23 Cdo 4855/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce Czechoslovak development, družstvo, se sídlem ve Slušovicích, náměstí Svobody 57, PSČ 763 15, IČO 29357659, zastoupeného JUDr. Lenkou Chalabalovou, advokátkou se sídlem v Kyjově, Riegrova 377/9, PSČ 697 01, proti žalovanému Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu, se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 801/33, PSČ 110 00, IČO 48133981, zastoupenému JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o zaplacení částky 19,652.062,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 2/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2014, č.j. 58 Co 103/2014 – 105, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Právní předchůdce dovolatele (dále jen „dovolatel“) se spolu s dalším žalobcem domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 19,652.062,- Kč s úrokem z prodlení, což představovalo část zálohy na kupní cenu za 5.000 tun másla. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že sporná pohledávka zanikla jednostranným započtením vzájemných pohledávek. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. března 2011, č.j. 12 C 2/2006 – 155, žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí se odvolali oba žalobci. Odvolací řízení ve vztahu k dovolateli bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, zatímco ohledně dalšího žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.
listopadu 2012, č.j. 58 Co 390/2012 – 249, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobě vyhověl, když dospěl k závěru, že úkon směřující k započtení nebyl dostatečně určitý, neboť žalovaný při tomto úkonu neuvedl, která část započítávaných pohledávek zanikla a která nikoli. Úkon započtení je tak neplatný pro neurčitost. Dovolatel podal žalobu na obnovu řízení, neboť se objevil nový důkaz, a to rozsudek odvolacího soudu obsahující hodnocení, které nemohl v původním řízení uplatnit.
Zároveň namítá, že mu byla upřena možnost jednat před soudem. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. září 2013, č.j. 12 C 2/2006 – 54, žalobu dovolatele na obnovu řízení zamítl. K odvolání dovolatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. května 2014, č. j. 58 Co 103/2014 – 105, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Soudy shodně konstatovaly, že rozsudek odvolacího soudu nelze podřadit pod způsobilý důvod obnovy řízení, neboť se jedná o rozhodnutí ve věci samé ohledně jiného žalobce, nikoli o vyřešení předběžné otázky.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je tedy dán důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žaloba na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 2/2006, je důvodná, neboť soud prvního stupně vycházel při rozhodování o osvobození od soudního poplatku z účetnictví roku 2010, když v roce 2012 byla finanční situace zcela odlišná.
Nepřiznáním osvobození od soudního poplatku v odvolacím řízení byla dovolateli upřena možnost hájit se před soudem. V jiném soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4, č.j. 10 C 87/2014, bylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku. Dva soudy prvního stupně rozdílně posoudily žádost o osvobození od soudního poplatku, v důsledku čehož byl žalobce zkrácen na svých právech, neboť nemohl pokračovat v odvolacím řízení a dosáhnout příznivějšího výsledku ve sporu. Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení, když soudy nesprávně posoudily důvody obnovy řízení.
Žalovaný se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti. Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Z výše citovaného ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. i z judikatury dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) vyplývá, že jednou z obligatorních náležitostí dovolání je, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může- li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. (či jeho části). Dovolatel však pouze cituje znění ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by konkretizoval, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Namítá toliko, že soudy měly rozhodnout odlišně při rozhodování o osvobození od soudního poplatku v odvolacím řízení, případně shledat naplnění důvodů obnovy řízení. Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Z výše uvedeného vyplývá, že v dovolání žalobce absentuje obligatorní náležitost, která nebyla doplněna po dobu trvání lhůty k dovolání. Vzhledem k tomu, že bez této náležitosti nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl. Dle ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.
s. ř. se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á předsedkyně senátu