NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 3420/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobkyně AGRODOS s.r.o., se sídlem ve Studené, Domašín 1, PSČ 378 53, IČ
48201707, zastoupené Mgr. Jaroslavem Novákem, advokátem, se sídlem ve Studené,
Mírová 432, proti žalované BENEFIT, spol. s r.o., se sídlem v Želechovicích nad
Dřevnicí 615, PSČ 763 11, IČ 13695762, zastoupené JUDr. Jaroslavem Krejčířem,
obecným zmocněncem, bytem ve Zlíně, Česká 4763, o zaplacení částky 136 229,80
Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 97/2001,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října
2007, č. j. 2 Cmo 223/2006-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala úhrady žalované částky na základě dohody
o postoupení pohledávky, kterou jako postupník uzavřela dne 3. 3. 2000 se
společností Krůta, a.s., jako postupitelem.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. února 2006, č. j. 36 Cm 97/2001-139,
zamítl žalobu na zaplacení částky 136 229,80 Kč s 10% úrokem z prodlení od 30.
5. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně se nejprve zabýval platností smlouvy o postoupení
pohledávky. Podle zápisu v obchodním rejstříku mohl za společnost Krůta, a.s. jednat vždy předseda nebo místopředseda a další člen představenstva, kteří byli
rovněž oprávněni podepisovat za tuto společnost listiny, a to až do jejího
výmazu z obchodního rejstříku. Z dohody o postoupení pohledávky však vyplývá,
že tuto dohodu uzavřel za Krůta, a.s., JUDr. J. K., předseda představenstva,
sám. Soud prvního stupně uzavřel, že tato dohoda je proto neplatná, a tento
stav nelze ničím zhojit. Z listiny nazvané Dohoda o postoupení pohledávek – sdělení ze dne 30. 5. 2000
soud prvního stupně zjistil , že se jedná o dopis adresovaný jednateli
žalobkyně Ing. Š., psaný JUDr. J. K. na základě plné moci. V listině je
uvedeno, že k dopisu ze dne 30. 5. 2000 týkajícímu se Dohody o postoupení
pohledávky a následnému započtení pohledávek a závazků uzavřené mezi žalobkyní
a společností Krůta, a.s., sděluje, že v souvislosti s úhradou předmětné
pohledávky bylo s akciovou společností Krůta písemně dohodnuto, že tato
pohledávka bude mimo dodávek zboží podle požadavků věřitele splácena
společností Benefit spol. s r.o. Zlín formou splátek ve výši 10 000 Kč, z nichž
poslední byla zaslána akciové společnosti Krůta dne 26. 5. 2000. Dále je zde
uvedeno, že pokud by žalobkyně nadále po žalované požadovala úhradu postoupené
pohledávky, bylo by nezbytné dohodnout se společností Krůta, a.s., komu mají
být dohodnuté měsíční splátky hrazeny. Do obdržení písemného stanoviska
týkajícího se této záležitosti bude žalovaná provádět i nadále platby na účet
akciové společnosti Krůta Hodonín a teprve po úhradě jejich stávající
pohledávky bude v tomtéž režimu provádět i platby žalobkyni. Z listiny nazvané
Platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Brně č. j. 1 Ro 2010/2000-13 -
návrh dohody o vyrovnání pohledávky ze dne 12. 3. 2001 soud prvního stupně
zjistil, že žalovaná žalobkyni sděluje, že má zájem na smírném vyřešení věci a
navrhuje, aby žalobkyně vyžádala stanovisko akciové společnosti Krůta, a.s. s
tím, aby v tomto stanovisku bylo jasně deklarováno, že akciová společnost
Krůta, a.s. souhlasí s tím, že plnění této pohledávky bude na prvním místě
poskytováno žalobkyni. Do deseti dnů od obdržení výše uvedeného stanoviska
žalovaná uhradí na účet žalobkyně 25 000 Kč s tím, že další plnění bude
prováděno v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč až do zaplacení
celé postoupené pohledávky, splatných vždy do posledního dne běžného
kalendářního měsíce, přičemž první splátka ve výši 10 000 Kč bude provedena k
poslednímu dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla provedena úhrada
prvních 25 000 Kč. Po provedení první platby ve výši 25 000 Kč vezme žalobkyně
zpět svůj návrh na vydání platebního rozkazu. Pro případ, že žalovaná nesplní
závazky vyplývající pro ní z této dohody, zavazuje se uhradit žalobkyni mimo
zákonem stanoveného úroku z prodlení i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné
částky za každý den prodlení s platbou.
Obě uvedené listiny neposoudil soud prvního stupně jako uznání závazku ve
smyslu § 323 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť z jejich obsahu
zcela nepochybně nevyplývá, ani výslovně zde není uvedeno, že by žalovaná
uznávala, že dluží žalobkyni žalovanou pohledávku. Soud prvního stupně uzavřel,
že žalobkyně neprokázala, že by byla oprávněna požadovat po žalované zaplacení
žalované částky. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v v Olomouci rozsudkem ze dne 25. října 2007,
č. j. 2 Cmo 223/2006-178, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po poučení žalobkyně podle § 118a odst. 3 občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) k její povinnosti prokázat tvrzení, že smlouva o
postoupení pohledávky byla podepsána oprávněnou osobou, doplnil dokazování
dalšími listinami, zopakoval důkaz dohodou o postoupení pohledávky a dospěl k
závěru, že předmětná dohoda obsahuje pod razítkem společnosti Krůta, a.s. dva
podpisy, z nichž jeden odpovídá podpisu MVDr. J., člena představenstva
společnosti, a druhý odpovídá podpisu JUDr. K., předsedy představenstva. Na
rozdíl od soudu prvního stupně tak dospěl k závěru, že předmětná dohoda o
postoupení pohledávek byla podepsána dvěma osobami oprávněnými podle zápisu v
obchodním rejstříku podepisovat za společnost Krůta, a.s., tj. za postupitele,
a je tudíž platná. Žalobkyně dále tvrdila, že dluh byl žalovanou uznán, a to v
přípise ze dne 30. 5. 2000 a v přípise ze dne 12. 3. 2001. Odvolací soud se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že platné uznání závazku ve smyslu
ustanovení § 323 obch. zák. nejde, přičemž odkázal na odůvodnění rozsudku soudu
prvního stupně. Prokázání aktivní legitimace však podle závěru odvolacího soudu
nestačí k úspěchu žalobce ve sporu. Postoupením pohledávky totiž dochází pouze
ke změně subjektu závazkového vztahu na straně věřitele a žalobce musí splnit
svoji povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k existenci pohledávky, a
to ve stejném rozsahu jako by tuto povinnost měl původní věřitel. Žalobkyně
však tvrdila pouze to, že jde o pohledávku za agroslužby – lisování slámy,
kterou prováděla žalobkyně pro společnost Krůta, a.s., v červenci až září 1999
a odkázala na příslušné faktury. Odvolací soud však k neshledal uvedená tvrzení
jako dostatečná pro prokázání žalovaného nároku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v naplnění podmínek ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a
uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
listiny ze dne 30. 5. 2000 a ze dne 12. 3. 2001 nelze považovat za uznání
závazku podle ustanovení § 323 obch. zák. Má za to, že z obsahu obou těchto
písemností jasně vyplývá, že žalovaná měla v úmyslu plnit svůj dluh žalobkyni,
ale vzhledem k tomu, že dlužná částka obsahovala i její dluh k postupiteli,
podmínila své plnění žalobkyni vyjádřením postupitele, komu z nich má plnit
dříve. Dovolatelka rovněž namítá, že je pochybné, zda odvolací soud dostál své
poučovací povinnosti ohledně tvrzení všech rozhodných skutečností z hlediska
vzniku a existence žalované pohledávky. Žalobkyně má výhrady i k právním
závěrům odvolacího soudu, pokud se týče jeho povinnosti prokazovat zejména
existenci a obsah závazkového vztahu mezi společností Krůta, a.s., a žalovanou. Podle ní je existence tohoto právního vztahu zcela nepochybná a není v silách a
možnostech žalobkyně dokládat závazkový vztah třetí osoby, se kterou ji kromě
postoupené pohledávky neváží žádné jiné vztahy. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy
nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009
Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II
uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. června 2009. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se
závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních. Jiné otázky, zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání
nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dané věci se odvolací soud zabýval otázkami konkrétního smluvního vztahu mezi
účastníky řízení.
Jeho rozhodnutí proto nemůže mít obecný dopad na případy
obdobné povahy. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by tudíž mohla
založit pouze situace, kdy by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s
hmotným právem. Pouze z tohoto hlediska mohl dovolací soud posuzovat
přípustnost dovolání.
Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení přípisů žalované
ze dne 30. 5. 2000 a ze dne 12. 3. 2001. Tyto listiny měl podle jejího názoru
soud hodnotit nejen podle § 323 obch. zák., ale také provést výklad těchto
úkonů žalované podle pravidel stanovených v § 266 obch. zák. Z obsahu obou
písemností jasně vyplývá vůle žalované plnit dluh, který je předmětem tohoto
řízení, žalobkyni; své plnění podmínila vzhledem k tomu, že dlužná částka
obsahovala i její dluh vůči postupiteli, vyjádřením postupitele, tj.
společností Krůta a.s., komu z nich má plnit dříve.
Podle § 323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se
za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. V dané věci
dospěl odvolací soud, resp. soud prvního stupně, jehož závěry odvolací soud
akceptoval, k závěru, že z obsahu předmětných listin zcela nepochybně
nevyplývá, ani výslovně zde není uvedeno, že by žalovaná uznávala, že dluží
žalobkyni žalovanou pohledávku. Na tomto závěru neshledává dovolací soud
žádného pochybení. Pokud žalovaná v předmětné korespondenci s žalobkyní pouze
navrhovala stanovení podmínek úhrady dluhu, resp. pokud v listině ze dne 12. 3.
2001 svůj závazek uznala pouze podmíněně, přičemž spojovala svůj projev vůle k
uznání závazku se splněním podmínek ze strany žalobkyně, resp. ze strany
akciové společnosti Krůta, a.s., nelze takový projev vůle považovat za uznání
závazku s právními účinky stanovenými v § 323 obch. zák., jak správně dovodil
odvolací soud. V listině ze dne 30. 5. 2000 nebyla navíc pohledávka žalobkyně
určitě vymezena.
V rozporu s hmotným právem není ani závěr odvolacího soudu, že žalobkyně
neprokázala důvodnost nároku na zaplacení sporné částky. Odvolací soud správně
uvedl, že postoupením pohledávky dochází pouze ke změně subjektu závazkového
vztahu na straně věřitele a žalobce musí splnit svou povinnost tvrzení a
povinnost důkazní ve vztahu k existenci pohledávky. I přes poučení podle
ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. však žalobkyně pouze odkázala na tvrzení
a důkazy, které jsou obsahem spisu. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu,
jímž je dovolací soud vázán, žalobkyně tvrdila, že jde o pohledávku za
agroslužby – lisování slámy, které prováděla žalobkyně pro společnost Krůta,
a.s., v červenci až září 1999 a uvedl, kterými fakturami byly tyto práce
vyúčtovány. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že tato
tvrzení jsou pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně nedostatečná, už z
toho důvodu, že toto tvrzení směřuje k pohledávkám žalobkyně vůči Krůtě, a.s.,
a nikoliv k pohledávkám Krůty, a.s., jež měly být žalobkyni postoupeny.
Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. může být výjimečně relevantní i dovolací důvod podle § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka zda je či není takové vady,
vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního
(procesněprávního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ nejedná,
dovolatelka se pouze nesprávně domnívá, že odvolací soud nedostál své poučovací
povinnosti s ohledem na to, že byla v řízení až do podání dovolání zastoupena
obecným zmocněncem.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v posuzované věci nebylo shledáno, že by
odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Neřeší se zde ani právní
otázky, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které
jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně. Protože Nejvyšší
soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek
rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost
dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž se mohl věcí dále
zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2010
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu