USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové
a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně
Explicit s. r. o. se sídlem Ostřetíně 204, PSČ 534 01, IČO 28815513, proti
žalované ALTAKO s. r. o. se sídlem v Trutnově, Pražská 89, PSČ 541 01, IČO
25930583, Praze 1, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v
Hradci Králové, Velké náměstí 135, PSČ 500 03, o zaplacení částky 244 501,40
Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 306 692 Kč, vedené u Okresního soudu v
Trutnově pod sp. zn. 130 C 95/2015, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2017, č. j. 47 Co
142/2017-231, ve znění usnesení ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 47 Co
142/2017-236, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. října 2017, č. j. 47 Co
142/2017-231, ve znění usnesení ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 47 Co
142/2017-236, ve výroku pod bodem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v
Trutnově ze dne 19. dubna 2017, č. j. 130 C 95/2015-178, kterým byla žalované
uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 583, 60 Kč s příslušenstvím a
částku 306 692 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), co do částky 91 917,80
Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok pod bodem II) a rozhodnuto o
náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III) a výrokem pod bodem II rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soudy dospěly ke shodnému skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně
provedl práce vyúčtované fakturou č. 2013-005, ze dne 12. února 2013, znějící
na částku 195 583,60 Kč splatnou dne 22. února 2013. Žalovaná, jako
objednatelka, odsouhlasila řádné provedení vyfakturovaných prací v měsíci lednu
2013, rozsah prací byl odsouhlasen a stvrzen podpisem K. Č., tehdejšího
technického dozoru žalované, a též odpovídá záznamu ve stavebním deníku. V
článku IV odst. 3 smlouvy o dílo 1/2012 ze dne 5. dubna 2012 si strany sjednaly
dílčí fakturaci provedených a oceněných prací a dodávek s tím, že rozsah prací
a dodávek uvedený v soupisu musí být odsouhlasený a podepsaný technickým
dozorem investora anebo pověřeným zástupcem objednatele a bude prováděn vždy za
uplynulý měsíc do výše 95% z této měsíční fakturované částky. Splatnost
vystavených faktur je 14 dní od doručení objednateli. Za porušení povinnosti
včas a řádně uhradit vystavené faktury se objednatelka zavázala zaplatit
zhotovitelce smluvní pokutu ve výši 0,2% z dlužné částky za každý den prodlení.
Na základě těchto skutkových zjištění dospěly soudy k právnímu závěru, že část
nároku na zaplacení části ceny díla ve výši 152 583,60 Kč a smluvní pokuty ve
výši 306 692 Kč za prodlení se zaplacením částky 152 583 Kč ve výši 0,2% denně
od 23. února 2013 do 24. listopadu 2015, je oprávněná.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Přípustnost dovolání
založila na tom, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva, zda je
objednatel díla prováděného na základě smlouvy uzavřené podle obchodního
zákoníku oprávněn uplatnit nároky z vad díla ještě předtím, než je dílo
provedeno a předáno, odchýlil od závěrů obsažených v rozhodnutí dovolacího
soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007. Dále má zato, rozhodnutí
odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zda v případě, že ve smlouvě o dílo
uzavřené podle obchodního zákoníku je sjednáno, že cena díla má být placena
průběžně na základě odsouhlaseného soupisu prací a nikoli až po řádném
provedení a předání díla, je objednatel oprávněn odepřít platbu za dílo v
případě, že práce, byť odsouhlasené, jsou provedeny nikoli řádně.
Dovolatelka namítá, že odsouhlasené a zhotovitelkou vyfakturované práce byly
provedeny vadně, vady se projevily až pro odsouhlasení soupisu, a za těchto
podmínek není spravedlivé, aby musela platit část ceny díla nikoli řádně
provedeného. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudů, že žalovaná nevytkla tyto vady
právnímu předchůdci žalobkyně. Podotýká, že právo z odpovědnosti za vady díla
lze uplatnit až po předání díla (rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 23 Cdo
4092/2007), avšak předmětné dílo nebylo dosud řádně provedeno a ani předáno.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek
soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání se ztotožňuje se závěry soudů a námitky
dovolatele považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou
oprávněnou zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.),
posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Uvádí-li žalovaná, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007) v otázce, zda
je objednatel díla prováděného na základě smlouvy o dílo uzavřené podle
obchodního zákoníku oprávněn uplatnit nároky z vad díla ještě předtím, než je
dílo provedeno a předáno, Nejvyšší soud rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s
judikaturou Nejvyššího soudu neshledal. Dovolatelkou citované rozhodnutí se
zabývá postupem při zániku závazku nebo jeho části pro nemožnost plnění.
Rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s citovanou judikaturou se právem z
odpovědnosti za vady díla nezabývá, z důvodu, že předmětné dílo nebylo předáno
a převzato. Nárok v rozsahu vyplývajícím z konečné fakturace, která měla být
provedena po ukončení a předání díla, tak jak bylo ve smlouvě o dílo sjednáno,
byl soudy zamítnut. V posuzovaném případě soudy dovodily, že v souladu se
smluvním ujednáním stran nastala splatnost části ceny díla, neboť vyfakturované
práce byly provedeny a odsouhlaseny a pouze v tomto rozsahu byl nárok žalobkyně
shledán za oprávněný.
Dalším důvodem přípustnosti dovolání je podle dovolatelky dosud dovolacím
soudem neřešená otázka, zda je objednatel díla prováděného na základě smlouvy o
dílo uzavřené podle obchodního zákoníku oprávněn odepřít platbu za dílo v
případě, že odsouhlasené práce nebyly provedeny řádně, v případě, že ve smlouvě
je sjednáno, že cena díla má být placena průběžně na základě odsouhlaseného
soupisu prací. Na řešení uvedené otázky však rozhodnutí odvolacího soudu rovněž
nespočívá, neboť soudy nevyšly ze skutkového závěru, že vyfakturované a
odsouhlasené práce byly provedeny vadně. Argumentace v dovolání pak míří pouze
na zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu.
K námitkám dovolatelky mířícím proti skutkovým závěrům odvolacího soudu
dovolací soud uvádí, že mu nepřísluší posuzovat napadené rozhodnutí po stránce
skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, což vyplývá ze samotné povahy dovolání
jakožto mimořádného opravného prostředku.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť nelze dovolatelce
přisvědčit, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, resp.,
že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení otázky hmotného práva,
která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Nejvyššímu soudu proto nezbylo,
než dovolání odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s § 243f odst. 3
větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 12. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu