U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve
věci žalobkyně RWM Energo s.r.o., se sídlem v Českém Krumlově, Domoradická 87,
PSČ 381 01, IČO 28087011, zastoupené JUDr. Václavem Bílým, LL.M., Ph.D.,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti účastnici
řízení E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera
2151/6, PSČ 370 49, IČO 26078201, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem,
se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, o žalobě podle části páté
občanského soudního řádu proti rozhodnutí předsedy Energetického regulačního
úřadu ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, vedené u Okresního soudu
v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 262/2011, o dovolání účastnice řízení
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. června 2013,
č. j. 8 Co 235/2013-451, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 21. června 2013, č. j.
8 Co 235/2013-451, se mění tak, že návrh žalobkyně na vstup společnosti E.ON
Energie, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ
370 49, IČO 26078201, do řízení na místo společnosti E.ON Distribuce, a.s., se
sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO
28085400, se zamítá.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. listopadu 2012, č. j.
34 C 262/2011-361, zamítl žalobu podle části páté občanského soudního řádu,
kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil rozhodnutí předsedy
Energetického regulačního úřadu ze dne 27. května 2011, č. j.
00243-17/2011-ERU, v celém rozsahu tak, že účastnice řízení je povinna uzavřít
s žalobkyní smlouvu, jejíž text bude přílohou rozsudku (výrok pod bodem I), a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Smlouva, jejíhož uzavření se žalobkyně domáhala, vycházela z výkupních cen
platných pro solární elektrárny s výkonem nad 30 kW a uvedených do provozu od
1. ledna 2010 do 31. prosince 2010. V řízení před soudem prvního stupně byla účastnicí řízení společnost E.ON
Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ
370 49, IČO 28085400 (dále jen „původní účastnice řízení“). Soud prvního stupně zjistil, že dne 6. listopadu 2009 účastníci uzavřeli
smlouvu o připojení zařízení výrobce elektřiny k distribuční soustavě č. 700145919000010, ve které se původní účastnice řízení zavázala umožnit
žalobkyni připojení výrobny k distribuční soustavě a zajistit požadovaný
rezervovaný výkon za předpokladu splnění podmínek dle článku IV odst. 1 této
smlouvy. Obě strany se zavázaly řídit pravidly provozování distribuční soustavy
(dále „PPDS“). Podle PPDS provede provozovatel distribuční soustavy na základě
žádosti do 30 dnů ode dne doručení úplné žádosti výrobce a jeho splnění
podmínek sjednaných ve smlouvě o připojení první paralelní připojení k síti. Dne 4. prosince 2010 uzavřela žalobkyně se společností E.ON Energie, a.s.,
smlouvu o odběru elektrické energie žalobkyní, podle které byla elektrárna
žalobkyně – fotovoltaická elektrárna Přídolí (dále jen „FVE Přídolí“)
odběratelem, nikoliv dodavatelem elektrické energie. Dne 3. prosince 2010
žalobkyně podala původní účastnici řízení žádost o paralelní připojení, tuto
žádost v plné míře doplnila až 27. prosince 2010. Téhož dne nabylo právní moci
rozhodnutí o udělení licence žalobkyni k výrobě elektřiny. Dne 13. ledna 2011
podala žalobkyně návrh Energetickému regulačnímu úřadu („ERÚ“) o rozhodnutí
sporu mezi ní a původní účastnicí řízení, přičemž uplatnila stejný petit jako v
žalobě v této věci. Dne 19. ledna 2011 původní účastnice řízení vyhotovila
protokol o schválení výrobny elektrické energie a tohoto dne došlo k prvnímu
paralelnímu připojení výrobny žalobkyně. Dne 12. února 2011 proběhla první
měřená dodávka elektrické energie vyrobené v FVE Přídolí. Dne 10. března 2011
původní účastnice řízení a žalobkyně uzavřely smlouvu o dodávce elektřiny
vyráběné v FVE Přídolí do distribuční soustavy původní účastnice řízení. Dne
16. března 2011 podala žalobkyně rozklad k předsedovi ERÚ proti rozhodnutí ERÚ
o zamítnutí původního návrhu. Předseda Energetického regulačního úřadu
rozhodnutím ze dne 27. května 2011, č. j. 00243-17/2011-ERU, rozklad zamítl. Soud prvního stupně žalobu považoval za nedůvodnou z několika příčin. Vzhledem k tomu, že smlouva o dodávce elektřiny již byla uzavřena, považoval
soud prvního stupně za nepřípustné uzavřít již uzavřenou smlouvu, byť s jinou
výší výkupních cen. Žalobkyně se dle soudu prvního stupně sice mohla domáhat
povinnosti změnit uzavřenou smlouvu či povinnosti ji nahradit novou smlouvou,
vůle ke změně by však z takového jednání musela být seznatelná. Žalobkyně se za
situace, kdy již byla smlouva o dodávce elektřiny uzavřena, měla domáhat plnění
– rozdílu ve výkupních cenách.
Soud prvního stupně rovněž došel k závěru, že žalobkyně ani nesplnila podmínky
cenového rozhodnutí č. 4/2009, aby měla právo na výkupní ceny 2010, neboť
nesplnila podmínku, aby do konce roku 2010 dodávala elektřinu do elektrizační
soustavy. Pokud žalobkyně dodávala z předmětné elektrárny elektřinu před 19. lednem 2011, činila tak protiprávně a takovéto protiprávní jednání nelze
pokládat za řádnou dodávku elektřiny do sítě ve smyslu cenového rozhodnutí č
4/2009. Podle názoru soudu prvního stupně ze samotné povahy cenového předpisu,
který reguluje výši kupní ceny, vyplývá, že dopadá na ty případy, kdy vzniká
kupní cena, tj. na případy, kdy dochází k výkupu elektřiny na základě
existující kupní smlouvy. Za absurdní považuje argumentaci žalobkyně, že cenové
rozhodnutí regulující výši kupní ceny dopadá i na případy, kde není uzavřena
smlouva o dodávce elektřiny, kde nedochází k legálnímu výkupu, ale naopak
dochází k nepovolené dodávce do sítě. Žalobkyně rovněž věděla o podmínkách a
lhůtách, které měla splnit, aby včas dosáhla paralelního připojení a dosáhla na
výkupní ceny 2010, nebylo tedy porušeno ani její legitimní očekávání. V dalším
soud odkázal na argumentaci Energetického regulačního úřadu a původní účastnice
řízení. Proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V
průběhu odvolacího řízení s poukazem na novou právní úpravu navrhla, aby místo
původní účastnice řízení do řízení vstoupila nynější účastnice řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích tomuto návrhu vyhověl, když usnesením ze
dne 21. června 2013, č. j. 8 Co 235/2013-451, rozhodl, že na místo dosavadního
účastníka vstupuje do řízení E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých
Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, IČO 26078201 (dále jen „účastnice řízení“
či „nynější účastnice řízení“). Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil poukazem na ustanovení § 10 odst. 1
zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých
zákonů (dále jen „ZPZE“) dle kterého je povinně vykupujícím dodavatel poslední
instance, kterým je, v souladu s legislativním odkazem č. 13 subjekt uvedený v
ustanovení § 12a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický
zákon), držitel licence na obchod s elektřinou a tím je společnost E.ON
Energie, a.s., nikoliv původní účastnice řízení. V důsledku zákonné úpravy se
tak povinně vykupujícím stal jiný subjekt, než který byl účastníkem správního
řízení a než se kterým bylo v řízení podle části páté občanského soudního řádu
až do doby vydání rozhodnutí soudem prvního stupně jednáno. Podle závěru
odvolacího soudu tak po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní
předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení
jde, a proto aplikoval § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“).
Proti usnesení odvolacího soudu podala účastnice řízení dovolání, přičemž
odkazuje na ustanovení § 239 odst. 1 písm b) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Z hlediska důvodnosti pak odkazuje na § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka zdůrazňuje, že povinnost vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů
stanovená pro provozovatele distribučních soustav zákonem byla na základě ZPZE
zrušena. Smlouva uzavřená mezi původní účastnicí řízení a žalobkyní ze zákona
automaticky zanikla dne 31. prosince 2012 (viz § 54 odst. 9 ZPZE). Povinně
vykupujícím, který je dle § 10 odst. 2 ZPZE povinen vykupovat elektřinu z
obnovitelných zdrojů, je nyní dovolatelka – nynější účastnice řízení, jakožto
dodavatel poslední instance dle §12a energetického zákona. Novou smlouvu o
dodávce elektřiny za podmínek ZPZE uzavřela dovolatelka s žalobkyní dne 31. prosince 2012. Dle názoru dovolatelky není podstatou sporu povinnost uzavřít smlouvu, ale
konkrétní plnění, kterým byl rozdíl mezi výkupní cenou 2010 a výkupní cenou
2011. Předmětem řízení je tedy závazek ve smyslu § 54 odst. 13 ZPZE, tzn. závazek provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklý do účinnosti ZPZE
z důvodu, že provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat
výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní cenu elektřiny vyrobené v jeho
elektrárně (konkrétně výkupní cenu 2010). Podle dovolatelky se v žádném případě nejedná o právní nástupnictví ve smyslu §
107a o. s. ř., neboť ve vztahu původní a nynějšího účastnice řízení nedošlo k
žádnému (singulárnímu ani univerzálnímu) právnímu nástupnictví, nýbrž vztah
žalobkyně s původní účastnicí řízení ze zákona zanikl, a to bez jakékoliv
náhrady. Zcela nezávisle byla novou právní úpravou uložena povinnost uzavírat
do budoucna nové vztahy novému subjektu. Nový právní vztah vzniká účinností
nově uzavřené smlouvy, tudíž nynější účastnice řízení nemá nic společného s
právy a povinnostmi původní účastnice řízení. Z důvodů, aby v takovéto situaci
nevzniklo „právní vakuum“, jsou eventuální nároky žalobkyně právně ošetřeny v §
54 odst. 13 ZPZE tak, že závazky provozovatele regionální distribuční soustavy
(společnosti E.ON Distribuce, a.s.) vzniklé do účinnosti ZPZE z důvodu, že
provozovatel regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo
zčásti nárok na výkupní cenu, přecházejí dnem účinnosti ZPZE na operátora trhu,
což je společnost OTE, a.s. Dovolatelka dále upozornila, že se jedná o dlouhodobě běžící spor, jehož vznik
ani dosavadní průběh nemohla nijak ovlivnit, přičemž v řízení před ERÚ i v
dosavadním soudním řízení se řešilo eventuální porušení povinností v rámci
připojení elektrárny žalobkyně k distribuční soustavě, jejichž splnění či
nesplnění neměla nynější účastnice řízení možnost ovlivnit, neboť vlastní
připojení neprováděla a ani k tomu neměla a nemá potřebné technické ani
personální vybavení. Nynější účastnice řízení neměla historicky vůči žalobkyni
žádnou povinnost ohledně připojení elektrárny do distribuční soustavy, kterou
by mohla porušit.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolámí připomněla, že předpokladem pro aplikaci §
107a o. s. ř. je naplnění tří podmínek, a to: (i) nastala právní skutečnost, s
níž právo spojuje převod nebo přechod práva či povinnosti, (ii) tato právní
skutečnost se týká práva či povinnosti dosavadního účastníka řízení, (iii) tato
právní skutečnost nastala po zahájení řízení. Žalobkyně dále uvedla, že věcí samou v řízení podle části páté občanského
soudního řádu je nárok, který byl uplatněn u správního orgánu. Pro rozsudek je
rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Toto pravidlo se plně uplatní u
konstitutivního rozhodnutí, kterým je i rozhodnutí o nahrazení projevu vůle. Uložit povinnost uzavřít smlouvu (nahradit projev vůle) lze tak pouze osobě,
která má tuto povinnost podle hmotného práva v době rozhodnutí soudu. Nynější
účastnice řízení má povinnost uzavřít smlouvu o dodávce. Povinnost vykupovat
elektřinu vyrobenou žalobkyní z obnovitelných zdrojů tak přešla na základě
zákona na nynější účastnici řízení. Podle žalobkyně tak byly naplněny všechny podmínky ustanovení § 107a o. s. ř. Výklad předložený dovolatelkou, tedy že dosavadní práva a povinnosti zanikají a
vznikají nová práva a povinnosti, na staré úpravě nezávislá, považuje za velmi
formalistický a rozporný s navazující argumentací dovolatelky ohledně přechodu
práv a povinnosti dle § 54 odst. 13 ZPZE. Na operátora trhu (OTE, a.s.) nemohla
přejít povinnost uzavřít smlouvu o výkupu, neboť dle § 20a energetického zákona
operátor trhu výkup neprovádí. I kdyby povinnost uzavřít smlouvu o výkupu elektřiny na nynější účastnici
řízení nepřešla, je nutné postupovat tak, aby byl zachován smysl a účel právní
úpravy jak hmotného, tak procesního práva. Vzhledem k tomu, že zde není jiný
procesní institut, který by byl použitelný, lze, případně i analogicky,
postupovat § 107a o. s. ř., neboť civilní právo procesní slouží v první řadě k
zajištění realizace práva hmotného. Pokud změnou hmotného práva v průběhu
řízení došlo ke změně věcné legitimace, procesní předpisy by v takovém případě
měly na takovou změnu mít možnost reagovat odpovídajícím procesním způsobem,
aby mohly být naplněny cíle soudního řízení. Námitku dovolatelky ohledně nemožnosti ovlivnit předchozí řízení považuje za
nedůvodnou s odkazem na § 107a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 107 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací
dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.,
účinnou od 1. 1. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí
bylo vydáno po uvedeném datu. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240
odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že je podle § 238a
o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle
ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že dovolání je
důvodné. Důvodnost dovolání dovolatelka dle jeho obsahu spatřuje v naplnění podmínek §
241a odst. 1 o. s.
ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci, když odvolací soud nesprávně posoudil splnění podmínek
ustanovení § 107a o. s. ř.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu
sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než
soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě
ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde,
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech
uvedených v § 107. Podle § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se
prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1,
a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z
obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře
využívání obnovitelných zdrojů), který byl účinný do 31. prosince 2012,
provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové
soustavy jsou povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na
kterou se vztahuje podpora, a uzavřít smlouvu o dodávce, pokud výrobce
elektřinu z obnovitelných zdrojů nabídl, za podmínek podle § 5 a za ceny podle
§ 6. Součástí této povinnosti je i převzetí odpovědnosti za odchylku podle
zvláštního právního předpisu. Podle § 12a odst. 1 energetického zákona je dodavatelem poslední instance
uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu,
jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě, držitel
licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl
součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně
integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci
elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné
místo. Podle § 10 odst. 1 ZPZE do doby rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího je pro
příslušné vymezené území povinně vykupujícím dodavatel poslední instance. O
výběru povinně vykupujícího informuje ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový
přístup. Podle § 10 odst. 2 ZPZE povinně vykupující je povinen vykupovat elektřinu z
obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora elektřiny, vyrobenou ve
výrobně elektřiny nacházející se na jeho vymezeném území za podmínek podle § 11
a 12. Povinně vykupující nese odpovědnost za odchylku v předávacím místě
výrobny elektřiny podle jiného právního předpisu. Podle § 54 odst.
1 ZPZE pro elektřinu z výroben elektřiny uvedených do provozu
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kterou vznikl nárok na podporu
elektřiny výkupními cenami podle dosavadních právních předpisů, vzniká nárok na
podporu elektřiny formou výkupních cen podle tohoto zákona. Na výkup elektřiny
z těchto výroben se uplatní povinnost povinně vykupujícího podle § 10 odst. 2. Pro elektřinu z těchto výroben elektřiny stanoví Úřad výši podpory elektřiny
tak, aby její celková výše odpovídala postupům pro stanovení výše výkupní ceny
podle dosavadních právních předpisů a zohledňovala případy dosažení záporné
hodinové ceny podle § 11 odst. 9 a případy, kdy na denním trhu s elektřinou
organizovaným operátorem trhu nedojde k sesouhlasení nabídky a poptávky podle §
11 odst. 10. Na výrobny elektřiny podle věty první, druhé a třetí se nevztahuje
ustanovení § 4 odst. 4, 5 a 8 a § 12 odst. 7 tohoto zákona. Výrobce elektřiny
podle věty první má i v případě, že si po účinnosti tohoto zákona zvolí podporu
elektřiny formou zelených bonusů na elektřinu, právo si zvolit znovu podporu
elektřiny formou výkupních cen v termínech a postupem podle tohoto zákona. Podle § 54 odst. 9 ZPZE smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené podle dosavadních
právních předpisů mezi provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem
regionální distribuční soustavy a výrobcem, jejichž předmětem je dodávka
elektřiny vykupovaná provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem
distribuční soustavy při podpoře výkupními cenami, zanikají uplynutím dne 31. prosince 2012. Výkupní cenu za elektřinu vyrobenou v časovém úseku pro
vyhodnocování a zúčtování výkupu elektřiny dohodnutém v této smlouvě, který
uplynul do dne účinnosti tohoto zákona, zaplatí výrobci provozovatel přenosové
soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy. Časový úsek, který
měl skončit až po nabytí účinnosti tohoto zákona, skončí uplynutím dne 31. prosince 2012. Podklady, na jejichž základě zaplatí výrobci provozovatel
přenosové soustavy nebo provozovatel regionální distribuční soustavy výkupní
cenu za elektřinu vyrobenou v časovém úseku pro vyhodnocování a zúčtování
výkupu elektřiny dohodnutém v této smlouvě, který uplynul do dne účinnosti
tohoto zákona, předá výrobce provozovateli přenosové soustavy nebo
provozovateli regionální distribuční soustavy do 5. ledna 2013. Podle § 54 odst. 13 ZPZE práva a závazky provozovatele přenosové soustavy nebo
provozovatele regionální distribuční soustavy vzniklé do účinnosti tohoto
zákona z důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel
regionální distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok
na výkupní cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z
kombinované výroby elektřiny a tepla, a nebo vyrobené z druhotných zdrojů,
přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na operátora trhu. Z ustanovení § 107a o. s. ř. vyplývá několik předpokladů, které jsou pro
vyhovění návrhu dle § 107a odst. 1 o. s. ř. nezbytné. Tyto předpoklady
přehledně formuluje odborná literatura (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský
soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C.
H. Beck, 2009, 1600 s.), a to
tak, že pro vstup nabyvatele práva nebo povinnosti na místo dosavadního
účastníka řízení je třeba prokázat, že
– nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod
práva na jiného,
– tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka
řízení,
– tato právní skutečnost nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení. Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o
právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy
obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde
o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za
následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda
je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva
nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o
něž v řízení jde). Dovolací soud vzhledem k vymezení podmínek procesního nástupnictví v § 107a o. s. ř. nejprve posuzoval, zda nabytí účinnosti zákona č. 165/2012 Sb., o
podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále opět jen ZPZE),
představuje právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Smyslem § 107a o. s. ř. je zajistit odpovídající reakci procesního práva na
hmotněprávní nástupnictví. Spojuje-li ustanovení § 107a o. s. ř. procesní
nástupnictví s právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti, lze toto ustanovení použít i v situaci, kdy je
přechod práva spojen s účinností nové právní úpravy. V tomto konkrétním případě je pak nutné zkoumat, zda účinnost nového právního
předpisu – ZPZE – je skutečností, která má za následek přechod povinnosti
výkupu elektřiny. V současnosti účinný právní předpis ukládá povinnost výkupu elektřiny do doby
rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího dodavateli poslední instance, kterým
je nynější účastník řízení – dovolatelka (§ 10 odst. 1 a 2 ZPZE). Tuto
povinnost mu ukládá bez ohledu na existenci povinnosti původního účastníka
řízení (a to i při zohlednění přechodných ustanovení včetně § 54 odst. 1 ZPZE,
který stanoví „vznik“ – nikoliv „přechod“ – povinnosti). Povinnost dodavatele
poslední instance by tedy vznikla i za situace, kdy by žádný jiný subjekt dříve
takovou povinnost neměl. Závěr, že v posuzovaném případě nejde o skutečnost, se kterou zákon spojuje
přechod povinnosti, vyplývá i z toho, že v ustanovení § 54 odst. 13 ZPZE je
výslovně zmíněn přechod práv a závazků vzniklých do účinnosti tohoto zákona z
důvodu, že provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel regionální
distribuční soustavy odmítl přiznat výrobci zcela nebo zčásti nárok na výkupní
cenu nebo na zelený bonus nebo na příspěvek k ceně elektřiny z kombinované
výroby elektřiny a tepla, a nebo vyrobené z druhotných zdrojů, zatímco ohledně
předmětné povinnosti se o přechodu zákonodárce nezmiňuje.
Na dodavatele poslední instance tedy účinností ZPZE nepřechází povinnost k
uzavření smlouvy k výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, kterou měli
provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové
soustavy, nýbrž mu jeho povinnost samostatně vznikla ze zákona. Z výše uvedeného je patrné, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku naplnění
předpokladů procesního nástupnictví dle ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. a návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř. vyhověl za situace, kdy mu vyhověno být
nemělo. Usnesení odvolacího soudu je tedy nesprávné z hlediska uplatněného dovolaího
důvodu nesprávné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že
návrh žalobkyně na vstup společnosti E.ON Energie, a.s., se sídlem v Českých
Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 49, IČO 28085400, do řízení na
místo původní účastnice řízení zamítl. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude
rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném
rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně (§ 243b, § 151
odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.