23 Cdo 3397/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci
žalobkyně T., a. s., zast. JUDr. S. F., advokátem, proti žalované o. M., zast.
JUDr. V. H., advokátem, o zaplacení 1,701.179,- Kč a o vzájemném návrhu
žalovaného o zaplacení 1,749.065,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod
sp. zn. 8 C 111/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 8. 3. 2007, čj. 15 Co 723/2006 –
236, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 43.374,- Kč, vč. DPH, a to do 3 dnů od právní moci
tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce JUDr. V. H.
Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 29. 6. 2006, čj. 8 C 111/2004 – 194
uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,701.179,- Kč s 2 % úrokem
z prodlení od 13. 5. 2004 do zaplacení (výrok I.) s tím, že plněním žalovaného
zaniká v tomto rozsahu povinnost stavebního bytového družstva M. stanovené
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2003, čj. 13 Cm
528/2001 – 214 a naopak (výrok II.), dále tento soud zamítl žalobu v části
týkající se 10 % úroku z prodlení z částky 1,701.179,- Kč od 15. 3. 2002 do 12.
5. 2004 a 8 % úroku z prodlení z téže částky od 13. 5. 2004 do zaplacení (výrok
III.). O vzájemném návrhu soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobkyni uložil
povinnost zaplatit žalované 1,734.155,30 Kč (výrok IV.) a vzájemný návrh
ohledně částky 14.910,- Kč zamítl (výrok V.). Soud prvního stupně dále rozhodl
o nákladech řízení (výroky VI. až VIII.).
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací
rozsudkem ze dne 8. 3. 2007, čj. 15 Co 723/2006 – 236 změnil rozsudek soudu
prvního stupně v jeho výrocích I., II. a IV. tak, že žalobu o povinnosti
žalobkyně zaplatit žalované částku 32.976,30 Kč zamítl, dále zamítl žalobu
týkající se zaplacení částky 1,701.179,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 13. 5.
2004 do zaplacení (výrok I.), dále uvedl, že výroky III. a IV. rozsudku soudu
prvního stupně zůstávají nedotčeny (výrok II.) a odvolací soud dále rozhodl o
nákladech řízení (výroky III. a IV.).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vzájemným návrhem
žalovaného je ve smyslu § 98 o. s. ř. pouze částka 47.886,30 Kč, převyšující
částku žalovanou (1,701.179,- Kč).
Dále odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že po zrušení rozsudku soudu
prvního stupně ze dne 31. 1. 2006, čj. 15 Co 721/2005 – 149 zůstal mezi
účastníky sporný jen vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 1,749.065,30 Kč. Ve
zrušovacím rozhodnutí odvolací soud, vzhledem k tomu, že mezi účastníky se
jedná o obchodně právní vztah a od smlouvy o dílo dne 25. 9. 2000 odstoupil
žalobce (zhotovitel) z důvodů na straně žalované (objednatele), dále uvedl, že
je nutné věc posuzovat dle ust. § 548 odst. 2 obch. zák.
Odvolací soud proto dovodil, že žalobce jako zhotovitel má nárok na cenu díla
dle smlouvy, od níž se odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v
celém rozsahu. Odstoupením od smlouvy pak zanikají všechna práva a povinnosti
stran, včetně nároků z odpovědnosti za vady (§ 351 odst. 1 obch. zák.).
Odvolací soud dále konstatoval, že důvodná je námitka žalobkyně týkající se
posouzení nároku žalované jako náhrady škody dle ust. § 351 odst. 1 obch. zák.
Odstoupení od smlouvy se nedotýká mj. nároku na náhradu škody vzniklé porušením
smlouvy. Pokud však v daném případě od smlouvy odstoupila žalobkyně pro
porušení povinností žalované, dopadá uvedené ustanovení na případný nárok
žalobkyně na náhradu škody v důsledku porušení povinností žalované, nikoliv na
nárok žalované na náhradu škody. Podle odvolacího soudu nelze pominout obecné
účinky odstoupení od smlouvy dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák., tj. nutnost
vzájemného vypořádání účastníků zaniklé smlouvy, které je však modifikováno
ust. § 548 odst. 2 obch. zák., podle něhož má zhotovitel nárok na cenu díla dle
smlouvy po odečtení ušetřených nákladů, přičemž je nutno posoudit i kvalitu do
odstoupení provedeného díla, tj. v ceně je nutné zohlednit nedostatky
nedokončeného díla. Rozsah nedostatků díla a jejich finanční ocenění vyplývá ze
znaleckého posudku a jsou vyjádřeny náklady na jejich odstranění, které byly
vyšší než žalovaný požaduje. Podle odvolacího soudu je nárok žalované na
náhradu požadované ceny nákladů, jež vynaložil na odstraňování nedostatků díla
oprávněný.
Odvolací soud vzhledem k uvedenému a proto, že soud prvního stupně ve výroku
rozhodnutí pochybil (nesprávně aplikoval ust. § 98 o. s. ř. o vzájemném
návrhu), rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a
žalovanému vyhověl co do částky 32.976,30 Kč.
Dovoláním ze dne 2. 7. 2007 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v celém
rozsahu z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena
smlouva o dílo ze dne 26. 4. 1999. Dne 25. 9. 2000 od této smlouvy odstoupil
zhotovitel (žalobkyně) pro porušování povinností objednatele (žalované), a to
pro nedostatek finančních prostředků. Nedokončené dílo bylo jedním z
objednatelů dne 26. 10. 2000 převzato bez vad a nedodělků. Podle dovolatelky za
těchto okolností měla být aplikována ustanovení § 351 a § 440 odst. 2 obch.
zák. Odstoupení od smlouvy o dílo nebylo objednateli rozporováno a proto účinky
odstoupení nastaly 26. 9. 2000. Objednatel měl proto právo uplatnit práva z
odpovědnosti za vady, a to u části provedeného díla, které se na díle vyskytly
ke dni odstoupení od smlouvy, zvolit příslušné právo z odpovědnosti za vady,
zřejmě slevu z ceny díla. Objednatel právo z odpovědnosti za vady neuplatnil, a
proto mu nemohlo být právo z odpovědnosti za vady přiznáno a s ohledem na ust.
§ 440 odst. 2 obch. zák. nemohlo být přiznáno ani právo na náhradu škody.
Odvolací soud se podle dovolatelky nevypořádal s ust. § 440 odst. 2 obch. zák.
a umožňuje žalované, aby toto ustanovení obešla. Žalovaná požaduje uhradit
částku 1,701.179, Kč (správně 1,734.155,30 Kč) a tato částka představuje ve
skutečnosti slevu z ceny díla, neboť vyjadřuje rozdíl mezi částkou ceny části
díla provedeného bezvadně a částkou odpovídající nákladům na opravy díla. Tuto
částku požadovala žalovaná nejprve z titulu práva z odpovědnosti za vady a poté
jako právo na náhradu škody. Neuplatnila-li žalovaná řádně a včas nároky z
odpovědnosti za vady, nemůže se domáhat náhrady škody z vadného plnění, mohl-li
se domoci uspokojení těchto práv z důvodu odpovědnosti za vady, což ust. § 440
odst. 2 obch. zák. výslovně vylučuje.
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že od počátku byla žalovaná spoluvlastníkem
stavby, poté od 23. 2. 2000 většinovým vlastníkem a od 18. 3. 2004 vlastníkem
výhradním, nelze věc řešit tak, jak to provedl odvolací soud a po 4 letech od
odstoupení od smlouvy uvažovat o náhradě škody.
Dovolatelka vzhledem k uvedenému navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 19. 7. 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná. Ve vyjádření
zejména uvedla, že z provedených důkazů vyplývá, že mezi účastníky byla
uzavřena smlouva o dílo ze dne 24. 4. 1999, a že předmětná stavba měla v
okamžiku odstoupení žalobkyně od smlouvy vady. Žalobkyně, která stavbu
prováděla odpovídá za škodu vzniklou řádným neprovedením díla. Odstoupením od
smlouvy o dílo tato zaniká až v okamžiku doručení tohoto projevu druhé straně,
což se nedotýká nároku na náhradu škody. Tímto úkonem zanikají všechna práva a
povinnosti stran smlouvy a zanikají i práva z odpovědnosti za vady.
Žalovaná dále ve vyjádření uvedla, že žalobkyně byla povinna provádět dílo
řádně od samého počátku, proto i nedokončené dílo mělo být provedeno řádně
a pokud vykazovalo vady, tak žalobkyně porušila své povinnosti a odpovídá za
způsobenou škodu.
V další části vyjádření se žalovaná ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že
při posuzování věci podle ust. § 548 odst. 2 obch. zák. nelze pominout účinky
odstoupení od smlouvy dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a je nezbytné posoudit
i kvalitu zhotovitelem do odstoupení provedeného díla. Vzhledem k tomu, že
nedokončené dílo mělo vady, je nárok žalované na zaplacení toho, co vynaložila
na odstranění vad nedokončeného díla oprávněný. Za nesprávný pokládá názor
žalobkyně, že žalovaná měla řádně a včas uplatnit nároky z odpovědnosti za vady
nedokončeného díla, a proto se nemůže domáhat náhrady škody.
Žalovaná s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a
rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) č. 59/2005 Sb., kterým se
mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
projednal dovolání a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném před novelou provedenou
zák. č. 59/2005 Sb., tj. před 1. 4. 2005 (dále jen „o. s. ř.“).
Poté Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas,
obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo
dovolání též sepsáno (§ 24 odst. 1, § 241 odst. 4 o. s. ř.).
Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda je v daném případě, kdy dovolání
směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku ve věci samé se řídí
ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b)
o. s. ř., neboť odvolací soud sice formálně změnil rozsudek soudu prvního
stupně, avšak práva a povinnosti účastníků nebyla touto změnou dotčena a dále
byl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, když ve svém
dřívějším rozhodnutí rozhodl jinak.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci,
které dovolatelka vymezila tak, že v dané věci měla být aplikována ustanovení §
351 a § 440 odst. 2 obch. zák. a nikoliv ust. § 548 odst. 2 obch. zák.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze
dne 26. 4. 1999. Dne 25. 9. 2000 žalobkyně jako zhotovitelka odstoupila od
uvedené smlouvy o dílo z důvodu porušování povinností žalovanou
(objednatelkou), tj. z důvodu prodlení objednatelky.
V případě odstoupení od smlouvy o dílo ze strany zhotovitele pro prodlení
objednatele v průběhu provádění díla je třeba aplikovat ust. § 548 odst. 2
obch. zák., podle něhož, nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti
objednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§ 374 obch. zák.), náleží
zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se odečte
to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu.
K obecné právní úpravě odstoupení od smlouvy obsažené zejména v ust. § 351
odst. 2 obch. zák., je úprava obsažená v ust. § 548 odst. 2 obch. zák. úpravou
speciální, řešící v případě smlouvy o dílo odchylně nároky vyplývající ze
vzájemně poskytnutých plnění a jejich vypořádání.
V posuzovaném případě účastníci považovali za nesporné, že žalobkyně měla nárok
na doplacení ceny díla ve výši 1,701.179,- Kč za práce provedené do odstoupení
od smlouvy. Sporným zůstal nárok žalované ve výši 1,734.155,30 Kč (částka
14.910,- Kč uplatněná též žalovanou byla zamítnuta a nebyla předmětem
odvolání), představující náklady na odstranění nedostatků díla provedeného do
odstoupení od smlouvy o dílo.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že odstoupením od
smlouvy ve smyslu ust. § 351 odst. 1 obch. zák. zanikají všechna práva a
povinnosti smluvních stran, včetně nároků z odpovědnosti za vady.
Pokud dovolatelka v dovolání namítala, že žalovaná měla po odstoupení od
smlouvy o dílo uplatnit právo z odpovědnosti za vady u části díla
provedeného do odstoupení od smlouvy, není tento názor správný.
Stejně tak není správný názor odvolacího soudu, že odstoupením od smlouvy o
dílo zanikají nároky z odpovědnosti za vady, a to proto, že zejména z ust. §
554 odst. 1 obch. zák. a § 560 odst. 1 a 2 obch. zák. vyplývá, že odpovědnost
za vady je vázána na řádné ukončení (provedení) a předání díla a o této
odpovědnosti nelze mluvit tehdy, není-li dílo řádně dokončeno, jako je tomu
např. u odstoupení od smlouvy o dílo v průběhu provádění díla.
Rozhodnutí odvolacího soudu je dále založeno na aplikaci ust. § 548 odst. 2
obch. zák. s tím, že zhotovitel má nárok na cenu díla dle smlouvy, po odečtení
ušetřených nákladů a že zároveň je nutno posoudit kvalitu díla provedeného do
odstoupení od smlouvy.
Z ust. § 548 odst. 2 obch. zák. vyplývá, že zhotoviteli při odstoupení od
smlouvy náleží cena stanovená dle smlouvy po odečtení ušetřených nákladů. Z
toho je zřejmé, a to i s ohledem na ust. § 324 odst. 1 a § 554 odst. 1 obch.
zák., že cena je vázána na řádné provedení (provádění) díla.
Dovolací soud se ohledem na uvedené ztotožnil se závěrem odvolacího
soudu, že v daném případě je správné aplikovat ust. § 548 odst. 2
obch. zák. Pokud z provedeného dokazování, mj. znaleckého posudku vyplynulo, že
náklady na odstranění nekvalitně provedených prací žalobkyní do odstoupení od
smlouvy činily minimálně částku 1,734.155,30 Kč, pak při aplikaci uvedeného
ustanovení je nutné dospět k závěru, že uvedenou částku je třeba odečíst od
ceny, na níž má zhotovitel právo dle smlouvy.
K další námitce dovolatelky, a to že žalované nemohlo být přiznáno právo z
odpovědnosti za vady a ani právo na náhradu škody v částce 1,734.155,30 Kč je s
odkazem na shora uvedené nutné poznamenat, že odvolací soud takto nárok
uplatněný žalovanou neposuzoval.
Dovolací soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud proto podle ust. § 243 b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že
dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5
o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že
žalované, která měla ve věci úspěch bylo přiznáno právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení ve výši 43.374,- Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1
vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s.
ř.) za jeden úkon právní služby jak vyplývá ze spisu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. září 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu