23 Cdo 4119/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobkyně Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s., se sídlem v
Jablonném nad Orlicí, Slezská 350, PSČ 56164, identifikační číslo osoby
48173398, zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem, se sídlem v Hradci
Králové, Ulrichovo nám. 737/3, proti žalované FOCUS - METAL, s.r.o., se sídlem
ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, PSČ 75701, identifikační číslo osoby
62303414, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě,
Poštovní 2, o zrušení rozhodčího nálezu a návrhu na odklad vykonatelnosti
rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C
337/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
10. prosince 2013, č. j. 8 Co 866/2013-232, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 1. října 2013, č. j. 18 C
337/2008-218, rozhodl o pokračování v řízení, protože došlo k odpadnutí
překážky, pro niž bylo řízení přerušeno - k pravomocnému skončení řízení,
vedeného původně před PČR - útvarem odhalování korupce a finanční kriminality,
služby kriminální policie a vyšetřování
– expozitura Ostrava pod č.j. OKFK-311-597-2008-29, následně vedeného u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 3/2010 a pravomocně skončeného
rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 To 22/2013.
K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu
prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl ze spisu Krajského soudu v
Ostravě, sp. zn. 54 T 3/2010 ke zjištění, že dne 19. října 2012 byl vydán
rozsudek
č. j. 54 T 3/2010-7393 a dne 24. září 2013 Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č.
j. 4 To 22/2013-7667 zamítl odvolání obžalovaných „M. D., J. F., T. K. a M. M.
a poškozeného státního podniku MILNEA v likvidaci“. Uvedená rozhodnutí jsou v
právní moci a vykonatelná dnem 24. září 2013. Podle odvolacího soudu bylo
řízení usnesením ze dne 9. února 2009 přerušeno podle § 109 odst. 2 písm. c)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) do
pravomocného skončení označeného trestního řízení. Vzhledem k tomu, že odpadla
překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, rozhodl soud prvního stupně
správně, pokud vyslovil, že v řízení bude pokračováno (§ 111 odst. 2 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje
za přípustné, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatelka namítá, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka, „kdy
dochází ke skončení trestního řízení“. Okamžik skončení trestního řízení je
rozhodný pro pokračování v přerušeném řízení v daném sporu. Podle dovolatelky
je třeba důsledně odlišovat skončení trestního stíhání a skončení trestního
řízení. Podle § 12 odst. 10 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, se trestním
řízením rozumí řízení podle tohoto zákona (trestního řádu) a trestním stíháním
pak úsek od zahájení trestního stíhání do právní moci rozsudku. V nyní v
projednávané věci nebylo řízení přerušeno do skončení trestního stíhání, nýbrž
až do skončení trestního řízení. Byť trestní stíhání skončilo 24. září 2013,
trestní řízení pokračuje, protože proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci
bylo ze strany všech obžalovaných podáno dovolání, o němž doposud Nejvyšší soud
nerozhodl.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřila.
Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení
- v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II
přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
- občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení ve lhůtě uvedené
v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle
ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné k řešení otázky, zdali lze pokračovat v
řízení přerušeném do doby pravomocného skončení trestního řízení zahájeného
usnesením Policie České republiky za situace, kdy v trestním řízení ve věci
samé již pravomocně rozhodl soud, nebylo však rozhodnuto o podaném dovolání a
rozhodnutí nebylo dosud vykonáno. Tato otázka procesního práva v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolání však není důvodné.
V projednávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 9. února 2009, č. j.
18 C 337/2008-96, rozhodl o přerušení řízení o zrušení rozhodčího nálezu do
doby pravomocného skončení trestního řízení vedeného před Policií České
republiky - útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby
kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, č. j.
OKFK-311-597-2008-29. Soud v dané věci dospěl k závěru, že „je namístě podle §
109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit řízení o zrušení rozhodčího nálezu,
neboť v trestním řízení je šetřena mimo jiné trestná činnost obviněných F.
(jednatele žalovaného) a M. při vydávání rozhodčích nálezů obviněného M.
ohledně vztahů žalobkyně a žalované, k čemuž si Policie ČR i zapůjčila soudní
spis“. Soud proto přerušil řízení do doby prokázání, zda při vydávání
rozhodčího nálezu, jehož zrušení se žalobkyně domáhá, došlo či nedošlo ke
spáchání trestného činu. Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesením
ze dne 1. dubna 2009, č. j. 42 Co 132/2009-115, usnesení soudu prvního stupně
jako věcně správné potvrdil.
Dovolatelka se nemýlí, rozlišuje-li formálně jednotlivá stadia trestního
řízení. Podle § 12 odst. 10 trestního řádu se trestním řízením rozumí řízení
podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až
do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním
řízení ve věci samé.
Trestní stíhání tak končí, nejde-li o jiné rozhodnutí orgánu činného v trestním
řízení, právní mocí rozsudku. Trestní řízení však nekončí rozhodnutím o
mimořádném opravném prostředku, jak odvozuje dovolatelka s poukazem na dovolání
podané v dané trestní věci, ale posledním stadiem trestního řízení, kterým je
řízení vykonávací. Jeho účelem je uskutečnit obsah rozhodnutí, vydaného orgány
činnými v trestním řízení (např. výkon rozsudku, jímž byl uložen nepodmíněný
trest odnětí svobody). Přerušení civilního řízení přerušeného do skončení
trestního řízení by tak při striktně formálním přístupu trvalo např. do
vykonání trestu odnětí svobody všech odsouzených. Z výše citovaného odůvodnění
rozhodnutí soudu o přerušení řízení je přitom zřejmé, že účelem přerušení
řízení bylo vyčkat případného pravomocného rozhodnutí o vině jednatele
žalovaného a rozhodce pro skutek, který jim byl kladen za vinu, neboť takový
závěr měl být rozhodný pro řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže probíhá
řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu,
nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení
zápisu do obchodního rejstříku.
Důvod přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (srov. shodně
DRÁPAL, Ljubomír; BUREŠ, Jaroslav a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 753). Podle § 111 odst. 1 věty první o.
s. ř. jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty.
Bylo by proto v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, jestliže by v
projednávané věci řízení bylo přerušeno až do skončení vykonávacího trestního
řízení.
Je-li tedy účelem rozhodnutí o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.
s. ř. zjistit, zda účastník spáchal trestný čin či nikoli, může soud v
přerušeném řízení pokračovat již po skončení trestního stíhání, i když celé
trestní řízení, do jehož skončení bylo řízení přerušeno, dosud formálně
neskončilo.
Rozhodl-li proto odvolací soud o tom, že je namístě v řízení pokračovat, neboť
bylo již pravomocně rozhodnuto o vině obžalovaných, což bylo důvodem přerušení
civilního řízení, je jeho rozhodnutí správné a dovolací soud proto dovolání
podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a u
žalobkyně nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu