23 Cdo 3356/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobce Ing. V. H., zastoupeného JUDr. T. D., advokátem, proti žalovanému
J. A., zastoupenému Mgr. M. P., advokátem, o zaplacení 222 560,50 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 197/2007, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.
dubna 2009, č.j. 38 Co 49/2009-257, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2009, č.j. 38 Co
49/2009-257, a rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. ledna 2009, č.j.
10 C 197/2007-226, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. ledna 2009, č.j.
10 C 197/2007-233, ve výroku I. a II. se zrušují, a věc se v tomto rozsahu
vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
zaplacení 222 560,50 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení;
zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok III. rozsudku soudu
prvního stupně, ve znění doplňujícího usnesení, nebyl odvoláním dotčen a nabyl
samostatně právní moci.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze závěru, že žalobce,
jako zhotovitel, se podle smlouvy o dílo ze dne 29.4.2005 zavázal pro
žalovaného, jako objednatele, provést zateplení fasády a výměnu oken včetně
okenních parapetů na rodinném domě žalovaného za celkovou cenu díla 463 746 Kč
včetně DPH. Oba soudy z obsahu ujednání v čl. IX. předmětné smlouvy dovodily,
že účastníci uzavřeli uvedenou smlouvu podle § 536 odst. 1 obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“). Ve smlouvě si účastníci dále sjednali splatnost ceny
díla, a to po bezvadném provedení díla a jeho protokolárním předání žalobcem a
převzetí žalovaným. Dokončení díla bylo dohodnuto na 15.7.2005. V uvedený den
byla protokolárně předána a převzata jen část díla - výměna oken včetně
okenních parapetů. Za tuto dokončenou část díla objednatel zaplatil žalobcem
vyúčtovanou částku 244 384 Kč. Účastníci si písemným dodatkem ke smlouvě o dílo
dne 19.7.2005 změnili datum provedení zbytku části díla (zateplení fasády) na
15.8.2005. Tato část díla nebyla objednatelem pro namítané vady díla převzata.
Oba soudy dospěly k závěru, že nenastala splatnost části díla – zateplení
fasády, jestliže tato část díla nebyla provedena bezvadně a nedošlo k jejímu
protokolárnímu předání a převzetí ve smyslu § 554 odst. 1 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“). Dovolává se nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. a s odkazem na § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolacího
důvodu, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolatel má za to, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně,
nesprávně posoudil vztah mezi účastníky jako obchodněprávní a v rozporu s
hmotným právem posuzoval smlouvu o dílo podle § 536 a násl. obch. zák. Je
přesvědčen, že v dané věci mělo být aplikováno ustanovení § 631 a násl.
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) o smlouvě o dílo.
Dále žalobce namítá, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že dílo v části
(zateplení fasády) vykazuje vady, neměl žalobu v této části zamítnout, nýbrž
měl podle skutkových tvrzení v žalobě posoudit věc podle ustanovení o
bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. Poukazuje na znalecký
posudek, jímž bylo prokázáno, že tato část díla, resp. zateplení fasády,
nevykazovalo funkční vady, ale pouze o vady estetické. Podle dovolatele
žalovaný užíváním této části díla, které nezaplatil, získal na úkor žalobce
majetkový prospěch.
Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že v
dovolání nebyla nastolena žádná otázka zásadního právního významu. Nesouhlasí s
tím, že by skutková tvrzení v žalobě umožnila soudu posoudit věc podle
ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobce založil svůj žalobní návrh na
platně uzavřené smlouvě o dílo, nikoliv na tvrzeních o bezesmluvním plnění.
Poukazuje rovněž na to, že ač dovolatel s odkazem na § 241a odst. 2 písm. a) o.
s. ř. namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, neuvedl, v čem konkrétní vadu řízení spatřuje. Za
nepatřičnou považuje i námitku dovolatele mířící do hodnocení skutkových
zjištění odvolacím soudem.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí
odvolacího soudu (23.4.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle
občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009
Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §
240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou
advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je
dovolání v dané věci přípustné.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.,
je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud
prvního stupně rozhodl v posuzované věci jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o
věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž
rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy,
jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v
posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů
vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený
rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud
činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za
použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.,
dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po
právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je
ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu
rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá
zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu
jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. §
242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou dovolatele, podle níž měla být
smlouva o dílo a nároky z ní plynoucí posouzeny podle § 631 a násl. obč. zák.,
a nikoliv podle § 536 a násl. obch. zák. Dovolatel v této souvislosti odkázal i
na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2007, jímž mělo být podle
jeho názoru stanoveno, že se v dané věci jedná o občanskoprávní vztah.
Při přezkoumání napadeného právního závěru odvolacího soudu bylo nutno vyjít ze
skutkových zjištění odvolacího soudu. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že v
čl. IX. odst. 1 předmětné smlouvy o dílo bylo mezi účastníky dohodnuto, že
právní vztahy neupravené touto smlouvou se řídí obchodním zákoníkem a
příslušnými ustanoveními občanského zákoníku.
Podle § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový
vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se řídí tímto
zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení
účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Dohoda podle odstavce
1 vyžaduje písemnou formu (§ 262 odst. 2 obch. zák.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že pokud odvolací soud bez dalšího z uvedeného
znění ustanovení čl. IX. odst. 1 předmětné smlouvy o dílo dovodil, že účastníci
uzavřeli dohodu o volbě práva podle § 262 odst. 1 obch. zák., je jeho právní
závěr nesprávný, neboť z tohoto ujednání nevyplývá jednoznačná vůle smluvních
stran, že jejich celý závazkový vztah se bude řídit obchodním zákoníkem, resp.
že právním úkonem měli účastníci založit obchodně závazkový vztah.
Pokud dovolatel odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září
2007, jímž mělo být podle jeho názoru stanoveno, že v dané věci se jedná o
občanskoprávní vztah mezi účastníky, je nutno konstatovat, že tato úvaha
dovolatele není správná. Předmětným usnesením Vrchní soud v Praze pouze
rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je příslušný okresní soud. Věcná
příslušnost je dána skutečností, že žalovaný není podnikatel.
Dovolací soud tedy dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v rozporu s
hmotným právem, jestliže posoudil právní vztah mezi účastníky, založený
smlouvou o dílo ze dne 29.4.2005, podle obchodního zákoníku, nedošlo-li ve
smlouvě o dílo mezi smluvními stranami k jednoznačné dohodě o volbě práva –
podřízení závazkového vztahu obchodnímu zákoníku. Právní vztah mezi účastníky
nemůže být obchodním závazkovým vztahem rovněž z důvodu, že žalovaný není
podnikatel.
Dovolací soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
neboť odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, použil na posouzení věci
nesprávně, v rozporu s hmotným právem, právní úpravu smlouvy o dílo podle
obchodního zákoníku.
S ohledem na nesprávný právní závěr odvolacího soudu i soudu prvního stupně,
který je v rozporu s hmotným právem, bylo již bezpředmětné zabývat se ostatními
námitkami dovolatele k právnímu posouzení věci.
Bylo-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu vydáno v rozporu s hmotným právem,
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího
soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku
I., zrušil dovolací soud v tomto rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně včetně
závislého výroku II. o náhradě nákladů řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první
za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě
nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního
řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu