23 Cdo 384/2019-566
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně GAZCOM s. r. o., se sídlem v Praze 4 - Krč, Sládkovičova 1306/11, identifikační číslo osoby 27385604, zastoupené Mgr. Ivetou Strmeňovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, proti žalované UNILEASING a. s., se sídlem v Klatovech, Randova 214, identifikační číslo osoby 25205552, zastoupené JUDr. Petrem Kubešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, o 1.267.616 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 199/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2018, č. j. 64 Co 201/2017-507, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.245,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) podala dovolání proti druhému a třetímu výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2018, č. j. 64 Co 201/2017-507, kterými odvolací soud změnil ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího ani dovolacího řízení (třetí výrok).
Protože odvolací soud vydal rozhodnutí po 29. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“; srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroků o nákladech řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné (a nepřípustný v tomto směru je i odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, jež řeší otázku přípustnosti dovolání proti akcesorickým nákladovým výrokům právě v režimu občanského soudního řádu účinného do 29. 9. 2017). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 4. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu