23 Cdo 4788/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní JUDr. Kateřinou Hornochovou ve věci žalobkyně Stavby Technologic s.r.o. (dříve Stavby COMPLET Technologic s.r.o.), se sídlem v Ostravě, Sokola Tůmy 1099/1, Hulváky, PSČ 709 00, IČO 28627156, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Svatoplukova 1209, PSČ 738 01, proti žalované REA INVEST a.s., se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Erbenova 293/19, Vítkovice, PSČ 703 00, IČO 25846183, zastoupené JUDr. Františkem Kubínem, advokátem, se sídlem v Havířově, Zákostelní 725/16 (dříve Dlouhá třída 461/3), PSČ 736 01, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 92/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-66, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2016, č. j. 5 Cmo 4/2016-79, takto:
I. V záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. května 2016, č. j. 23 Cdo 4788/2016-111, se opravuje obchodní firma žalobkyně tak, že místo Stavby COMPLET Technologic s.r.o. má být správně uvedeno: Stavby Technologic s.r.o. (dříve Stavby COMPLET Technologic s.r.o.) 2) Výrok II. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. května 2016, č. j. 23 Cdo 4788/2016-111, se opravuje o lhůtu plnění tak, že za část výroku „částku 2 178 Kč“ se vkládá „do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“.
Ve smyslu § 164 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je namístě opravit v rozhodnutí kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. K provedení opravy zákon nestanoví žádnou lhůtu; soud tak může učinit kdykoli, i po právní moci rozhodnutí. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dne 18. 7. 2017 upozornila soudkyně Krajského soudu v Brně na zřejmou nesprávnost výroku II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2016, č. j. 23 Cdo 4788/2016-111, spočívající v chybějícím určení lhůty pro zaplacení náhrady nákladů řízení. Zároveň podala návrh na vydání opravného usnesení. Při písemném vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2016, č. j. 23 Cdo 4788/2016-111, došlo ke zřejmé nesprávnosti, kdy ve výroku II. tohoto usnesení bylo opomenuto vypsání lhůty pro zaplacení náhrady nákladů řízení a v záhlaví nebyla správně označena obchodní firma žalobkyně. Postupem podle § 164 ve spojení s § 243b o. s. ř. bylo proto zmíněné pochybení napraveno, aniž by vydáním opravného usnesení byla dotčena právní moc a vykonatelnost tímto usnesením opraveného usnesení. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2017
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu
zakládá na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ještě nebyly řešeny, a to zda se ustanovení § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení vztahuje jen na případy universální sukcese nebo i na případy sukcese singulární a zda práva (a povinnosti) z rozhodčí doložky jsou právy spojenými s postupovanou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 524 odst. 2 obč. zák. a přechází spolu s postupovanou pohledávkou na postupníka. Dovolatelka je toho názoru, že ustanovení § 2 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení platí pouze pro případy univerzální sukcese.
V daném případě se ovšem jedná pouze o singulární sukcesi, tj. žalobkyně nevstupuje do právního postavení postupitele v celém rozsahu. Na žalobkyni postoupením pohledávky nepřechází práva a povinnosti z rozhodčí doložky a postupník (žalovaná) není ohledně práv a povinností spojených s rozhodčí doložkou právním nástupcem postupitele. Pokud by se postoupením pohledávky měla rozhodčí doložka vztahovat také na žalovanou, došlo by k rozšíření práv a povinností z této doložky na třetí subjekt, se kterým však tato doložka nikdy nebyla uzavřena.
Dovolatelka má dále za to, že § 524 odst. 2 obč. zák. je potřeba vykládat restriktivně, tedy že práva z rozhodčí doložky s postoupením pohledávky na postupníka nepřecházejí. Toto ustanovení se zmiňuje o přechodu práv, nikoli povinností, což by znamenalo, že postupník může, ale nemusí uplatnit svou pohledávku u rozhodce.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Ve vyjádření k dovolání se žalovaná plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla zamítnutí podaného dovolání. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelce nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ještě nebyly řešeny. Nejvyšší soud řešil otázku, zda smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práv nebo povinností i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva a povinnosti byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek v usnesení ze dne 24. července 2013, sp. zn. 33 Cdo 2975/2012, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti ve smyslu ust. § 107a o. s. ř. i v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, z něhož plynoucí práva byla postoupena právě na základě této smlouvy o postoupení pohledávek, když rozhodnutí o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu ovlivní, zda se postupník bude moci domáhat svých práv z rozhodčího nálezu či nikoli. Jestliže tedy odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že vázanost rozhodčí doložkou pro právní nástupce jednoznačně vyplývá jak z § 2 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, tak z § 524 odst. 2 obč. zák. a není podstatné, zda se jedná o univerzální nebo singulární sukcesi, neodchýlil se od právního názoru, který přijal Nejvyšší soud ve shora uvedeném usnesení. Nejvyšší soud z tohoto důvodu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2017
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu