomto protinávrhu nerozhodl.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť má za to, že
odvolací soud ve věci rozhodl správně. Zdůrazňuje, že žalovaná v řízení
vzájemný návrh nepodala, přičemž samotnou procesní obranu žalované, kterou se
bránila proti zaplacení 444 320,18 Kč námitkou započtení proti této částce svým
nárokem vůči žalobkyni na zaplacení smluvní pokuty, nelze bez dalšího vykládat
jako vzájemný návrh.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí
odvolacího soudu (3.2.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle
občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009
Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud
dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a
osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou
(§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání
výslovně nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle
ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při
aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav
posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo
byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně
interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní
normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené
dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem je
správné, jestliže na základě nesporného tvrzení účastníků vyšlo najevo splnění
žalobou uplatněného nároku žalovanou. Odvolací soud za této situace správně
dovodil, že je důvod pro zamítnutí žaloby z důvodu zániku závazku.
Je třeba konstatovat, že pokud je pravomocný rozsudek, na jehož základě
žalovaná plnila, resp. plnění bylo exekučně vymoženo, zrušen v řízení o
mimořádném opravném prostředku, pak plnění žalované, resp. plnění vymožené, má
povahu plnění na základě právního důvodu, který odpadl, je tedy bezdůvodným
obohacením žalobkyně. To však neznamená, že by se odvolací soud měl v daném
řízení zabývat bezdůvodným obohacením žalobkyně, neboť se jedná o pohledávku,
která má základ v jiném skutku, než byl uplatněn v žalobě (žalobou bylo
požadováno zaplacení částky 444 320,18 Kč z titulu nesplnění smluvní povinnosti
na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 1.11.2000).
Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud se nezabýval jejím protinávrhem na
zaplacení smluvní pokuty do výše žalované částky, je namístě poukázat na § 98
o. s. ř., podle něhož je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jimž proti
žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby
bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový
projev jen jako obranu proti návrhu.
Odvolací soud se pak správně nezabýval obranou žalované proti návrhu žalobkyně,
jestliže došlo k zániku nároku uplatněného žalobou jeho splněním.
Námitka dovolatelky tedy nebyla shledána oprávněnou, dovolací důvod ve smyslu
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně, a proto Nejvyšší soud,
aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalované podle § 243b
odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají
z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 23 095 Kč (§ 3 odst.
1, § 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální
částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č.
177/1996 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 23 395 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná
navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně 11. listopadu 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu