23 Cdo 4178/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CZECH POINT 101 s.r.o., se sídlem v Brně – Komárově, Pompova 299/35, PSČ 617 00, IČO 26957264, zastoupené JUDr. Danielem Burgetem, advokátem, se sídlem v Brně, Bartošova 3, PSČ 602 00, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, PSČ 170 00, IČO 00007064, zastoupené JUDr. Miroslavem Bartoněm, advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 33/577, PSČ 120 00, o ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 12/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2014, č. j. 3 Cmo 493/2013-70, takto:
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. října 2013, č. j. 41 Cm 12/2011-59, rozhodl, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2012, č. j. 41 Cm 12/2011-33, se pokračuje. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. května 2014, č. j. 3 Cmo 493/2013-70, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Návrh žalobkyně na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení u Úřadu průmyslového vlastnictví o návrhu na prohlášení ochranné známky č. 292151 za neplatnou, jakož i do pravomocného skončení řízení o správní žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8A 118/2013, zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vyslovila svůj zásadní nesouhlas s pokračováním v řízení. Svůj názor odůvodnila tím, že ještě nebylo rozhodnuto o její správní žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8A 118/2013, a tudíž není zřejmé, zda bude platnost ochranné známky žalobkyně č. 289394, resp. oprávněnost jejího výmazu, postavena zcela najisto. Teprve poté bude mít soud ve stávajícím řízení nenapadnutelný skutkový podklad pro své meritorní rozhodnutí.
Nesprávnost usnesení soudu o pokračování řízení spočívá podle názoru dovolatelky na nesprávném právním posouzení překážek řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále opět jen „o.
s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Ustanovení § 238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2). To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o.
s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude
rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Zdeněk Des předseda senátu