ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve
věci žalobců a) BONGRAIN S.A., se sídlem Viroflay, 42 rue Rieussec, Francouzská
republika
a b) TPK, spol. s r.o., se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č.p. 2714, č.o. 28,
PSČ 695 19, identifikační číslo osoby 44965117, zastoupených JUDr. Karlem
Čermákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 32, proti žalovanému Polser
Sp. z o.o., se sídlem Siemiatycze, ul. Armii Krajowej 18, Polská republika,
zastoupenému JUDr. Lucií Bányaiovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská
13/8, na ochranu proti porušování práv k ochranným známkám a proti nekalé
soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 86/2008, o dovolání
žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2011, č. j. 3
Cmo 65/2010-198, ve znění opravného usnesení ze dne 29. srpna 2011, č. j. 3 Cmo
65/2010-227 takto:
I. Dovolání se v části, v níž směřuje proti výrokům o nákladech řízení,
odmítá; jinak se dovolání zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 41 Cm
86/2008-126, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se uvádění na
trh v České republice sýru označeného jako na vyobrazení, které je součástí
výroku I. (výrok I.), zdržet se uvádění na trh v České republice sýrů v
modrobéžových obalech s nápisem „Karel IV.“, jenž je proveden tučným modrým
písmem v mírném poloobloučku v horní části krabičky a nad kterým je zobrazena
koruna v červenozlatém provedení s modrými ozdobami (výrok II.), zdržet se
uvádění na trh v České republice sýru označeného jako na vyobrazení, které je
součástí výroku III. (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok
IV.). Žalobci se domáhali ochrany proti porušování práv k ochranným známkám a proti
nekalé soutěži. V žalobě uvedli, že žalobce a) je výrobcem a distributorem
potravinářských výrobků, zejména mléčných výrobků a sýrů a je vlastníkem
národních ochranných známek kombinovaných č. 273119 a č. 295946 ve znění „KRÁL
SÝRŮ HERMELÍN“ a „KRÁL SÝRŮ HERMELÍN Originál Maxi“ zapsaných pro třídu výrobků
a služeb 29, které se vyznačují modrobéžovou barevnou kombinací s dominantním
slovním prvkem „KRÁL SYRŮ” v modré barvě s tím, že obě ochranné známky obsahují
i vyobrazení hlavy panovníka s červenozlatou korunou s dalším slovním prvkem
„HERMELÍN”. Žalobce b) patří do holdingu žalobce a) a uvádí na tuzemský trh již
od roku 1997 výrobek s označením „KRÁL SÝRŮ” v charakteristických obalech
shodných se shora uvedenými ochrannými známkami, které se staly pro něj
příznačnými u spotřebitelů. Žalovaný vyrábí a na území České republiky ve
značném množství distribuuje prostřednictvím obchodních řetězců plísňový sýr
pod označením „KAREL IV.“ v modrobéžových obalech s vyobrazením královské
koruny v červenozlaté barvě s modrými ozdobami. Následně žalobci rozšířili
žalobu (a soud tuto změnu žaloby připustil) o další zdržovací nárok ve vztahu k
sýru označeného jako „PRÉSIDENT Karel IV.“. K zdržovacím nárokům uvedeným shora ve výroku I. a II. rozsudku soudu prvního
stupně dospěl soud prvního stupně z provedeného dokazování k závěru, že
žalovaný se jednání spočívajícího ve výrobě sporných obalů, distribuovaných na
český trh, již před podáním žaloby 23. července 2008 nedopouštěl a do současné
doby nedopouští. Odkázal na ustálenou judikaturu, dle které nelze zdržovacím
nárokům žaloby vyhovět, jestliže do budoucna nehrozí, že žalovaný bude popsané
jednání opakovat. Upozornil na to, že v předmětném řízení byl návrh žalobců na
nařízení předběžného opatření proti žalovanému ve spojení s rozhodnutím
Vrchního soudu v Praze zamítnut. Dle soudu prvního stupně nelze do budoucna
předpokládat, že žalovaný výrobu původních obalů obnoví, a to s ohledem na
nesporné náklady, které v souvislosti s novým designem žalovanému vznikly. Proto soud prvního stupně žalobu do nároků uvedených pod bodem I. a II. výroku
zamítl, aniž se bylo třeba zabývat meritem věci. Co se týče zdržovacího nároku k výrobku označeného jako „PRÉSIDENT Karel IV.“
soud prvního stupně na základě vizuální prohlídky předložených vzorků žalobců a
žalovaného uzavřel, že obal žalovaného není podobný s kombinovanou ochrannou
známkou žalobce a) č. 295185 „KRÁL SÝRŮ Sametový” (zapsanou pro třídu výrobků a
služeb 29) tak, aby zde existovala pravděpodobnost záměny ve smyslu ustanovení
§ 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a
o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o ochranných známkách“).
Akcentoval, že
obalu žalovaného dominuje označení „PRÉSIDENT“ zasazený do emblému tvořícího
tři znaky a kruh sestavený z listových snítek. Dalším výrazným prvkem je na
modrém pozadí bílý nápis KAREL IV. Kombinované ochranné známce žalobce a)
dominuje nápis „KRÁL SÝRŮ” v modré barvě s hlavou panovníka s korunkou. Vyobrazení plísňového sýra na obou srovnávaných obalech znázorňuje druh
výrobku, nelze proto tento prvek na ochranné známce žalobce považovat za
příznačný, stejně tak krémová barva asociující vnitřní část plísňového sýra
nemůže být pro žalobce typická. V kontextu všech obrazových prvků a jejich
provedení jako celku tedy nelze mít za to, že obal žalovaného zasahuje do práva
žalobce a) k uvedené kombinované ochranné známce, zejména s přihlédnutím k logu
s označením PRÉSIDENT, který je výrazným rozlišujícím prvkem pro přiměřeně
informovaného spotřebitele. Ze stejných důvodů neshledal žalobu důvodnou ani z
titulu ochrany proti nekalé soutěže (podle generální klauzule či podle
zvláštních skutkových podstat). Žalobcům tudíž nepřiznal žádný z uplatňovaných
nároků. K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným v záhlaví
rozsudku soudu prvního stupně opravil označení žalovaného na správné znění (bod
I. výroku), rozsudek soudu ve věci samé ve výrocích I. až III. potvrdil, ve
výroku IV. o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobci jsou povinni zaplatit
žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 30.240,- Kč k rukám advokátky JUDr. Lucie Bányaiové do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (bod II. výroku) a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, dokazování
doplnil obsahem CD nosiče, obsahujícího reklamní spot na sýr PRÉSIDENT z
počátku roku 2011 a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není
důvodné. Pokud jde o první dva zamítnuté zdržovací nároky, měl odvolací soud shodně se
soudem prvního stupně za to, že tyto nároky nejsou na místě. Upozornil, že
zdržovací nárok ze své podstaty směřuje do budoucna a za situace, kdy koncern
Lactalis, kam náleží žalovaný, sjednotil své produkty potud, že na ně umístit
označení „PRÉSIDENT“ a pozměnil i barevné provedení, je nepravděpodobné, že by
přicházelo v úvahu znovuobnovení původních obalů. Tomu nasvědčuje i reklamní
kampaň z počátku roku 2011. Ohledně výroku III. považoval odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně
rovněž za správný. I dle jeho názoru není obal sýra „PRÉSIDENT KAREL IV.“
shodný s ochrannou známkou žalobce a) a mezi obalem a ochrannou známkou není
ani podobnost, aby zde existovala pravděpodobnost záměny ve smyslu ustanovení §
8 odst. 2 zákona o ochranných známkách.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
odvozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)., uplatňujíce dovolací důvod dle ustanovení
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé namítají, že svůj žalobní návrh týkající se modrobéžového obalu
výrobku „KAREL IV.“ podali v době, kdy výrobek v napadeném obalu byl
prokazatelně přítomen v regálech maloobchodů na českém trhu. Tím dle jejich
názoru docházelo ze strany žalovaného k porušování ochranných známek i k
nekalosoutěžnímu jednání, tj. k protiprávnímu jednání. Dle jejich mínění to, že
žalovaná strana po zahájení soudního sporu, resp. v průběhu soudního řízení,
ukončila užívání modrobéžového obalu výrobku „KAREL IV.“, nemění nic na
skutečnosti, že prvostupňový i odvolací soud měly posoudit zaměnitelnost
srovnávaných modrobéžových obalů výrobků „KAREL IV.“ a „KRÁL SÝRŮ”, resp. ochranných známek „KRÁL SÝRŮ“ a případně vzneseným zdržovacím nárokům žalobců
vyhovět právě z preventivních důvodů. Nesouhlasí s tím, že se soudy spokojily s
tvrzením žalovaného, že k návratu k původním obalům nedojde. Dovolatelé se neztotožňují s právním názorem soudů nižších instancí, že výrobek
se již na trhu nevyskytuje, tudíž není nárok žalobce na místě. Poukazují na
rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2007, sp. zn. 41/11 CmS
41/2000, kdy tento soud přiznal žalobci b) zdržovací nárok z důvodu prevence. Dovolávají se tak rozdílné rozhodovací praxe soudů nižších instancí ve vztahu k
řešení stejné právní otázky. Argumentují nutností objasnit a sjednotit
rozhodovací praxi soudů nižších instancí za okolností, kdy žalobce podá svůj
žalobní návrh v době porušování svých zákonem chráněných práv, avšak v průběhu
soudního řízení žalovaná strana upustí od tohoto porušování, tj. zda má žalobce
právo na zdržovací nárok z preventivních důvodů. Jsou názoru, že tato otázka má
zásadní právní význam. Pokud jde o jejich zamítnutý nárok III., odkazují v plném rozsahu na svá
předchozí písemná podání. I nadále jsou toho názoru, že srovnávané obaly jsou
zaměnitelné a celkový jejich dojem je velmi podobný. V závěru dovolání dovolatelé brojí i proti nákladovým výrokům odvolacího soudu. Závěrem dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího
soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení. Žalovaný se dle předkládací zprávy a obsahu spisu k dovolání žalobců
nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od
1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnými osobami řádně zastoupenými advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s.
ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být v daném případě přípustné
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se dovolatelé výslovně
dovolávají, tj. že rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatelé tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže
dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost
dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o
zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací
přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek
zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá
přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se
zabývat uplatněnými dovolacími důvody. Nejvyšší soud shledal dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustným pro posouzení otázky, zda lze vyhovět zdržovacímu nároku vlastníka
ochranné známky proti tomu, kdo do jeho práv zasahuje, jestliže tato osoba od
závadného jednání v době do rozhodnutí soudu o věci samé upustí, neboť jde o
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. S ohledem na přípustnost dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda v řízení
nedošlo k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), případně k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 větu
druhou o. s. ř.).
Tyto vady dovolatelé nenamítali a dovolací soud je z obsahu
spisu neshledal. Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho,
jak jej dovolatelé obsahově vymezili (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci
zpochybňovaného dovolateli [dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) právní normy, jež vede k
závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv. Nesprávným
právním posouzením věci je pak omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav. O nesprávnou aplikaci právních předpisů se jedná tehdy, jestliže
soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud
aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Pokud jde o nároky žalobců specifikovaných ve výroku I. a II. rozsudku soudu
prvního stupně, dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že měl vzneseným
zdržovacím nárokům žalobců vyhovět z preventivních důvodů, i když žalovaná
strana v průběhu soudního řízení ukončila užívání modrobéžového obalu výrobku
„KAREL IV.“. Při právním posouzení uvedených zdržovacích nároků považovaly oba
soudy za rozhodné, že žalovaný od protiprávního jednání již upustil a že nelze
předpokládat znovuobnovení původních obalů.
Podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) zákona o ochranných známkách, nestanoví-
li tento zákon jinak (§ 10 a 11), nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu
vlastníka ochranné známky užívat označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo
podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb
označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na
straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou
známkou.
Zákaz porušování nebo ohrožování práva z ochranné známky směřuje ke zdržení se
dalšího protiprávního jednání. Zdržovací nárok patří k základním civilním
právům vlastníka/majitele průmyslového práva upraveného ve všech zákonech na
ochranu průmyslového vlastnictví a rovněž v zákoně č. 221/2006 Sb., o vymáhání
práv z průmyslového vlastnictví.
Zdržovací nároky mají v podstatě preventivní povahu, protože směřují proti
pokračování v protiprávním jednání. Zdržovacím nárokem, který obecně směřuje do
budoucna, má být zabráněno nejen v pokračování protiprávního stavu, ale i v
opakování protiprávního jednání, jež bylo jeho příčinou. Je tak možno
přisvědčit dovolatelům (a potud je jejich odkaz na rozsudek Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 18. dubna 2007, sp. zn. 41/11 CmS 41/2000 případným), že
zdržovacím nárokem se vlastník ochranné známky brání proti tomu, aby se
jednání, jímž jsou poškozena jeho práva, opakovalo, nebo aby bylo pokračováno v
jednání, které představuje zásah do práv vlastníka ochranné známky, popř.
odvrací hrozbu, že by k takovému zásahu mohlo dojít.
Zdržovací nárok je nárokem působícím do budoucna. Aby takovému nároku mohlo být
vyhověno, je nutné prokázat, že v době vydání rozhodnutí ve věci samé závadné
jednání trvá, nebo že důvodně hrozí jeho opakování. Předpokladem pro uložení
povinnosti zdržet se určitého jednání je proto, kromě prokázání závadnosti
tohoto jednání, také zjištění soudu, že je uložení této povinnosti do budoucna
nezbytné, tedy že takové závadné jednání trvá nebo hrozí. Pro posouzení, zda
lze vyhovět zdržovacímu nároku za situace, kdy před rozhodnutím soudu ve věci
samé již závadné jednání netrvalo, ale přitom důvodně hrozí jeho opakování,
jsou přitom rozhodná jedinečná skutková zjištění soudu v každé jednotlivé věci.
V projednávané věci nelze přitom ničeho vytknout soudům nižších stupňů, pokud
zdržovací nárok žalobců posoudily jako nedůvodný. Žalovaný se v době vydání
rozsudku soudu prvního stupně, resp. již v průběhu řízení před soudem prvního
stupně, závadného jednání nedopouštěl. S ohledem na skutková zjištění soudů o
dalším postupu žalovaného (koncern Lactalis, kam náleží i žalovaný, sjednotil
své produkty potud, že na ně umístil označení „PRÉSIDENT“, pozměnil barevné
provedení, vynaložil značné náklady na nový design, od závadného jednání
upustil dobrovolně sám) ani pokračování závadného jednání v budoucnu nehrozilo.
Dovolatelé dále napadají právní posouzení odvolacího soudu i ve vztahu k
zdržovacímu nároku k výrobku označenému jako „PRÉSIDENT Karel IV“. Dovolatelé
namítají, že srovnávané obaly jsou zaměnitelné a celkový dojem je velmi
podobný. Nesouhlasí se závěrem soudů nižších stupňů, že zde není dána
pravděpodobnost záměny ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 písm. b) zákona o
ochranných známkách. Odkazují na svá písemná podání před soudy nižších stupňů.
Dovolatelé tak jednak napadají skutková zjištění soudů o vzhledu jednotlivých
obalů, jednak právní posouzení odvolacího soudu o jejich nezaměnitelnosti.
Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že dovolací důvod zpochybňující
skutková zjištění soudů podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. není v
projednávané věci dovolatelům k dispozici, neboť dovolací přezkum o tento důvod
opřený je možný,
jen je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.,
popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a o. s. ř.).
Nelze však ničeho vytknout ani právnímu posouzení této části nároku o
nezaměnitelnosti výrobků odvolacím soudem, který vychází z podrobných
skutkových zjištění o vzhledu jednotlivých obalů. Obalu žalovaného dominuje
označení „PRÉSIDENT“ zasazený do emblému tvořícího tři znaky a kruh sestavený z
listových snítek. Dalším výrazným prvkem je na modrém pozadí bílý nápis KAREL
IV. Kombinované ochranné známce žalobce a) přitom dominuje nápis „KRÁL SÝRŮ” v
modré barvě s hlavou panovníka s korunkou. Vyobrazení plísňového sýra na obou
srovnávaných obalech znázorňuje druh výrobku, nelze proto tento prvek na
ochranné známce žalobce považovat za příznačný, stejně tak krémová barva
asociující vnitřní část plísňového sýra není pro žalobce typická. V kontextu
všech obrazových prvků a jejich provedení jako celku tedy nelze mít za to, že
obal žalovaného zasahuje do práva žalobce a) k uvedené kombinované ochranné
známce, zejména s přihlédnutím k logu s označením PRÉSIDENT, který je výrazným
rozlišujícím prvkem pro přiměřeně informovaného spotřebitele.
Nad rámec dovolací soud poznamenává, že pro účely přezkumu důvodnosti dovolání
nemohl přihlédnout k obsahu jiných podání žalobců, než je dovolání samotné.
Pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů
nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. aby v
dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá. Podání
předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy
věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své
rozhodnutí, nehledě na to, že akceptace názoru, podle něhož by bylo možno z
hlediska odůvodnění dovolání (jen) odkázat na dřívější podání (ať již učiněné v
řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím) by nejen odporovala
výše zmíněnému ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., ale i znemožňovala soudu
dostát požadavku vyplývajícímu z ustanovení § 210 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s
ustanovením § 241b odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod č. 30/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu
ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, je v
posuzované otázce zásadního právního významu správné, a tudíž že dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
nebyl v projednávané věci naplněn. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání
(§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobců v tomto rozsahu zamítl
(§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Rozsudek odvolacího soudu je dovoláním výslovně napadán i ve výrocích o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nákladové výroky, ač jsou součástí
rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž
přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné ustanovení občanského soudního
řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
Dovolání tak zčásti směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně
výroků o náhradě nákladů řízení podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.
c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst.l, § 146 odst. 3 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s
ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů právo a
žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu