23 Cdo 3579/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní
věci žalobce P. H., identifikační číslo osoby 15880036, zastoupeného JUDr.
Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem Roudnice nad Labem, Riegrova 1100,
proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, PSČ 113
04, identifikační číslo osoby 45272956, o 1 500 300 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 94/2009, o dovolání žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č.j. 28 Co
44/2013-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2013,
č. j. 28 Co 44/2013-114, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu
§ 237 o. s. ř. Odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně na daný skutkový stav správně
aplikoval ustanovení § 4 odst. 4 a 5 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě,
ve znění ke dni uzavření pojistné smlouvy. Podle uvedených ustanovení jsou
součástí pojistné smlouvy pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li
uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením
pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho
souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Pojistné podmínky obsahují zejména
vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné
události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost
poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu
pojistného plnění a jeho splatnost. Ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění odpovědnosti za škodu VPPOS
2005 (dále jen „VPP“), které byly v posuzovaném případě součástí smlouvy, jsou
v čl. 6 stanoveny výluky z pojištění. Bod 3 písm. a) čl. 6. VPP mimo jiné
stanoví, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu, za kterou
pojištěný odpovídá příbuzným v řadě přímé. Pokud ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalobce uplatnil po žalované škodu,
která mu měla vzniknout tím, že došlo ke škodě na jeřábu dne 6. 11. 2006, který
měl žalobce pronajatý od svého otce na základě nájemní smlouvy, sepsané mezi
nimi jako mezi fyzickými osobami dne 19. 10. 2006, odvolací soud správně
dovodil, že byla v posuzovaném případě oprávněně uplatněna žalovanou výluka z
pojištění na základě VPP, které byly součástí pojistné smlouvy, uzavřené mezi
účastníky dne 2. 11. 2006, neboť je nerozhodné, že smlouva o nájmu jeřábu byla
uzavřena mezi otcem a synem v rámci podnikatelské činnosti. Žádnou takovou
výjimku pro podnikatelskou činnost mezi příbuznými v řadě přímé výluka
pojištění ve VPP neobsahuje. Pokud dovolatel namítá, že vztah mezi žalobcem a žalovanou měl být posouzen
jako spotřebitelský vztah, a že se žalobce vůči pojišťovně ocitl v nerovném
postavení, je třeba tuto námitku vyvrátit tím, že se nemůže jednat o
spotřebitelský vztah podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve
znění ke dni uzavření pojistné smlouvy (dále jen „obč. zák.“), neboť podle § 52
odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy
nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. V daném případě
ale žalobce s žalovanou uzavřel dne 2. 11. 2006 pojistnou smlouvu č. 78744542-28, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu
podnikatele. Směřuje-li dovolatel svoje námitky do hodnocení některých důkazů odvolacím
soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení
§ 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2013) hodnocení důkazů úspěšně napadnout
žádným dovolacím důvodem. Namítá-li dovolatel, že skutková zjištění nemají
oporu v provedeném dokazování, je třeba konstatovat, že uplatněním způsobilého
dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního
posouzení věci vycházejícího z jiného či ze zpochybňovaného skutkového stavu,
než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.