23 Cdo 4275/2008- II.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců a) Ing. J. R., a b) J. I., , obou zastoupených JUDr. B. Z., advokátem, , proti žalovanému M. P., , zastoupenému JUDr. J. B., advokátem, o zaplacení částky 265 616 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně, pod sp. zn. 45 C 243/94, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2007, č.j. 28 Co 501/2003-448, takto:
1. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. února 2009, č.j. 23 Cdo 4275/2008-512, se opravuje tak, že místo výroku, kterým se zrušuje celý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2007, č.j. 28 Co 501/2003-448, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení, zní rozsudek Nejvyššího soudu České republiky takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2007, č.j. 28 Co 501/2003-448, se ve výroku II. a v souvisejících výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
2. V odůvodnění rozsudku se první věta v předposledním odstavci: „Z výše uvedených důvodů však nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, proto se Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).“
nahrazuje větou:
„Z výše uvedených důvodů však nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve výroku II. správné, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. a v souvisejících výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.).“
Ve smyslu § 164 a ve spojení s § 167 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je namístě v rozhodnutí opravit kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. K provedení opravy zákon nestanoví žádnou lhůtu; soud tak může učinit kdykoli, i po právní moci rozhodnutí.
Upozorněním předsedy senátu Krajského soudu v Brně ze dne 7.5.2009, došlého Nejvyššímu soudu České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) dne 12.5.2009, byl Nejvyšší soud upozorněn na zřejmou nesprávnost ve výroku rozsudku a k němu se vztahující části odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2009, č.j. 23 Cdo 4275/2008-512, týkající se rozsahu, v němž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2007, č.j. 28 Co 501/2003-448.
Při písemném vyhotovení rozsudku Nejvyššího soudu došlo k chybě, když ve výroku byl chybně uveden rozsah, v němž byl zrušen citovaný rozsudek odvolacího soudu.
Ve výroku rozhodnutí Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2007, č.j. 28 Co 501/2003-448, v plném rozsahu, avšak z obsahu odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 18. února 2009, č.j. 23 Cdo 4275/2008-512, vyplývá, že Nejvyšší soud přezkoumával pouze dovoláním napadený výrok II. rozsudku odvolacího soudu a pouze o zrušení výroku II. uvedeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud rozhodl. Se zrušením
rozsudku odvolacího soudu ve výroku II. souvisí i zrušení výroků III. a IV. o náhradě nákladů řízení
S touto zřejmou nesprávností výroku rozsudku Nejvyššího soudu byla spojena i zřejmá nesprávnost odůvodnění rozhodnutí v předposledním odstavci větě první.
Postupem podle § 164 ve spojení s § 167 a § 243c o. s. ř. bylo proto zmíněné pochybení napraveno, aniž by vydáním opravného usnesení byla dotčena právní moc a vykonatelnost tímto usnesením opraveného rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci neprokázali plnění, k němuž byli zavázáni mandátní smlouvou, tj. úsporu dopravních nákladů, zůstalo-li neobjasněno, z jakých konkrétních přeprav žalobci svůj podíl na úspoře dopravného v předmětné částce vlastně požadují. Uzavřel, že žalobci nemají nárok na zaplacení ve smlouvě sjednaného 50% podílu na úspoře dopravních nákladů oproti sazbě uvedené v odbytovém rozpočtu, a na rozdíl od soudu prvního stupně v této části žalobu zamítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s ohledem na přechodná ustanovení (čl. II.) k zákonu č. 59/2005 Sb., kterým se s účinností od 1.4.2005 mění občanský soudní řád a některé další zákony, jenž stanoví, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, a s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005, postupoval Nejvyšší soud v řízení o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobců je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelé ani tyto vady nenamítají.
Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.
Vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je mimo jiné, i skutečnost, jestliže účastníkům nebylo poskytnuto řádné procesní poučení.
Právě takovou vadou řízení je řízení před odvolacím soudem postiženo. Odvolací soud v rozporu s § 213 odst. 2 o. s .ř. nepoučil žalobce podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Podle § 118a odst. 2 o. s. ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. Ten stanoví, že pokud se v průběhu jednání ukáže, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.
Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (§ 118a odst. 3 o. s. ř.).
V dané věci soud prvního stupně posoudil mandátní smlouvu č. 11/01/92-IR ze dne 25.11.1992 jako neplatnou a přiznal vymáhanou částku z titulu bezdůvodného obohacení.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně tuto smlouvu považoval za platnou, avšak dovodil, že žalobci neunesli důkazní břemeno o vzniku nároku na zaplacení požadované částky 265 616 Kč z předmětné smlouvy.
Za této situace bylo povinností odvolacího soudu, pokud měl na věc jiný právní názor, seznámit žalobce s tímto jiným právním názorem a poučit je podle § 118a odst. 2 o. s. ř., pokud hodlal žalobu co do částky 265 616 Kč zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Odvolací soud pochybil, jestliže žalobce nevyzval, aby označili potřebné důkazy k prokázání svých sporných tvrzení, tj. že dosáhly úsporu na dopravních nákladech oproti sazbě uvedené v odbytovém rozpočtu a že jim za to náleží sjednaná odměna v příslušné výši.
S ohledem na námitku žalovaného ve vyjádření k dovolání žalobců je případné poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 22.10.2008, sp. zn. I. ÚS 129/06, v němž bylo judikováno, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy v občanském soudním řádu, tj. ve znění účinném do 31.3.2005, došlo s účinností od 1.4.2005 novelou zákonem č. 59/2005 Sb. k oslabení zásady dvojinstančnosti řízení, kdy odvolací soud může potvrdit rozhodnutí soudu prvého stupně, jehož výrok je věcně správný, i když založí své rozhodnutí na zcela jiném právním posouzení věci. Ústavní soud ale dále konstatoval, že ani tato nová právní úprava však nezbavuje odvolací soud dostát zákonem (§ 118a o. s. ř.) mu uložené povinnosti a s takovým právním názorem účastníka řízení seznámit.
Je nutno ale zároveň připomenout, že s ohledem na přechodná ustanovení k zákonu č. 59/2005 Sb. (čl. II.) bylo třeba (jak výše uvedeno), aby Nejvyšší soud přezkoumával rozhodnutí odvolacího soudu podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.3.2005, bylo-li přezkoumáváno rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydaného dne 14.1.2003, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 59/2005 Sb. (1.4.2005).
Z výše uvedených důvodů však nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, proto se Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.). Soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu