23 Cdo 4438/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., ve věci žalobkyně FFF Service s. r. o., se sídlem v Krhanicicíh,
Krhanice 22, PSČ 257 42, identifikační číslo osoby 28492102, zastoupené Mgr.
Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, PSČ 186 00,
proti žalované MBC servis s. r. o., se sídlem v Praze 8, Zenklova 22/56, PSČ
180 00, identifikační číslo osoby 27110656, zastoupené Mgr. Hynkem Navrátilem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1025/1, PSČ 110 00, o zaplacení
částky 694 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 52 Cm 48/2011-51, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 12. 3. 2015, č. j. 2 Cmo 256/2013-108, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 13 794 Kč k rukám Mgr. Hynka Navrátila, advokáta se sídlem v
Praze 1, Na Florenci 1025/1, PSČ 110 00.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2013, č. j. 52 Cm 48/2011-48,
byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 28 670
Kč ve lhůtě osmi dnů od doručení tohoto usnesení a zároveň byla poučena o tom,
že nezaplatí-li soudní poplatek, bude řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že
žalobkyně soudní poplatek nezaplatila, usnesením ze dne 27. 5. 2013, č. j. 52
Cm 48/2011-51, soud prvního stupně řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání a požádala o
osvobození od soudních poplatků. O této žádosti bylo pravomocně rozhodnuto
usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2013, č. j. 52 Cm 48/2011-61, ve
spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2014, č. j. 2 Cmo
404/2013-72, tak, že žalobkyni se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Opětovné žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků bylo usnesením
soudu prvního stupně ze dne 29. 10. 2014, č. j. 52 Cm 48/2011-96, vyhověno a
žalobkyni bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90%. Usnesením ze dne 26. 11. 2014, č. j. 52 Cm 48/2011-99, Městský soud v Praze
vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3 475 Kč ve
lhůtě osmi dnů a poučil ji o následcích nezaplacení soudního poplatku. Žalobkyně nezaplatila ani část soudního poplatku za žalobu, která jí zůstala
zachována po částečném osvobození od soudního poplatku. Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 12. 3. 2015, č. j. 2 Cmo 256/2013-108, rozhodnutí soudu
prvního stupně o zastavení řízení potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jež ve lhůtě k podání
dovolání doplnila. Dovolání považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)
proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud
neřešené otázky, „zda nezaplacení zjevně nesprávně vyměřeného soudního poplatku
může být důvodem pro zastavení řízení.“ Napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., je proto
důvodné. Dovolatelka byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve
výši 28 670 Kč. Poté, co ji soud osvobodil od soudních poplatků v rozsahu 90%,
byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 475 Kč. Soud tedy vyměřil
soudní poplatek zcela zjevně nesprávně, když správná výše soudního poplatku
měla být 2 870 Kč. Soudní poplatek byl vyměřen nezákonně a žalobkyni bylo
upřeno právo na přístup k soudu. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení. Správně vyměřený soudní poplatek neprodleně zaplatí. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že jej považuje za nedůvodné a
navrhuje jeho zamítnutí. Postoj žalobkyně považuje za „ryze účelový, šikanózní
a v rozporu s dobrými mravy“. Zpochybňuje rozhodnutí soudu prvního stupně,
který přiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90%. Napadené
usnesení odvolacího soudu však považuje za správné bez ohledu na to, zda byl
soudní poplatek vyměřen správně či nikoli. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona
č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je
přípustné, neboť dovolatelkou předestíraná otázka:“Zda nezaplacení zjevně
nesprávně vyměřeného soudního poplatku může být důvodem pro zastavení řízení.“
nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena.
Dovolání však není důvodné.
Dovolatelka zdůvodňuje nezaplacení soudního poplatku tím, že byl zcela zjevně
nesprávně vyměřen. Dovolatelka opomíjí tu skutečnost, že poplatková povinnost
je stanovena zákonem a nesprávné určení výše poplatku soudem v žádném případě
nepůsobí její změnu, pouze výši soudního poplatku individualizuje. Jinak
řečeno, pokud soud ve výzvě nesprávně stanoví výši soudního poplatku, nevzniká
tímto rozhodnutím poplatníkovi povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši
nesprávně stanovené soudem, ale zůstává mu zachována poplatková povinnost
zákonná. Vzhledem k tomu, že následkem nezaplacení soudního poplatku je
zastavení řízení, vystavila se dovolatelka svou nečinností riziku, že bude
řízení zastaveno a tak se také stalo, ač byla výše poplatku za žalobu stanovena
nesprávně a žalobkyně nezaplatila poplatek proto, že tuto nesprávnost
považovala za zcela zřejmou. Ostatně dovolatelka až v dovolání vysvětluje, proč
soudní poplatek nezaplatila.
Pokud se žalobkyně chtěla vyhnout zastavení řízení, neměla zůstat nečinná a
spoléhat na to, že soud si tuto nesprávnost dříve či později uvědomí a vyzve ji
k zaplacení soudního poplatku ve správné výši. Žalobkyně mohla zaplatit soudní
poplatek v zákonné výši a upozornit soud na to, že poplatek byl vyměřen
nesprávně.
K námitce dovolatelky, že nesprávným stanovením výše soudního poplatku bylo
zasaženo do jejího práva na přístup k soudu, dovolací soud odkazuje na
stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS – st.
35/13. V tomto stanovisku Ústavní soud konstatoval, že případné nesprávné
určení výše poplatku ve výzvě podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“) samo o sobě není způsobilé bezprostředně působit zásah do
základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takový důsledek by bylo možné
přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního
poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení
poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Dále Ústavní soud
uzavřel, že určí-li soud ve výzvě výši poplatku nesprávně částkou vyšší, bylo
by nezákonným takové rozhodnutí, kterým by bylo řízení zastaveno pro
nezaplacení této „převyšující“ části.
Odvolací soud postupoval správně, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
Dovolatelka měla možnost zpochybňovat výši vyměřeného soudního poplatku, či
mohla zaplatit celou vyměřenou částku a požadovat vrácení přeplatku zaplaceného
soudního poplatku podle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, či mohla
zaplatit správnou výši soudního poplatku podle zákona. Pokud však dovolatelka
vůbec nereagovala a soudní poplatek nezaplatila ani ve správné výši určené
zákonem, nelze dovodit, že rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, je nesprávné. Soud rozhodne o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, i v případě, je-li výše ve výzvě soudem k jeho zaplacení
nesprávně určena a účastník jej nezaplatí ani zčásti.
Protože se žalobkyni nepodařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a
odst. 1 o. s. ř. zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem,
dovolací soud dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo
zamítnuto. Žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, jež zahrnuje
odměnu advokáta ve výši 11 100 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, §
8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní
tarif“) za vyjádření se k dovolání, tedy za jeden úkon právní služby, a dále
zahrnuje náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst.
3 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §
137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 13 794 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu