23 Cdo 3945/2016

23 Cdo 3945/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci

žalobkyně GREEN RAINBOW Ltd. - (společnost s ručením omezeným), se sídlem v

Praze 1, Jilská 527/2, identifikační číslo osoby 45243875, zastoupené JUDr.

Janem Slunečkem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti

žalovaným 1) P. D., zastoupenému JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v

Lounech, Sladkovského 1640, a 2) Ing. P. A., zastoupenému JUDr. Radkou

Konárovou, advokátkou se sídlem v Podbořanech, Mírová 533, o zaplacení částky

234.417 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12

C 39/2007, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí

nad Labem ze dne 17. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-296, a proti usnesení

Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-286,

I. Dovolání proti unesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3.

2016, č. j. 17 Co 465/2014-286 se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2016, č. j.

17 Co 465/2014-296, ve znění usnesení ze dne 9. 5. 2016, č. j. 17 Co

465/2014-303, se v měnícím výroku o věci samé pod bodem I. a ve výrocích o

nákladech řízení pod body III. až VI. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud v Lounech (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 3. 2014, č. j. 12 C 39/2007-245, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 6. 2014,

č. j. 12 C 39/2007-253, rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně

zaplatit žalobkyni částku 24.733 Kč s blíže určeným příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl návrh žalobkyně v částce 209.684 Kč s požadovaným

příslušenstvím (bod II. výroku), uložil žalobkyni zaplatit náklady státu ve

výši 7.024 Kč (bod III. výroku), uložil žalovaným zaplatit náklady státu ve

výši 1.239 Kč (bod IV. výroku), uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů

řízení prvnímu žalovanému ve výši 109.522 Kč (bod V. výroku) a rozhodl, že

žalobkyně a druhý žalovaný vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení (bod

VI. výroku). Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se právní předchůdkyně

žalobkyně (AGS ASTRA a. s.) domáhala po žalovaných zaplacení částky 234.417 Kč

jako doplatku ceny díla a smluvní pokuty dle smlouvy o dílo ze dne 30. 11. 2004, ve znění dodatku č. 1 ze dne 25. 4. 2005 a dodatku č. 2 ze dne 9. 11. 2005, jejímž předmětem byla výstavba blíže určené novostavby. Žalovaní s

návrhem nesouhlasili a namítali, že provedené dílo vykazovalo vady (nedodržení

projektovaného půdorysu objektu, nerovnosti zdiva objektu). Dle žalovaných byl

proto podáním ze dne 3. 3. 2006 uplatněn nárok na přiměřenou slevu z ceny díla

ve výši 9 % z ceny díla, která byla započtena na doplatek ceny díla. Na základě

provedeného dokazování bylo dle soudu prvního stupně prokázáno, že mezi

účastníky (resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanými) byla uzavřena

smlouva o dílo ve smyslu § 536 obch. zák. včetně dvou dodatků, na jejímž

základě byla právní předchůdkyní žalobkyně zhotovena blíže určená stavba domu. Bylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Bylo také

prokázáno, že faktury, jejichž zaplacení je vymáháno v tomto řízení, nebyly

uhrazeny v plném rozsahu, a že dílo bylo zhotoveno a na díle se vyskytly vady

ve smyslu § 560 obch. zák. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou

řádného uplatnění vad díla, neboť žalovaní namítali, že důvodem toho, že

neuhradili cenu za dílo v plném rozsahu, byla nekvalitně provedená práce

spočívající ve dvou vadách – nerovnosti zdí a nedodržení půdorysu, a tedy šířky

vjezdu do domu. Dle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že mezi účastníky

proběhla písemná komunikace ohledně uplatnění reklamovaných vad. První

reklamace, kde byla uplatněna sleva, byl dopis žalovaných z 24. 1. 2006, který

byl právní předchůdkyni žalobkyně (společnosti AGS ASTRA a. s.) doručen, a byla

v něm uplatněna sleva ve výši 177.860 Kč pro zmíněnou závadu nerovností zdí. V

dalším dopise z 3. 3. 2006 pak byla kromě uvedené vady zmíněna i další závada,

a to nedodržení šířky vjezdu (nedodržení projektového půdorysu). Soud prvního

stupně však shledal, že žalovaným se nepodařilo prokázat doručení tohoto dopisu

právní předchůdkyni žalobkyně, a tedy skutečnost, že byla řádně reklamována

vada v tomto dopise poprvé zmíněná (nedodržení projektového půdorysu), nebyla

prokázána.

Soud prvního stupně se tedy zabýval pouze vadami řádně reklamovanými

ve smyslu § 562 obch. zák. dopisem ze dne 24. 1. 2006 (nerovnost zdí), ve

kterém žalovaní upozornili na vady týkající se rovnosti zdiva a požadovali ve

smyslu § 436 obch. zák. slevu z kupní ceny ve výši 177.860 Kč. Soud dále posuzoval spornou otázku výše slevy, když podle žalobkyně je sleva

požadována žalovanými značně nadhodnocená. S odkazem na závěry vypracovaného

znaleckého posudku dospěl soud prvního stupně k závěru, že účtované množství a

cena, za kterou byly provedeny práce nutné k odstranění vady, je reálné a

obvyklé. Ve výši, kterou žalovaní vydali za odstranění vad, soud prvního stupně

přiznal žalovaným nárok na slevu z kupní ceny v částce 162.020 Kč, neboť dle

názoru soudu tato částka odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží

bez vad a hodnotou, kterou mělo zboží s vadami, když tato částka odpovídala

ceně za odstranění vad. Ve zbývající části žalobního návrhu (tj. 72.397 Kč) soud prvního stupně zamítl

jako nedůvodný nárok na smluvní pokutu ve výši 47.664 Kč, avšak shledal důvodný

nárok na úhradu víceprací ve výši 3.856 Kč. Z celkové žalované částky tedy soud

zamítl nárok co do částky 209.684 Kč, kdy k zaplacení zůstalo 24.733 Kč s

příslušenstvím. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 3. 2016,

č. j. 17 Co 465/2014-286, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu

žalovanému P. D. ve výrocích II. a V. zrušil a vůči prvnímu žalovanému řízení v

plném rozsahu zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a

prvním žalovaným, neboť v průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu

proti prvnímu žalovanému v tomto rozsahu zpět a první žalovaný se zpětvzetím

žaloby vyjádřil souhlas. K odvolání žalobkyně proti II., III. a V. bodu výroku rozsudku soudu prvního

stupně odvolací soud rozsudkem ze dne 17. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-296, ve

znění usnesení ze dne 9. 5. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-303, rozsudek soudu

prvního stupně ve výroku pod bodem II. ve vztahu k druhému žalovanému Ing. P. A. změnil tak, že druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 162.020

Kč s příslušenstvím blíže určeným (první bod výroku), zastavil řízení o

odvolání žalobkyně do výroku pod bodem II. v rozsahu částky 47.664 Kč s

příslušenstvím (druhý bod výroku), uložil žalobkyni a žalovaným povinnost

náhrady nákladů řízení vůči státu (bod třetí a čtvrtý výroku) a rozhodl o

povinnosti druhého žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni (bod pátý a

šestý výroku). Odvolací soud s ohledem na námitky žalobkyně přistoupil k zopakování některých

listinných důkazů podle § 213 odst. 1 o. s. ř., a to konkrétně dopisem

žalovaných z 24. 1. 2006 adresovaným AGS Astra a. s. (právní předchůdkyně

žalobkyně) obsahujícím prohlášení žalovaných o „reklamaci odchylky od

rovinatosti vnitřního a obvodového zdiva včetně příček v tak velkém rozsahu, že

jedinou možnou nápravou v současném stavu je nadnormativní vyrovnání omítkovou

a fasádní směsí.“ Žalovaní dále v dopise konstatovali optimální řešení

reklamace v podobě demolice postižených stěn. S ohledem na finanční náklady

uvedeného způsobu opravy však žalovaní uvádějí, že přistoupili k řešení

vyrovnávkami nerovností při realizaci omítek s dílčím vybouráním a vyzděním

nových příček. Při poptávání dalších postupových prací žalovaní, jak dále v

dopise uvádějí, využili i nabídku žalobkyně, ale ta byla vysoká, proto dodávku

omítek realizovali konkurenční firmou. Ta dle předložené přílohy vyčíslila

opravy na 177.860 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v odpovědi na uvedenou

reklamaci v dopise z 30. 1. 2006 namítl, že v protokolu o předání a převzetí

dokončené stavby nebyly objednatelem (žalovanými) zjištěny a ani jinak

uplatněny tvrzené odchylky zdiva. Potvrdil, že na konci roku 2005 byl přizván k

jednání o reklamacích přizdění části příček a opravě rovinatosti vnitřních

stěn. Opravy dle svého vyjádření právní předchůdce žalobkyně neprodleně v

nejbližším možném termínu provedl. Uplatněné vícepráce plynoucí z údajných

oprav zdiva vyčíslené na 177.866 Kč považuje právní předchůdce žalobkyně za

zcela nepřijatelné. V dopise z 3. 3. 2006 upozornil první žalovaný právního

předchůdce žalobkyně na vady díla mimo jiné i ohledně zdiva objektu s tím, že

dle § 436 odst. 1 písm. c) obch. zák. uplatnil nárok na přiměřenou slevu z ceny

díla. Odvolací soud za rozhodné pro posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku

vůči druhému žalovanému považoval to, že tento – při absenci projevu vůle

uplatnit konkrétní nárok z titulu tvrzené vady dle dopisu z 24. 1. 2006 a dále

při absenci průkazného doručení dopisu z 3.

3. 2006 právnímu předchůdci

žalobkyně – neprokázal svá tvrzení o řádném uplatnění nároku na přiměřenou

slevu z ceny díla, když se svou neúčastí u jednání odvolacího soudu připravil o

poučení dle § 118a o. s. ř. ve smyslu doplnění tvrzení a označení důkazů právě

ohledně toho, kdy žalovaní reklamovali vady díla, kdy došlo k odstranění vady

díla a kdy žalovaní uplatnili vůči žalobkyni nárok na slevu z ceny díla. Odvolací soud uvedl, že nárok na zaplacení ceny díla žalobkyni vznikl dle

smluvního ujednání na základě odsouhlaseného protokolu o předání a převzetí

stavby, když objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve

smlouvě (§ 548 odst. 1 věta první obch. zák.). Existence vad přitom sama o sobě

na povinnosti žalovaných coby objednatelů zaplatit cenu díla ničeho nemění. Nezaplatit tuto cenu, resp. její část, by mohli žalovaní s odkazem na

ustanovení § 564 obch. zák. pouze v případě, že by od smlouvy odstoupili (§ 436

odst. 1 písm. d) obch. zák.), neboť v takovém případě by povinnost zaplatit

cenu díla zanikla (§ 351 odst. 1 obch. zák.), dále v případě, kdy by uplatnili

nárok na slevu z ceny díla (§ 439 odst. 2 obch. zák.), nebo pokud by žádali

odstranění vad (§ 439 odst. 4 obch. zák.). Předpokladem pro nezaplacení (části)

ceny díla je však přitom dle odvolacího soudu vždy to, že žalovaní uplatní

nárok z odpovědnosti za vady, tj. jednak existenci vad žalobci oznámí, jednak

zvolí nárok z odpovědnosti za vady. Takový postup však druhý žalovaný v

projednávaném případě neprokázal. Odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně

žalobkyně objednané dílo žalovaným předala a žalovaní nároky z odpovědnosti za

tvrzené vady u žalobkyně (její právní předchůdkyně) řádně neuplatnili, a proto

byli žalovaní povinni doplatit cenu díla ve lhůtě uvedené ve faktuře č. 2200532

ze dne 12. 10. 2005, jíž byl doplatek ceny díla vyfakturován a která

představuje výzvu k zaplacení do 11. 11. 2005.

Druhý žalovaný (dále též jen „dovolatel“) napadl dovoláním výslovně v celém

rozsahu, podle obsahu dovolání však toliko v měnícím výroku o věci samé pod

bodem prvním, rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. 3. 2016, č. j. 17 Co

465/2014-296, ve znění usnesení ze dne 9. 5. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-303, a

unesení odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-286. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dovozuje dovolatel z

ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí

na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od

ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného

právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje dovolatel v

posouzení otázky řádného uplatnění vad z díla. Závěr odvolacího soudu, že

žalovaní neprokázali svá tvrzení o řádném uplatnění nároku na přiměřenou slevu

z ceny díla, je dle dovolatele formalistický, neboť z přípisu ze dne 24. 1. 2006 je dle dovolatele čitelný zvolený nárok žalovaných na vyřešení reklamace,

ač doslovně není pojmenován „slevou“ z ceny díla. Dovolatel zpochybňuje závěr

odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla, neboť bylo

prokázáno, že dílo mělo vady, a odkazuje na ujednání smlouvy, dle kterého

platilo, že objednatel si vyhrazuje právo zaplatit dílčí faktury do výše 90 %

celkové ceny díla, s tím, že zbývajících 10 % uhradí po odstranění případných

vad a nedodělků přejímacího řízení. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že nebyl

žádným způsobem poučen o tom, že pokud se nezúčastní jednání u odvolacího

soudu, připraví se tak o možnost doplnění tvrzení a označení důkazů, a to

ohledně toho, kdy žalovaní reklamovali vady díla, kdy došlo k odstranění vad

díla a kdy žalovaní uplatnili nárok na slevu z ceny díla. Dovolatel považuje

rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, neboť neodpovídá požadavkům

stanoveným na odůvodnění rozhodnutí v rozhodovací praxi dovolacího soudu. V části dovolání, které směřuje proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-286, zpochybňuje dovolatel postup odvolacího soudu v

tom, že dovolatel nebyl dle § 222a odst. 2 o. s. ř. vyrozuměn o zpětvzetí

žalobkyně vůči prvnímu žalovanému a nebylo mu umožněno se k tomuto zpětvzetí

vyjádřit. První žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že dovolání proti unesení

odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-286, považuje za

nepřípustné. Žalobkyně se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) předně posuzoval část

dovolání směřující do usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2016, č. j. 17 Co

465/2014-286. V této části však dovolání druhého žalovaného není subjektivně

přípustné, neboť dovolatel není osobou oprávněnou k podání dovolání. K podání

dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím

odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto

rozhodnutí zruší (za mnohá srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne

26. 10.

2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněný pod číslem 45/2006 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaní v

projednávané věci tvoří samostatné společenství (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), není

dovolatel osobou oprávněnou k podání dovolání proti usnesení, kterým bylo

zastaveno řízení proti prvnímu žalovanému. Dovolací soud proto dovolání v tomto

rozsahu pro nepřípustnost odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). V části dovolání, které směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 17. 3. 2016, č. j. 17 Co 465/2014-296, ve znění usnesení ze dne 9. 5. 2016, č. j. 17

Co 465/2014-303, dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a

včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné

proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,

jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe

Nejvyššího soudu při řešení právní otázky způsobu uplatnění práva objednatele

na slevu z ceny díla. Dovolání je proto i důvodné.

Odvolací soud svůj závěr o důvodnosti žaloby v částce 162.020 Kč s

příslušenstvím odůvodnil tím, že jde o doplatek ceny díla. Obranu druhého

žalovaného v této částce neshledal odvolací soud důvodnou, neboť – po

zopakování některých listinných důkazů – vyšel ze zjištění, že v dopisu

žalovaných ze dne 24. 1. 2006 absentuje projev vůle volby konkrétního nároku z

titulu vady díla. Žalovaní proto nebyli dle odvolacího soudu oprávněni k

odepření úhrady zbytku ceny díla. Toto právní posouzení odvolacího soudu však

není správné.

Dle § 562 odst. 2 obch. zák. soud nepřizná objednateli právo z vad díla,

jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je

zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení

odborné péče při prohlídce uskutečněné podle možnosti objednatele co nejdříve

po předání předmětu díla, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být

zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u

staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka,

platí místo této lhůty záruční doba. Ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí

obdobně na účinky uvedené v odstavci 2 (odst. 3).

Podle § 564 obch. zák. platí, že při vadách díla platí přiměřeně § 436 až 441.

Ustanovení § 436 odst. 1 obch. zák. uvádí výčet nároků, které náleží kupujícímu

(objednateli) je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena podstatným

způsobem. Volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1 kupujícímu náleží, jen

jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez

zbytečného odkladu po tomto oznámení (odst. 2). Neoznámí-li kupující volbu

svého nároku v této lhůtě, má nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení

smlouvy (odst. 3).

Podle § 437 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami smlouva porušena

nepodstatným způsobem, může kupující (objednatel) požadovat buď dodání

chybějícího zboží a odstranění ostatních vad zboží, nebo slevu z kupní ceny

(odstavec 1). Dokud kupující neuplatní nárok na slevu z kupní ceny nebo

neodstoupí od smlouvy podle odstavce 5, je prodávající (zhotovitel) povinen

dodat chybějící zboží a odstranit právní vady zboží. Ostatní vady je povinen

odstranit podle své volby opravou zboží nebo dodáním náhradního zboží; zvoleným

způsobem odstranění vad však nesmí způsobit kupujícímu vynaložení nepřiměřených

nákladů (odstavec 2). Požaduje-li kupující odstranění vad zboží, nemůže před

uplynutím dodatečné přiměřené lhůty, kterou je povinen poskytnout k tomuto

účelu prodávajícímu, uplatnit jiné nároky z vad zboží, kromě nároku na náhradu

škody a na smluvní pokutu, ledaže prodávající oznámí kupujícímu, že nesplní své

povinnosti v této lhůtě (odstavec 3). Neodstraní-li prodávající vady zboží ve

lhůtě vyplývající z odstavce 3 nebo 4, může kupující uplatnit nárok na slevu z

kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit .… Zvolený nárok nemůže kupující bez

souhlasu prodávajícího měnit (odstavec 5).

Podle § 439 odst. 1 obch. zák. nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu

mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží

dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo

uskutečnit řádné plnění. Kupující může o slevu snížit kupní cenu placenou

prodávajícímu; byla-li kupní cena již zaplacena, může kupující požadovat její

vrácení do výše slevy spolu s úroky sjednanými ve smlouvě, jinak s určenými

obdobně podle § 502 (odst. 2). Do doby odstranění vad není kupující povinen

platit část kupní ceny, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, jestliže by

vady nebyly odstraněny (odst. 4).

Z výše uvedených ustanovení plyne, že zákon rozlišuje z hlediska právních

následků mezi oznámením vad (§ 562 odst. 2 ve spojení s § 428 odst. 2 a 3 obch.

zák.) a oznámením volby mezi nároky z těchto vad (§ 564 ve spojení § 436 a §

437 obch. zák.). Opomenutí prvého má (zásadně) za následek (k námitce

zhotovitele) nemožnost domoci se nároků z odpovědnosti za vady díla soudní

cestou, neoznámení volby nároku z vad objednatelem je spojeno s odlišnými

důsledky. V případě vad, které představují porušení smlouvy podstatným

způsobem, zůstávají objednateli, neoznámí-li volbu svého nároku včas, nároky,

které by mu náležely při nepodstatném porušení smlouvy, tedy právo požadovat

odstranění vad díla zhotovitelem nebo sleva z ceny díla (§ 437 odst. 1 obch.

zák.). V případě vad, které nepředstavují podstatné porušení smlouvy zákon s

absencí volby konkrétního nároku objednatele nespojuje jiný následek než, že

dokud objednatel neuplatní nárok na slevu z kupní ceny, může zhotovitel sdělit

objednateli, že odstraní vady v určité lhůtě, ve které pak objednatel nemůže

uplatnit proti zhotoviteli jiné nároky z vad díla (§ 437 odst. 4 obch. zák).

Tedy právo žádat slevu nezaniká dřív než dojde k odstranění vad zhotovitelem,

popřípadě k odstoupení od smlouvy dle § 437 odst. 5 obch. zák.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014,

uveřejněném pod číslem 46/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přitom

v situaci, kdy zhotovitel odmítl vyhovět důvodnému požadavku na odstranění vad

díla, může objednatel požadovat slevu i dodatečně, bez ohledu na to, zda vadu

již nechal odstranit třetí osobou.

Jestliže zhotovitel odmítne bezdůvodně uznat existenci vad a nepřistoupí k

jejich odstranění, pak mají objednatelé právo uplatnit slevu z ceny díla.

Snížili-li objednatelé o část ceny díla odpovídající výši slevy cenu díla, jde

přitom o postup předvídaný ustanovením § 439 odst. 2 obch. zák. Pro postup

podle § 439 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 564 obch. zák. není rozhodné, zda

již dříve objednatel uplatnil u zhotovitele volbu nároku slevy z ceny díla, ale

pouze to, zda mu toto právo skutečně náleží.

Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že žalovaní neuplatnili včas práva z

vad a nezvolili nárok na slevu z ceny díla, spočívá napadené rozhodnutí na

nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1) a dovolání je důvodné.

Protože změnu tohoto rozhodnutí dosavadní výsledky řízení neumožňují [§ 243d

písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta

první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v napadeném měnícím výroku o věci

samé podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, spolu se závislými výroky o

nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), a věc v tomto rozsahu

vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst.

1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém

rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu