23 Cdo 4281/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph. D. a JUDr. Zdeňka Dese v právní
věci žalobkyně Strategie Consulting s. r. o., se sídlem v Praze 10 – Vinohrady,
Pod Rapidem 10, IČ 25792920, zastoupeného Mgr. Kryštofem Mannem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Maiselova 15, PSČ 110 00, proti žalované PAROLA, spol. s r.
o., se sídlem v Jihlavě, Fritzova 1552/34, PSČ 586 01, IČ 18199283, o ochranu
proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm
111/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1.
července 2008, č. j. 7 Cmo 97/2008-73, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 7. 2008, č. j. 7 Cmo 97/2008-73 se
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 8. října 2007, č. j. 25 Cm
111/2005-43, že žaloba se žádostí, aby žalované byla uložena povinnost zdržet
se zveřejnění článku s názvem Výběrové řízení na Kraji mi doslova vyrazilo
dech! autorů J. Š. a P. K. ze dne 10. 6. 2005 a článku s názvem Zakázka autora
P. K. ze dne 10. 6. 2005 v internetovém periodiku Jihlavské listy, se zamítá
(výrok I.), dále žaloba se žádostí, aby žalované byla uložena povinnost vydat
toto písemné prohlášení: „PAROLA spol. s r. o. odvolává výroky obsažené v
článku s názvem Výběrové řízení na Kraji mi doslova vyrazilo dech! v čísle
SVI/46 Jihlavských listů ze dne 10. 6. 2005 a v internetovém periodiku
Jihlavské listy s datem 10. 6. 2005, ze kterých přímo či nepřímo vyplývá, že
výběrové řízení na veřejnou zakázku zadavatele kraj Vysočina na zajištění
výroky a distribuce Novin kraje Vysočina mohlo být neoprávněně ovlivněno ve
prospěch společnosti Strategie Consulting, s. r. o., a to v důsledku
nesprávného nastavení kritérií pro výběr nejvhodnějšího uchazeče, v důsledku
neoprávněného proklamování společnosti Strategie Consulting, s. r. o. nebo v
důsledku korupčního jednání, a to zejména následující výroky, které jsou v
počtu šesti konkrétně citovány, se zamítá (výrok II.), dále žaloba se žádostí,
aby žalované byla uložena povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění ve výši
500.000,- Kč, se zamítá (výrok III.), dále žalobci se právo na zveřejnění I. –
III. výroku tohoto rozsudku jedenkrát v deníku Mladá Fronta Dnes, v regionální
části Vysočina na náklady žalované, nepřiznává (výrok IV.) a konečně je
žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 52.847,- Kč
(výrok V.). Soud prvního stupně po provedeném obsáhlém dokazování dospěl k závěru, že v
jednání žalované nebyly naplněny ani veškeré zákonem vyžadované znaky generální
klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obchodního zákoníku – dále též „obch. zák.“), a to konkrétně pojmový znak rozporu tohoto jednání přivodit žalobkyni
újmu a tím spíše pak nemohlo dojít k naplnění znaků zvláštní skutkové podstaty
zlehčování (§ 50 odst. 1 a 2 obch. zák.), a proto soudu nezbylo než žalobu v
celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit
žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 58.815,- Kč. Odvolací soud měl za správná skutková zjištění i právní závěry soudu prvního
stupně a zejména odkázal na čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod o právu na informace a jejich svobodné sdělování a současně
zdůraznil, že právo na svobodu projevu je omezeno právy jiných. Odvolací soud
dále dovodil, že ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že žalobkyní
napadené dva články zveřejněné dne 10. 6. 2005 v periodiku vydávaném žalovanou
Jihlavské listy, nesměřují vůči žalobkyni, ale jsou kritikou kraje Vysočina při
zadávání kritérií veřejné zakázky.
V dané věci nelze přehlédnout, že je to
žalobkyně, kdo z textu článků dovozuje vlastní úvahy, svým způsobem dotváří
možnost jejich „jiného“ pochopení či interpretace publikovaného textu. Ze
skutkových zjištění však naopak vyplývá, že jednání žalované v rozporu s
dobrými mravy soutěže není a proto není ani objektivně s to přivodit žalobci
újmu, když se nijak o poměrech žalobkyně, její činnosti a jejích produktech
nezmiňuje. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru,
že žalobkyně se proti žalované zcela nedůvodně domáhá ochrany proti jednání
nekalé soutěže a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný
potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání ze dne 19. 8. 2008, včetně
doplnění ze dne 29. 9. 2008 „do všech výroků“ a má je za přípustné podle § 237
odst. 1 písm. c) a odst. 3 cit. ustanovení o. s. ř. Dovolatelka se domnívá, že
řešená otázka má zásadní právní význam, neboť ji dovolací soud dosud neřešil a
stabilní judikatura k této otázce neexistuje. Dovolatelka vytýká, že oba soudy nehodnotí dotčený text komplexně, ale spíše se
formálně a jednotlivě zaměřily na konkrétní věty vytržené z kontextu. Nejde o
hodnocení důkazů, ale o hodnocení jednání jako takového, tj. výroků a obsahem
tištěného textu. Jako dovolací důvody uvádí dovolatel důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř.. Dovolatelka má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, když soud došel k zjevně nesprávným skutkovým
závěrům, zejména, že označené články nesměřují vůči žalobci, ale jsou kritikou
kraje Vysočina. V článcích je jednoznačně poukazováno na korupční prostředí
výběrového řízení, je zdůrazňována neobvyklost nastavených kritérií a vyjádřen
názor, že zakázka byla připravena pro žalobce, který řízení vyhrál. V tomto
kontextu uvedený text zcela jasně poškozuje žalobce, který je zmiňován jako
vítěz zkorumpovaného výběrového řízení. I když byly citace jednotlivých
vyjadřujících se osob vyznačeny a jednalo se tedy o názor třetí osoby (osob),
právě tyto citace hovoří o amorálnosti předmětného výběrového řízení. Dle
stávající judikatury Ústavního soudu není v případě citací vyloučena
odpovědnost vydavatele tisku. Dovolatelka též namítá, že odvolací soud své
rozhodnutí odůvodnil především odkazem na odůvodnění soudu prvního stupně a to
nevyhovuje požadavkům občanského soudního řádu, aby rozsudek nemohl být
považován za nepřezkoumatelný. Dovolatelka shrnuje, že pokud je uváděn jako
vítěz zkorumpovaného výběrového řízení, je takový údaj způsobilý přivodit újmu
a takové jednání není v souladu s dobrými mravy soutěže. V doplnění dovolání v rámci dovolací lhůty dovolatelka konečně uvádí, že
žalovaná předmětné články uveřejnila ve vlastních novinách a autorem článků byl
dokonce jednatel žalované, přičemž tato tzv. kritika postupu kraje měla
evidentně za cíl „zastrašit“ vyhlašovatele soutěže, resp. jej přimět, aby
soutěž zrušil a donutit jej vybrat nabídku žalované. Soudy obou stupňů
posoudily věc v rozporu s hmotným právem. Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací
řízení - v souladu s bodem 12 čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění
účinném do 30. června 2009. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání
žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) nejprve zkoumal, zda je
dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam,
tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z
hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí
odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní
význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z
hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již
tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost
dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo
uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v projednávané věci nesprávně aplikoval ustanovení § 44 obch.
zák. a ustanovení § 50 obch. zák. na zjištěný skutkový stav. Právní posouzení
věci odvolacím soudem je proto nesprávné a dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že oba účastníci byli
účastníky veřejné soutěže zadavatele Kraj Vysočina s názvem „Noviny kraje
Vysočina“. Vítězem této soutěže se stala žalobkyně. Žalovaná poté v jí
vydávaných Jihlavských listech dne 10. 6. 2005 uveřejnila článek autorů J. Š. a
P. K. s názvem „Výběrové řízení na Kraji mi doslova vyrazilo dech!“ a sloupek
P. K. „Zakázka“ oba tyto články se týkaly předmětného výběrového řízení na
zajištění výroby a distribuce Novin Kraje Vysočina. V předmětném článku se v
textu mj. uvádí, že „U státní správy je nastavení takového poměru kritérií (60%
kreativita novin, 25 % cena, 15% distribuce pro výběr vítěze veřejné zakázky)
velmi neobvyklé a dovolím si tvrdit, že překročilo hranici únosnosti správy
veřejných financí, o morálce nemluvě, prohlašuje A. K. z Jihlavy, jeden z
neúspěšných účastníků výběrového řízení.“.
Dále bylo v článku uvedeno, že „Navržené hodnocení se však nezdálo nejen
Koutnému, ale dokonce i některým radním“. Na to bylo uvedeno „Připadalo nám,
jako by byla zakázka připravena pro dosavadního vydavatele (Strategie
Consulting, s. .r.o. - pozn. redakce, potvrzuje jeden z radních, který si
nepřeje být jmenován“. V další části článku je uvedeno, že „Vedoucí
sekretariátu hejtmana M. K. v mediích proklamoval stávajícího dodavatele, což
je snad proti etice poctivého výběrového řízení, které má dát rovnou šanci
všem,“ tvrdí K. a to tím, že Kraj zveřejnil zprávu, v nichž proklamativně
popisuje vítězství Krajských novin v soutěži Zlatý středník, čímž ovlivňoval
členy výběrové komise, aniž by bylo uvedeno, že v této kategorii bylo
přihlášeno pouze 7 tiskovin. Na to bylo uvedeno, že „Logicky pak účastníky
tendru napadají myšlenky na korupční prostředí, míní K.“, který zjistil
uvedenou skutečnost. Poté je v článku ústy Koutného kritizováno jednání Kraje.
Ve sloupku „Zakázka“ jsou opět kritizována kritéria výběru, která byla rozhodná
pro určení vítěze výběrového řízení a dále bylo kritizováno to, že Kraj před
výběrovým řízením prezentoval úspěch současných novin tím, že ve vlastní
tiskové zprávě uvedl, že v soutěži o Zlatý středník soutěžilo 158 tiskovin v
různých kategoriích a noviny kraje byly první. Nebylo však uvedeno, že v
kategorii, kde se noviny staly vítězem, soutěžilo pouze 7 tiskovin. Členy
výběrového řízení tak to mohlo ovlivnit, neboť současný vydavatel novin se
výběrového řízení také zúčastnil.
Podle § 44 odst. 1 obch. zák. nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži,
které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným
soutěžitelům nebo spotřebitelů.
Podle § 50 odst. 1 a 2 obch. zák. zlehčováním je jednání, jimž soutěžitel uvede
nebo rozšiřuje o poměrech výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé
údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Zlehčováním je i uvedení a
rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného
soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou
soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen
(oprávněná obrana).
Dovolací soud na základě skutkových zjištění (viz shora uvedené pasáže
inkriminovaného článku a sloupku) dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil
jednání žalovaného z hlediska ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák. a § 50 odst. 1
obch. zák. nesprávně.
Koncepce obou publikovaných článků je postavena především na kritice výběrového
řízení Kraje Vysočina na vydavatele krajských novin a obsahuje kritiku postupu
kraje Vysočina při informování o vítězství Krajských novin v soutěži o Zlatý
středník. Převážná část publikované kritiky má charakter hodnotících soudů,
které samy o sobě nečiní tyto projevy nedovolenými. Z přiměřenosti projevu
kritiky vybočuje publikovaný výrok o tom, že „logicky účastníky tendru napadají
myšlenky na korupční prostředí“. Přestože tento výrok je obsažen v části článku
kritizující rovněž vítězství Krajských novin o tzv. Zlatý středník, z kontextu
celého článku, z užití slova „tendr“ je zřejmé, že publikace tohoto údaje
směřovala k výběrovému řízení na noviny Kraje Vysočina, jehož se oba účastníci
účastnili jako soutěžitelé. Užití slovního spojení „korupční prostředí“ k
označení výběrového řízení („tendru“), jehož vítězkou se stala žalovaná, ve
spojení se souborem dalších publikovaných údajů (např. „připadalo nám, jako by
byla zakázka připravena pro dosavadního vydavatele“), je rozšiřování údajů,
které jsou objektivně způsobilé přivodit újmu žalobkyni jako jinému soutěžiteli
neboť předpokládají aktivní (korupční) jednání nejen organizátora výběrového
řízení, ale i toho, kdo v něm zvítězil, tedy žalované. Takové označení jednání
jiného soutěžitele je současně neslučitelné s dobrými mravy hospodářské soutěže.
Přestože uvedený výrok byl v článku připisován A. K., který byl jednatelem
společnosti Multima Group, spol. s r. o., která se soutěže též zúčastnila,
nezbavuje to žalovanou jako vydavatelku periodika odpovědnosti za převzaté
sdělení (citaci) třetí osoby (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17.
února 2004, sp. zn. III ÚS 73/02).
Podle dovolacího soudu umožnila-li žalovaná ve svém periodiku vydání
uvedeného sdělení, jde, v případě jeho nepravdivosti, o jednání soutěžitele
(žalované) v hospodářské soutěži (oba účastníci jsou vydavatelé ucházející se o
obdobné zakázky na trhu), které je v rozporu s dobrými mravy soutěže,
soutěžitel jimi rozšiřuje o poměrech jiného soutěžitele (žalobkyně) nepravdivé
údaje a jde současně o jednání, které je způsobilé tomuto jinému soutěžiteli
způsobit újmu.
V případě nepravdivosti rozšiřovaných údajů žalovanou má jednání žalované znaky
nekalé soutěže ve smyslu jednak generální klauzule podle ustanovení § 44 odst.
1 obch. zák. a současně tato vyjádření mají zlehčující charakter a vedou k
očerňování druhého soutěžitele podle ustanovení § 50 odst. 1 obch. zák. Na
projednávanou věc nedopadá ustanovení § 50 odst. 2 obch. zák., které
předpokládá, oproti ustanovení § 50 odst. 1 obch. zák., možnou újmu v poměrech
soutěžitele i rozšiřováním údajů pravdivých.
Klíčovou otázkou pro posouzení projednávané věci je proto otázka pravdivosti
publikovaného údaje. Tvrzené difamující informace přitom musí prokázat ten, kdo
je tvrdí. V daném případě žalovaná (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne
11. listopadu 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03). V uvedeném rozsahu tak žalovaná nese
procesní břemeno důkazní k prokázání, že výběrové řízení („tendr“) bylo
ovlivněno „korupčním prostředím“. prokáže-li žalovaná uvedený tvrzení, je
uplatněný nárok žalobkyně nedůvodný. V opačném případě bude na odvolacím soudu,
aby se zabýval žalobkyní uplatněnými prostředky ochrany proti nekalé soutěži ve
smyslu ustanovení § 53 obch. zák.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně řízení dovolacího bude podle § 243d odst. 1 o. s. ř.
rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. února 2011
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu