23 Cdo
4156/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Z. B., advokátkou, proti žalované B., spol.
s r.o., zastoupené JUDr. A. Š., advokátem, o zaplacení 490 380 Kč s
příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
pod sp. zn. 37 Cm 7/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 6. května 2009, č.j. 4 Cmo 195/2008-143, ve znění opravného
usnesení ze dne 14. července 2009, č.j. 4 Cmo 195/2008-166, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 23 855 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Z. B.,
advokátce.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2009, č.j. 4 Cmo 195/2008-143,
ve znění opravného usnesení ze dne 14. července 2009, č.j. 4 Cmo 195/2008-166,
změnil ve věci samé rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v
Liberci ze dne 8. dubna 2008, č.j. 37 Cm 7/2007-113, ve výroku I., kterým byla
zamítnuta žaloba na zaplacení 578 890 Kč s příslušenstvím tak, že žalované
uložil zaplatit žalobci 490 380 Kč s 9,5% úrokem z prodlení od 11.11.2006 do
zaplacení; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé
potvrdil. Soud prvního stupně zamítavý výrok postavil na tom, že žalobci, jako
objednateli, nevzniklo právo požadovat slevu z ceny díla, resp. ani nárok na
úhradu nákladů na odstranění vad díla, když neoznámil vady díla včas žalované,
jako zhotovitelce, která tuto skutečnost v soudním řízení namítla. V otázce
sjednání smlouvy vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že mezi nimi byla
uzavřena smlouva o dílo v ústní formě, neboť došlo k dohodě o předmětu a ceně
díla, za níž soud považoval částku 1 565 000 Kč, která byla zálohově žalobcem
žalované v průběhu provádění díla zaplacena. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se
i s právním závěrem, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo v ústní formě a že
žalobce se nemůže domoci práva z odpovědnosti za vady díla, jestliže neoznámil
vady díla včas (bez zbytečného odkladu) žalované, jako zhotovitelce, která tuto
skutečnost v soudním řízení namítla (§ 562 odst. 2 obchodního zákoníku – dále
jen „obch. zák.“). Vyšel přitom ze zjištění, že o vadách díla věděl žalobce
nejpozději k datu vyhotovení znaleckého posudku, tj. k 8.9.2004, přičemž vady
oznámil žalované až 7.11.2006. Odvolací soud se však neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru o sjednání
ceny díla. Po poučení podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyhodnotil upřesněná tvrzení účastníků tak, že tito v průběhu jednání o
uzavření smlouvy o dílo projevili vůli uzavřít smlouvu bez dohody o ceně či
způsobu jejího určení, neboť nebylo možno předem určit přesný rozsah
prováděných prací a náklady zhotovitele. Vzhledem k tomu, že se později na výši
ceny účastníci nedohodli, odvolací soud ve smyslu § 546 odst. 1 obch. zák. dovodil, že žalobce je povinen zaplatit žalované cenu díla, která se obvykle
platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních
podmínek. Tuto cenu určil soudní znalec částkou 1 074 620 Kč, a protože žalobce
zaplatil žalované za provedené dílo 1 565 000 Kč, odvolací soud uložil žalované
zaplatit žalobci rozdíl těchto částek, jako přeplatek ceny díla, tj. 490 380
Kč, společně s úroky z prodlení za nezaplacení této částky včas. Odvolací soud neuznal námitku žalobce, že mu dílo nebylo nikdy předáno. Vyšel
ze zjištění soudu prvního stupně, že vady díla vytýkané v průběhu provádění
díla byly odstraněny a v okamžiku předání nevykazovalo dílo zřejmé vady,
přičemž žalovaná, jako zhotovitelka, umožnila žalobci nakládat s provedeným
předmětem díla. Odvolací soud dospěl proto k závěru, že žalovaná ve smyslu §
555 odst. 1 obch. zák.
splnila povinnost dílo provést, když sepsání zápisu o
předání a převzetí díla nebylo v dané věci podmínkou řádného předání díla. Proti rozsudku odvolacího soudu, do jeho měnícího výroku, podala žalovaná
dovolání s tím, že nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že účastníci
sjednali smlouvu o dílo bez dohody o ceně či způsobu jejího určení a že bylo
namístě aplikovat ustanovení § 546 odst. 1 věty druhé obch. zák. Podle
dovolatelky bylo mezi účastníky předmětné smlouvy o dílo sjednáno, jak bude
cena za provedené dílo určena a následně hrazena. Poukazuje přitom na výsledky
dokazování, podle nichž faktury vystavené žalovanou byly žalobcem vždy
akceptovány a již během provádění díla uhrazeny, což svědčí o tom, že mezi
účastníky byla dohoda o ceně díla a způsobu jejího určení. Dovolatelka navrhla,
aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k
dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho zamítnutí, neboť má za to, že
odvolací soud ve věci rozhodl správně. Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle
dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí
odvolacího soudu (6.5.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle
občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009
Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu
oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1
o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o
způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí
odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání
nenamítá. Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle
ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při
aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav
posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo
byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně
interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní
normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené
dispozicí právní normy).
Dovolací soud dospěl k závěru, že právní posouzení nároku žalobce odvolacím
soudem je správné.
Ze skutkových zjištění soudů v daném případě nevyplývá, že by si účastníci
dohodli v průběhu jednání o uzavření smlouvy o dílo ve smyslu § 536 odst. 3
obch. zák. cenu díla nebo stanovily způsob jejího určení. Za sjednání způsobu
určení ceny díla nelze považovat skutečnost, jak se dovolatelka mylně domnívá,
jestliže žalobcem, jako objednatelem, byly v průběhu zhotovování díla placeny
faktury vystavené žalovanou.
Konkrétní způsob určení ceny díla, např. hodinovou sazbou vynásobenou
odpracovaným počtem hodin, apod., si musí účastníci sjednat při uzavírání
smlouvy o dílo. Pouze na základě dohodnutého způsobu určení ceny díla může
zhotovitel vyfakturovat cenu díla. Za způsob určení ceny díla však nelze
považovat jednostranné vyúčtování ceny díla zhotovitelem v průběhu jeho
zhotovování, bez smluvně určených konkrétních kritérií, jak se cena stanoví.
Odvolací soud tedy ze skutkových zjištění správně dovodil, že účastníci v
průběhu jednání o uzavírání smlouvy o dílo projevili vůli uzavřít smlouvu bez
určení ceny a bez dohody o způsobu jejího určení. Pokud ze skutkových zjištění
dále vyplynulo, že účastníci si ani později nedohodli výši ceny jinak, je
správný závěr odvolacího soudu, že žalobce, jako objednatel, je podle § 546
odst. 1 obch. zák. povinen zaplatit cenu díla, která se obvykle platí za
srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek.
Zaplacení zálohy na cenu díla na základě faktury vystavené zhotovitelem, nelze
považovat za dohodu o výši ceny díla, resp. o způsobu určení ceny díla.
Námitka dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení ceny díla tedy nebyla
shledána oprávněnou, dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
nebyl uplatněn důvodně, a proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a
odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalované podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z
odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 23 555 Kč (§ 3 odst. 1,
§ 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví
paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování
o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální
částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č.
177/1996 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 23 855 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný
navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. února 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu