23 Cdo 4620/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Dese v právní
věci žalobce M. K., zast. Jurajem Kokindou, bytem v Košicích, Alšavská 14,
Slovenská republika, proti žalovaným 1) Ing. I. B., , 2) JUDr. P. S., 3) Ing.
V. K., 4) Ing. P. K., zast. JUDr. Pavlem Polákem, advokátem se sídlem v
Liběšicích 89, a 5) České investorské společnosti, a. s. „v likvidaci“, k 8. 7.
2010 vymazané z obchodního rejstříku, se sídlem v Praze 6 Bubeneč, Podbabská
1112/13, IČ: 402 30 406, zast. JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem se sídlem v
Praze 4, Na Zámecké 457/5, o zaplacení 500.000,- Kč s příslušenstvím vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 9/2007, o dovolání žalobce
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2008, č. j. 1 Co
226/2007-177, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobce pro neurčitost a neprojednatelnost odmítnut a rozhodnuto o náhradě
nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo; odvolací
soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků
nemá na jejich náhradu právo. Dovoláním ze dne 6. 3. 2008 napadl žalobce, nezastoupen advokátem, nýbrž
obecným zmocněncem J. K., rozhodnutí odvolacího soudu, které označil za
zmatečné, a předložil argumenty, pro které by mělo být žalobě na zaplacení
500.000,- Kč vyhověno. Usnesením ze dne 31. 3. 2008, č. j. 34 C 9/2007-198 a poté usnesením ze dne 20. 10. 2010, č. j. 34 C 9/2007-257, soud prvého stupně žalobce vyzval, aby si pro
podání dovolání zvolil právním zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal
řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne
doručení tohoto usnesení. Zároveň žalobce poučil o následcích nesplnění výzvy,
a to o zastavení dovolacího řízení. Žalobce na shora uvedené usnesení soudu prvého stupně ze dne 20. 10. 2010, č. j. 34 C 9/2007-257, reagoval podáním ze dne 2. 11. 2010, nazvaným „vyjadrenie k
34 C 9/2007-257“, v němž obecný zmocněnec žalobce, J. K., uvedl, že odkoupil
pohledávku M. K. ve výši 90.000,- Kč s přísl. a na základě postoupení
pohledávky ze dne 2. 2. 2009 vstoupil do řízení na místo dosavadního žalobce. Dále uvedl, že shora uvedené usnesení „odmítl“, neboť jej považuje za zmatečné,
a přednesl argumenty, pro něž by mělo být žalobě M. K. (žalobce) vyhověno. J. K. se mýlí, dovozuje-li, že vstoupil na místo žalobce v dovolacím řízení. Ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. výslovně vylučuje možnost aplikace ust. § 107a o. s. ř. o procesním nástupnictví při singulární sukcesi v dovolacím řízení. Pro
rozhodnutí o dovolání je rozhodující stav, jaký tu byl v době vyhlášení
(vydání) napadeného usnesení, a proto není možné zohlednit ani případné změny,
k nimž by později (po podání dovolání) došlo a které by vyžadovaly aplikaci
ust. § 107a o. s. ř. V daném případě bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1 Co 226/2007-177, dovolateli (resp. jeho zástupci) bylo doručeno
dne 4. 3. 2008. Toto usnesení napadl žalobce dovoláním ze dne 6. 3. 2008. Dovolací soud se proto dále zabýval otázkou povinného zastoupení dovolatele v
dovolacím řízení. Podle § 241 odst. 1 věty první, odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), musí
být dovolatel, který je fyzickou osobou, zastoupen advokátem nebo (v rozsahu
oprávnění stanoveného zákonem č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění
pozdějších předpisů) notářem, jímž musí být dovolání též sepsáno; to neplatí,
má-li takový dovolatel právnické vzdělání (§ 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Jedná se o zvláštní podmínku dovolacího řízení týkající se každého dovolatele –
v daném případě fyzické osoby, která nemá právnické vzdělání – nebo je alespoň
netvrdila a ani nedoložila), jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího
odstranění nelze o dovolání věcně rozhodnout, a to s výjimkou rozhodnutí o
zastavení dovolacího řízení.
V posuzované věci, jak již bylo shora uvedeno, žalobce si ani po výzvě soudu,
jak plyne z předkládací zprávy soudu prvého stupně a obsahu spisu, ve stanovené
lhůtě nezvolil advokáta či notáře a neučinil tak dosud. Taktéž neprokázal a ani
netvrdil, že by měl právnické vzdělání. Pro úplnost je nutné uvést, že soud prvého stupně usnesením ze dne 20. 10. 2010, č. j. 34 C 9/2007-257, žalobce (dovolatele) vyzval, aby si zvolil právním
zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2008, č. j. 34 C 9/2007-198,
jímž tento soud již dříve dovolatele vyzval ke zvolení si advokáta pro dovolací
řízení, a nikoli proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 2008,
č. j. 1 Co 226/2007-177, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvého stupně o
odmítnutí žaloby a které žalobce, jak plyne z jeho podání ze dne 6. 3. 2008,
dovoláním napadl. Toto pochybení však nic nemění na tom, že si žalobce přes
výzvy obsažené v usnesení soudu prvého stupně ze dne 31. 3. 2008, č. j. 34 C
9/2007-198, a ze dne 20. 10. 2010, č. j. 34 C 9/2007-257, advokáta či notáře
pro dovolací řízení nezvolil. Z toho je zřejmé, že nebyl odstraněn nedostatek povinného zastoupení v
dovolacím řízení a žalobce (dovolatel) byl o důsledcích nesplnění výzvy poučen. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. dovolací řízení zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. a s
ohledem na to, že žalovaným žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z
účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.