23 Cdo 4618/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve
věci žalobkyně J. M., , t. č. neznámého pobytu, zastoupené opatrovníkem JUDr.
P. B., advokátem, proti žalovanému P. Š., , zastoupenému JUDr. F. N.,
advokátem, o zaplacení částky 100 000,- Kč s příslušenstvím a o žalobě
žalovaného na zaplacení částky 211 305,60 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty,
o návrhu žalovaného na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu
ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 542/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 23. července
2009 č.j. 22 Co 342/2009-462, takto :
Dovolání se odmítá.
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 12. března 2009, č. j. 9 C
542/2003-450 nařídil předběžné opatření, kterým žalobkyni zakázal nakládat s
nemovitostmi blíže označenými ve výroku rozhodnutí, zejména tyto nemovitosti
prodat, darovat, či jakkoliv je zatěžovat zástavními právy či věcnými břemeny,
s tím, že toto předběžné opatření zanikne 1) dnem nabytí právní moci zamítavého
výroku rozhodnutí soudu v této věci, nebude-li návrhu žalovaného ve věci samé
vyhověno, nebo 2) uplynutím 15 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí soudu o věci,
pokud bude návrhu žalovaného ve věci samé vyhověno. Soud prvního stupně shledal
podmínky pro nařízení předběžného opatření stanovené v § 76 odst. 1 písm. e) a
§ 102 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) naplněny s ohledem
na výši žalobou uplatněného nároku žalovaného, vzhledem k současnému stavu
probíhajícího soudního řízení v dané věci a k situaci, kdy se žalobkyně
probíhajícího řízení dlouhodobě neúčastní a je neznámého pobytu, takže je obava
žalovaného z ohrožení případného výkonu rozhodnutí vydaného v tomto řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
usnesením ze dne 23. července 2009, č. j. 22 Co 342/2009-462, usnesení soudu
prvního stupně potvrdil pouze s tou změnou, že se žalobkyni zakazuje nakládat s
nemovitostmi – rodinným domem č.p. na st. p. č. v části obce O. a pozemky
p.č. st. – stavební parcela, p.č. 1 – trvalý travní porost, p.č. – zahrada,
p.č. – zahrada, p.č. – trvalý travní porost, vše v obci O., zapsanými na LV
č. v obci O., katastrální území O. u P. u Katastrálního úřadu pro P. kraj,
katastrální pracoviště S., a to tyto nemovitosti prodat, darovat, či jakkoliv
je zatěžovat zástavními právy či věcnými břemeny. Odvolací soud konstatoval, že
soud prvního stupně se řídil hledisky vymezenými občanským soudním řádem a
nepochybil, pokud navrhované předběžné opatření nařídil. Smyslem předběžného
opatření podle § 102 o. s. ř. je zajistit prozatímní úpravu poměrů účastníků
zpravidla tam, kde vzhledem k okolnostem případu nelze vyčkávat s úpravou
poměrů až do rozhodnutí ve věci samé a je-li po zahájení řízení, jako v dané
věci, obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen.
Soudní praxe přitom vychází z názoru, že není nutný průkaz samotného nároku,
toliko osvědčení (tj. jeví-li se alespoň pravděpodobné), že žalobce má splatnou
pohledávku nebo jiný nárok, a že mu jeho nárok bude soudním rozhodnutím
přiznán. Odvolací soud dále zdůraznil zásadu, že se tímto rozhodnutím nepřivodí
žádný neodčinitelný stav, a zásadu, že se předběžné opatření vydává na riziko
žalovaného s případnými důsledky vyplývajícími z § 77a o. s. ř. (povinnost
navrhovatele k náhradě škody a jiné újmy každému, komu předběžným opatřením
vznikla).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž odkázala na
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Poukázala v něm na okolnost, že
částka, kterou v řízení uplatňuje žalobkyně vůči žalovanému, je vyšší, než
kolik činí částka žalovaná ze strany žalovaného vůči žalobkyni, a dále na to,
že o žalobách obou účastníků nebylo do současné doby dosud rozhodnuto. Napadené
rozhodnutí nemá podle jejího názoru oporu v zákoně a skutečnosti neodpovídá
také odůvodnění rozhodnutí o vydání předběžného opatření, neboť žalobkyně se
nezdržuje v zahraničí, bydlí na své adrese v předmětné nemovitosti, k soudu
prvního stupně se dostavuje a poštovní zásilky přebírá. V předmětných
nemovitostech bydlí a nehodlá s nimi žádným způsobem nakládat. Dovolatelka
navrhla zrušení napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně a vrácení
věci k tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. červenci 2009, kdy
nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009
Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II
uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v
§ 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový
případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s.
ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud
potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení
obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a
vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §
238a a § 239 o. s. ř.
Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř.) však nevyplývá
přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření. Za této situace
je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále
zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně
senátu