23 Cdo 3724/2017-187
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
ve věci žalobkyně BAU trade s.r.o., se sídlem Praha 1 - Nové Město, Senovážné
náměstí 982/20, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 46683119, zastoupené
JUDr. Josefem Aujezdským, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti
žalované DAVO CAR, s.r.o., se sídlem Praha 10 – Malešice, U Tvrze 669/40b, PSČ
108 00, identifikační číslo osoby 27934799, zastoupené JUDr. Karlem Brücklerem,
advokátem se sídlem Praha 5, U hrušky 63/8, o zaplacení 205 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 553/2015,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017,
č. j. 15 Co 598/2016-125, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 11 422 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
jejího právního zástupce JUDr. Josefa Aujezdského, advokáta se sídlem Praha 1,
Opletalova 1535/4.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 3. 2017,
č. j. 15 Co 598/2016-125, výrokem I. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 8. 2016, č. j. 9 C
553/2015-77, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 9. 2016, č. j. 9 C
553/2015-100, kterým bylo výrokem I. uloženo žalované uloženo zaplatit
žalobkyni 205 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z
této částky od 9. 6. 2015 do zaplacení, oproti povinnosti žalobkyně vrátit
žalované užitkový automobil F., výrokem II. a III. rozhodnuto o náhradě nákladů
řízení a výrokem IV. zamítnuta žaloba co do povinnosti žalované zaplatit
žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 205 000 Kč od
19. 4. 2015 do 8. 6. 2015; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná vadným
plněním podstatným způsobem porušila kupní smlouvu podle § 2106 občanského
zákoníku (dále jen „o. z.“) a žalobkyni tak vzniklo právo odstoupit od smlouvy.
Realizací tohoto práva se synallagmatický závazek od počátku zrušil (§ 2004 o.
z.) a účastníkům tím vznikla povinnost vrátit si poskytnutá plnění. Odvolací
soud při přezkoumání závěru soudu prvního stupně vyšel ze shodného závěru, že
zjištěná vada, spočívající v absenci čitelné ražby identifikačního čísla
automobilu (dále jen „VIN“), představuje podstatné porušení smlouvy, neboť je
vadou tak zásadní, že je překážkou uvedení vozidla do provozu [§ 37 odst. 1
písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích] a znemožňuje věc užívat k určenému účelu. Zamlčení této vady
prodávajícím podle odvolacího soudu podstatně zvyšuje oprávněné obavy
kupujícího o původu vozidla a jeho technickém stavu, přičemž ani nahrazení VIN
ve správním řízení přiděleným náhradním značením nemůže obnovit důvěru
kupujícího. Navíc u každého dalšího nabyvatele může tato skutečnost vyvolat
pochybnosti o původu vozidla, což má za následek snížení prodejní ceny vozu.
Odvolací soud neuznal za oprávněnou námitku žalované, že vada byla poznatelná s
vynaložením obvyklé pozornosti žalobkyně, jako kupující (§ 2103, věta první o.
z.), už v době prodeje a že žalobkyně nebyla oprávněna od smlouvy odstoupit. K
tomuto závěru dospěl na základě zjištění, z nichž vyplynulo, že žalovaná, jako
profesionální prodejce automobilů, při prodeji vozu jasně deklarovala, že vůz
je v dobrém technickém stavu, způsobilý provozu na pozemních komunikacích a
předáním „Osvědčení Cebia Report“ se zaručovala za původ vozidla a i odborně
provedenou kontrolu VIN vozu. Přes toto ujištění žalovanou následně provedená
evidenční kontrola na stanici technické kontroly nebyla úspěšná, a to z důvodu,
že předmětné vozidlo nemělo na karoserii čitelný VIN a bylo proto technicky
nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích podle § 37 odst. 1 písm. d)
zákona č. 56/2001 Sb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uvedla, že
přípustnost dovolání spatřuje v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena otázka, zda vada na ražbě VIN spočívající v nečitelnosti
VIN kódu automobilu je vadou zakládající podstatné porušení kupní smlouvy,
resp. zda v případě, že koroze ražby VIN je podstatným porušením smlouvy, zda
takováto vada má být zjištěna při prohlídce vozidla kupujícím a zda kupující s
ohledem na ustanovení § 2103 o. z. může uplatnit právo na odstoupení od
smlouvy. Za neřešenou otázkou dovolatelka považuje otázku vzájemné kolize
ustanovení §§ 2106 a 2103 o. z. Podle dovolatelky je poškození ražby VIN
drobnou odstranitelnou vadou, která nijak neomezuje provozuschopnost vozidla,
způsobuje jen drobnou administrativní překážku, kterou lze snadno, nenákladně a
rychle odstranit. Taková vada podle ní nemůže založit podstatné porušení
smlouvy podle § 2106 o. z. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky
(dále jen „Nejvyšší soud“) přesto shledal, že uvedená vada zakládá podstatné
porušení smlouvy, pak dovolatelka je názoru, že žalobkyně nemohla oprávněně
uplatnit právo na odstoupení od smlouvy s ohledem na ustanovení § 2103 o. z.,
neboť vadu spočívající v poškození VIN kódu musela při vynaložením nezbytné
pozornosti zjistit již při prodeji vozidla.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k novému rozhodnutí.
K dovolání žalované podala žalobkyně vyjádření, v němž se plně ztotožnila se
závěry odvolacího soudu, rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a
dovolání žalované za nedůvodné, neboť soudy rozhodly po právu.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), posuzoval, zda je v dané
věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, resp.
náležitosti dovolání.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalovanou včas podané dovolání je přípustné,
neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která nebyla v rozhodovací
praxi dosud řešena, a to, zda vada na ražbě VIN, spočívající v nečitelnosti VIN
kódu automobilu, je vadou zakládající podstatné porušení kupní smlouvy
zakládající právo kupujícího na odstoupení od smlouvy.
Občanský zákoník v ustanovení § 2106 odstavci 1 stanoví:
Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo
a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
b) na odstranění vady opravou věci,
c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
d) odstoupit od smlouvy.
Podle ustanoveni § 2002 odst. 1 druhé věty o.z. je porušení smlouvy podstatné,
jde-li o takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při
uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu
neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala.
Podle ustanovení § 37 odst. 1 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích, je silniční vozidlo technicky
nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud byly na vozidle
provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátorů vozidla, například
VIN.
Podle ustanovení § 8 odst. 4 písm. a) bodu 2 zákona č. 56/2001 Sb., o
podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, se k žádosti o zápis
změny vlastníka silničního vozidla přiloží v případě převodu vlastnického práva
protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní.
Z uvedených ustanovení je zřejmé, že pokud pro absenci možnosti vozidlo
identifikovat podle VIN kódu neprojde vozidlo s úspěchem evidenční kontrolou
podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je
silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Takovou vadu vozidla je namístě považovat za vadné plnění, naplňující podstatné
porušení kupní smlouvy a opravňující kupujícího odstoupit od kupní smlouvy.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud vyřešil správně předestřenou otázku, zda vada
na ražbě VIN spočívající v nečitelnosti VIN kódu automobilu je vadou
zakládající podstatné porušení kupní smlouvy zakládající právo kupujícího na
odstoupení od smlouvy, nebyl naplněn dovolací důvod nesprávného právního
posouzení této otázky (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Předestírá-li dovolatelka dále otázku, zda v případě, že koroze ražby VIN je
podstatným porušením smlouvy, zda má být taková vada zjištěna při prohlídce
vozidla kupujícím, a zda kupující za této situace s ohledem na ustanovení §
2103 o. z. může uplatnit právo na odstoupení od smlouvy, je třeba k této
předestřené otázce především konstatovat, že dovolatelka při formulací této
právní otázky pomíjí skutkové zjištění soudu v dané věci, že žalovaná, jako
profesionální prodejce automobilů, při prodeji vozu jasně deklarovala, že vůz
je v dobrém technickém stavu, způsobilý provozu na pozemních komunikacích a
předaným osvědčením se zaručila za původ vozidla a i odborně provedenou
kontrolu VIN vozu. Dovolatelkou poukazované ustanovení § 2103 o. z. v první
větě sice stanoví, že kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu,
kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy,
avšak dovolatelka pomíjí větu druhou tohoto ustanovení: „To neplatí, ujistil-li
ho (míněno kupujícího) prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-
li vadu lstivě.“ A právě tato situace, právně řešená ve větě druhé § 2103 o.
z., nastala v dané věci, kdy žalovaná, jako profesionální prodejce automobilů,
výslovně při prodeji vozu deklarovala, že vůz je v dobrém technickém stavu,
způsobilý provozu na pozemních komunikacích. Tato skutková zjištění však
dovolatelka při formulaci právní otázky pomíjí, nezakládá předestřenou právní
otázku na skutkových závěrech, k nimž dospěl odvolací soud, a proto
dovolatelkou položená druhá právní otázka nemůže založit přípustnost dovolání
podle § 237 o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené, kdy odvolací soud neřešenou právní otázku - zda vada
na ražbě VIN spočívající v nečitelnosti VIN kódu automobilu je vadou
zakládající podstatné porušení kupní smlouvy zakládající právo kupujícího na
odstoupení od smlouvy - řešil správně v souladu s právní úpravou odstoupení
kupujícího od kupní smlouvy pro podstatné porušení smlouvy vadným plněním
prodávajícího, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243d písm. a) o. s. ř.
zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně
právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby
(sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve
výši 9 140 Kč § 1 odst. 2, věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 6. vyhlášky č.
177/1996 Sb., v platném znění, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), a z paušální částky náhrady
hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v
platném znění), a po přičtení 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1 982 Kč
(srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy
celkem ve výši 11 422 Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí,
může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 16. listopadu 2017
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu