23 Cdo 3705/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové
v právní věci žalobce a) V. P. a žalobkyně b) M. P., oba zastoupeni JUDr. Marií
Neulsovou, advokátkou, se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 2, proti žalované P.
B., zast. JUDr. Janem Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o
zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočce v
Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 18/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5 Cmo 63/2011-96, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5 Cmo 63/2011-96, se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud prvního stupně
zrušil rozhodčí nález ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. R 033/2008-151, vydaný
rozhodcem JUDr. Jiřím Holasem a dále rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 5. 2011, č. j. 5
Cmo 63/2011-96 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zrušení
rozhodčího nálezu ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. R 033/2008-151, zamítl. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vyšel ze zjištění, která
učinil soud prvního stupně. Dále pak uvedl, že žalobci v žalobě jako důvody pro
zrušení rozhodčího nálezu uplatnili důvody uvedené v ust. § 31 písm. b), e) a
f) ZRŘ. V žalobě nebylo však uvedeno ničeho o tom, že rozhodčí smlouva je
neplatná a z jakého důvodu a ze žaloby nebylo možné zjistit, o který důvod
uvedený v ust. § 31 písm. b) ZRŘ se má jednat. Ani v podání ze dne 15. 9. 2009
žalobci v tomto směru nic neuvádějí. Teprve při jednání před soudem prvního
stupně dne 8. 10. 2010 v rámci závěrečných přednesů uvedli s odkazem na
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v jiné věci (sp. zn. 12 Cmo 496/2008), že
rozhodčí doložka je zcela neplatná. Odvolací soud dále zejména rozhodl, že uplatňovaný nárok musí být v soudním
řízení vymezen nejen kvantitativně, nýbrž také věcně, je nutno popsat skutek
alespoň rámcově a dovodil, že nelze řádně uplatnit nárok na zrušení rozhodčího
nálezu tím, že v žalobě nebudou obsaženy žádné skutečnosti, o které se žalobce
opírá. Žalobci v žalobě popsali několik skutků, žádné z těchto skutečností se podle
odvolacího soudu nevztahuje k žádnému z důvodů uvedených v § 31 písm. b) ZRŘ. Z
protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 8. 10. 2010 nevyplývá
„žádný skutkový popis, třeba jen hrubě načrtnutý, který by poukazoval na
neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky), když konstatování, že předmětná věc je
podobná jiné věci řešené Vrchním soudem v Praze, vylíčením skutkových vztahů
účastníků tohoto řízení zcela jistě není“. Odvolací soud uvedl, že totéž platí i pro důvod pro zrušení rozhodčího nálezu
upravený v § 31 písm. e) ZRŘ a dospěl k závěru, že „pouhou zmínku v žalobě o
tom, že sporný rozhodčí nález je napadán také s odkazem na ust. § 31 písm. b),
e) a f) ZRŘ nelze považovat, bez sebemenšího nástinu skutkového podkladu pro
tento důvod za návrh na zrušení rozhodčího nálezu z tohoto důvodu“. Taktéž
odvolací soud konstatoval, že možnost navrhnout zrušení rozhodčího nálezu je
časově limitována (§ 32 ZRŘ), návrh na zrušení nálezu nelze libovolně doplňovat
o nové skutky, měnit je atd. Zrušit nález je proto možné jen na základě těch
skutků, které byly uplatněny včas jako důvody pro jeho zrušení. Vzhledem k uvedenému názoru odvolací soud již nepokládal za nutné zkoumat, zda
důvod spočívající v neplatnosti rozhodčí smlouvy byl uplatněn v rozhodčím
řízení v souladu s ust. § 33 odst. 1 ZRŘ. Odvolací soud dále uvedl, že lze souhlasit s rozsudkem Evropského soudního
dvora ze dne 26. 10.
2006 C-168/05, že námitku neplatnosti rozhodčí doložky lze
vznést až v soudním řízení, aniž by byla uplatněna v rozhodčím řízení, což se
však týká jen případů aplikace Směrnice 93/13/EHS o zneužívajících doložkách ve
spotřebitelských smlouvách. V této věci však nevyplynulo, že vztah účastníků
lze podřadit pod vztah spotřebitelský. Dovoláním ze dne 12. 8. 2011 napadli žalobci shora uvedený rozsudek odvolacího
soudu v celém jeho rozsahu s tím, že přípustnost dovolání vyplývá z ust. § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní
posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání žalobci zejména uvedli, jakými úvahami se řídil odvolací
soud ve svém rozhodnutí při změně rozhodnutí soudu prvního stupně. S těmito
závěry týkajícími se nesplnění povinnosti vymezit rozhodné skutečnosti pro
uplatnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 31 písm. b) a e) ZRŘ
se dovolatelé neztotožňují a jsou toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci namítají, že od počátku
sporu namítali absolutní neplatnost mj. rozhodčí doložky pro obcházení zákona
(§ 39 obč. zák.) a tato námitka byla vznesena včas (§ 33 ZRŘ) a podle
dovolatelů není rozhodné pro aplikaci § 31 písm. b) ZRŘ, že tuto námitku
neodůvodnili totožnými skutkovými tvrzeními, jak to učinili později, po
publikaci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo
496/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolatelé se dále neztotožňují s hodnocením odvolacího soudu, že nevylíčili
skutečnosti týkající se naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu
upraveného v ust. § 31 písm. e) ZRŘ a jsou toho názoru, že jim nebyla
poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat. Po podaných kauzálních
námitkách nebylo nařízeno ústní jednání, rozhodce neprovedl navržené důkazy a
rozhodnutí o jejich neprovedení nikterak nezdůvodnil.
Dovolatelé jsou toho názoru, že v rámci svého návrhu uplatnili zákonné důvody
pro zrušení rozhodčího nálezu dne 19. 9. a 22. 9. 2008. Proto navrhují, aby
dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a dále zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalovaný k
podanému dovolání vyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že
dovolání bude projednáno a rozhodnuto o něm s ohledem na čl. II. bod 7 zák. č.
404/2012 Sb. ve znění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účinném do 31.
12. 2012.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje
náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1
o. s. ř.) a že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V posuzovaném případě, stručně vyjádřeno, rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na závěru, že ze žaloby nelze zjistit, o který důvod neplatnosti rozhodčí
doložky uvedený v ust. § 31 písm. b) ZRŘ se mělo jednat a teprve při jednání
před soudem prvního stupně žalobci odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu v
Praze z 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008 s tím, že rozhodčí doložka je v
daném případě shodná s věcí řešenou v uvedeném rozhodnutí a byla shledána
neplatnou. Podle odvolacího soudu nelze ani přehlédnout, že možnost navrhnout
zrušení rozhodčího nálezu je časově limitována (§ 32 ZRŘ).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011,
uveřejněném pod číslem 100/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
dostupné na www.nsoud.cz, dospěl k závěru, že při řešení otázky výkladu
ustanovení § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a ustanovení § 31 zákona o
rozhodčím řízení pro možnosti uplatnění dalších důvodů zrušení rozhodčího
nálezu v řízení zahájeném ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té
straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, je třeba vycházet z
obdobného užití občanského soudního řádu. Ustanovení § 32 zákona o rozhodčím
řízení (ve znění před novelou provedenou zákonem č. 19/2012 Sb.) je významné
jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení
rozhodčího nálezu. Nemůže představovat omezení procesních práv žalobce
doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody zrušení rozhodčího
nálezu podle ustanovení § 31 citovaného zákona v průběhu řízení. Omezení práva
je doplňovat mohou představovat jen zákonné procesní limity podle občanského
soudního řádu (například koncentrace řízení). V řízení o zrušení rozhodčího
nálezu zahájeném před uplynutím lhůty podle ustanovení § 32 zákona o rozhodčím
řízení tedy lze i po uplynutí této lhůty uplatnit (další) důvody zrušení
rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení.
Dovolací soud nemá důvod odchýlit se od uvedených závěrů ani v posuzovaném
případě. Není tedy rozhodné, zda žalobci již v žalobě vymezili skutkově důvod
pro zrušení rozhodčího nálezu upravený v § 31 písm. b) ZRŘ, ale mohli tak
učinit v průběhu soudního řízení, neboť v dané věci byl samotný návrh na
zahájení řízení podán ve lhůtě upravené v § 32 ZRŘ.
Pokud žalobci v řízení před soudem prvního stupně odkázali na rozhodnutí
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, které bylo
přijato a publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ke sjednocení
rozhodovací praxe soudů, je nutné vycházet z toho, jde-li o obdobný případ, že
tímto způsobem dostatečně vymezili důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust.
§ 31 písm. b) o. s. ř.
Vzhledem k uvedenému pak není rozhodující ani skutečnost, že důvod pro zrušení
rozhodčího nálezu nebyl uplatněn již v rozhodčím řízení (§ 33 odst. 1 ZRŘ).
Dovolací soud byl proto nucen konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolání je důvodné.
S ohledem na uvedený závěr je nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval dalšími
uplatněnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu, zejména dle ust. § 31 písm.
e) ZRŘ.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že
rozhodnutí odvolacího sodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. § 243d
odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu