23 Cdo 3459/2024-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. Davida Máši, se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, identifikační číslo osoby 71458603, zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, proti žalovanému J. P., zastoupenému Mgr. Liborem Vincencem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, o zaplacení 24 829,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 58/2023, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 69 Co 343/2024-109, takto:
Řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 69 Co 343/2024-109, se zastavuje.
Odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 69 Co 343/2024-109, přiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu zástupce.
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce odvolání, jež prostřednictvím Městského soudu v Praze adresoval Vrchnímu soudu v Praze.
3. Podle ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů; o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (§ 10 o. s. ř.).
4. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
5. Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu (srov. § 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Usnesení ze dne 5. 11. 2024, č. j. 69 Co 343/2024-109, jímž Městský soud v Praze rozhodl o přiznání žalovanému osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, je rozhodnutím městského soudu jako soudu odvolacího.
7. Z citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) jako soudu odvolacího občanský soudní řád odvolání nepřipouští. Tomu koresponduje i skutečnost, že Nejvyšší soud – ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) – může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 3 a § 10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze) jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje.
8. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 658/2011).
9. Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2024, č. j. 69 Co 343/2024-109, Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena odvolacím soudem, řízení o tomto podání žalobce zastavil (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
10. Z obsahu podání žalobce přitom neplyne, že by žalobce ve skutečnosti podával dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a k tomu uváděl odpovídajícím způsobem zákonem stanovené náležitosti.
11. Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že dovolání proti posouzení, zda jiný účastník má být osvobozen od soudních poplatků nebo mu má být ustanoven zástupce, není subjektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3508/2013, uveřejněné pod č. 95/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc proti usnesením, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků nebo kterým bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 10. 2017).
12. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto řízení v konečném rozhodnutí o věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu