U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně ABC Českého Hospodářství a.s., se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách, Šostakovičovo náměstí 1515/5, PSČ 155 00, IČO 25068695, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00, proti žalované GOOD LUCK, spol. s r.o., se sídlem v Odolene Vodě, náměstí Vítězslava Hálka č. p. 10, Dolínek, PSČ 250 70, IČO 49612298, zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22, PSČ 110 00, o zaplacení částky 52 815 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 136/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2016, č. j. 70 Co 129/2016-77, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 259 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petry Radzové, advokátky, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, PSČ 110 00.
zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. dubna 2016, č. j. 70 Co 129/2016, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. ledna 2012 uzavřeli smlouvu o firemní prezentaci a že na základě toho žalobkyně vytvořila na svých webových stránkách prezentaci Hotelu Tatra v Novém Bydžově; sporné nebylo ani to, že dne 29. února 2012 za první rok této činnosti žalovaná zaplatila žalobkyni částku 37 440 Kč. Nesporným bylo i to, že žalovaná doručila žalobkyni dne 16. dubna 2013 písemné odstoupení od smlouvy, na které žalobkyně reagovala přípisem, v němž sdělila, že odstoupení od smlouvy neakceptuje.
Obsah smlouvy o prezentaci posoudil odvolací soud jako jasný a určitý, byla v ní sjednána prezentace provozovny žalované provozující hostinskou činnost, tedy Hotelu Tatra, a žalobkyně podle této smlouvy plnila. Žalovaná zcela evidentně plnění ze smlouvy akceptovala, když 29. února 2012 uhradila cenu za prezentaci v dohodnuté výši, aniž by po celý další rok jejího fungování obsah prezentace jakkoliv zpochybnila. Odvolací soud neshledal žádný legitimní důvod (zákonný nebo smluvní) k odstoupení od smlouvy, takže smlouva trvala podle jeho závěru i od 1.
března 2013 do 1. března 2014, tedy v období, jež je předmětem žaloby a žalovaná má povinnost za poskytnuté plnění zaplatit cenu sjednanou ve smlouvě, tedy 31 200 Kč plus 21 % DPH - celkem tedy 37 752 Kč. Žalovaná neuplatnila vady plnění, ani se nejednalo o porušení smlouvy podle § 436 ve spojení s § 564 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“); žalovaná měla po celou dobu trvání smluvního vztahu podle smluvních podmínek otevřenou možnost doplnění informací a vznesení požadavku na úpravu internetové prezentace podle svých představ.
K právnímu hodnocení odvolací soud dodal, že posoudil předmětnou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák. s prvky smlouvy o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.), neboť se sice jednalo o objednávku určité činnosti směřující ke konkrétnímu výsledku, nicméně „hmotnost zachycení“ tohoto výsledku (internetová prezentace) je poněkud diskutabilní. K namítané absenci poučení podle § 119a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poukázal odvolací soud na obsah protokolu o jednání ze dne 20. října 2015, kdy soudkyně vyzvala účastníky k doplnění žalobních tvrzení a předestření důkazů k nim a stanovila jim k tomu lhůtu 30 dnů. Nepoučila-li účastníky výslovně podle § 119a o. s. ř., mělo by to ovšem eventuálně za následek pouze případnou absenci koncentrace řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které však není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Již v usnesení ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněném pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura, zaujal Nejvyšší soud názor, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu [po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] proti rozhodnutí odvolacího soudu o více samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 52 815 Kč s příslušenstvím. Tato částka se sestává ze dvou samostatných nároků, neboť vedle zaplacení ceny vytvořené firemní prezentace ve výši 37 752 Kč se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, jež byla sjednána v článku 6 obchodních podmínek, které se staly nedílnou součástí smlouvy o firemní prezentaci. Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 37 752 Kč s příslušenstvím a 15 063 Kč (nároky se samostatným skutkovým základem) v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50 000 Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů se podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná povinnost, kterou jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. října 2016
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu