23 Cdo 4877/2017-181
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny
Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně KON - KYS s.r.o., se sídlem Mořkov, Sportovní 704, PSČ 742 72,
identifikační číslo osoby 26822962, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou,
advokátkou se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, proti žalované BUBACCA space
s.r.o., se sídlem Frýdek-Místek - Místek, Družstevní 311, PSČ 73801,
identifikační číslo osoby 27835537, zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou,
advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Zámecké nám. 42, o zaplacení 57 209 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C
49/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
20. 3. 2017, č. j. 8 Co 566/2016-149, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 4 501 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní
zástupkyně JUDr. Taťány Přibilové, advokátky se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova
894.
Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 20. 3. 2017, č. j.
8 Co 566/2016-149, výrokem I. změnil zamítavý výrok I. rozsudku Okresního soudu
ve Frýdku-Místku (soudu prvního stupně) ze dne 10. 3. 2016, č. j. 14 C
49/2015-83, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 209 Kč
spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 22. 8. 2014 do zaplacení;
výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelkou předestřená právní otázka, kterou dovolatelka
považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, tj. otázka
„možnosti aplikace § 430 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku
(dále též jen „o. z.“) i na případy, kdy mezi dvěma podnikateli sice byla
sjednána dohoda o vzájemné spolupráci, kdy však současně byla tato dohoda
prosta jakýchkoliv ujednání o pověření k činnosti při provozu obchodního závodu
či pokynů k zastupování jedné strany této dohody druhou, tedy situaci, kdy
dohoda o spolupráci byla mezi dvěma podnikateli sjednána, nicméně tato
nezakládá zástupčí oprávnění ani jedné straně vůči druhé a naopak“, vychází z
jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl při řešení věci odvolací soud. Odvolací soud při právním posouzení požadovaného nároku žalobou, že žalobkyni
svědčí nárok na zaplacení kupní ceny za zboží, které bylo žalované dodáno na
základě její objednávky, vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že mezi
žalovanou (jejím jednatelem) a svědkem J. Š. byla uzavřena dohoda o vzájemné
spolupráci při výkonu podnikatelské činnosti žalované – provozu jejího
obchodního závodu – na základě které J. Š. prováděl činnosti, a to jak
vyjednávání o obsahu nabídky na zakoupení jím specifikovaného zboží, tak
přebírání objednaného zboží u žalobkyně. Z této obvyklé činnosti vykonávané J. Š. pro žalovanou, k níž byl žalovanou pověřen, potvrdil J. Š. objednávku, resp. vyhotovil a odeslal e-mailovou zprávu (30. 7. a 31. 7. 2014) jménem jednatele
žalované, bez vědomí jednatele z jeho e-mailové schránky, a objednal zboží,
které následně od žalobkyně odebral a využil pro vlastní účely. Odvolací soud
vyšel dále ze skutkových zjištění, že žalovaná neprokázala, dokonce ani
netvrdila, a z obsahu spisu se ani nepodává, že by žalobkyně o překročení
zástupčího oprávnění zástupcem žalované (J. Š.) věděla. Kupní smlouva ohledně
zboží, jehož zaplacení je požadováno žalobou, obsahuje podle zjištění soudu
všechny podstatné náležitosti koupě movité věci. Žalovaná tato skutková zjištění soudu podrobuje kritice, v dovolání vychází z
vlastních skutkových závěrů, že J. Š. nebyl nikdy v minulosti pověřen
jakoukoliv činností při provozu závodu žalované ve smyslu § 430 o. z., a to ani
v dohodě mezi J. Š. a žalovanou, kterou měl být J. Š. pověřen jednáním o
nabídkách a objednávkách zboží s žalobkyní a přebíráním zboží od žalobkyně. Na
tomto vlastním skutkovém závěru pak zakládá dovolacím soudem údajně neřešenou
právní otázku. Nejvyšší soud však již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu
nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem
soudu, v daném případě skutkovým závěrem, že J. Š. na základě dohody s
žalovanou prováděl na základě pověření žalované činnosti spojené s nákupem
zboží, byl osobou pověřenou, tak jak ji má na mysli ustanovení § 430 o. z. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
nemůže založit právní otázka, která
je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatelky, resp. na
zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové
náležitosti dovolání, již vícekrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. i v
usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, kdy Nejvyšší soud
judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro
rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Namítá-li dovolatelka, že rozsudek odvolacího soudu trpí vadou, spočívající v
nedostatečném odůvodnění rozsudku, a že rozsudek odvolacího soudu je z tohoto
důvodu nepřezkoumatelný, je třeba konstatovat, že námitky dovolatelky
nezahrnují žádnou otázku procesního práva, kterou by odvolací soud řešil. Uvedené námitky neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k
§ 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost
dovolání tudíž založit nemohou. Ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost
dovolání tedy nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu
postupu soudu. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání
žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr,
než její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout. Vzhledem k tomu, že k dovolání žalované podala žalobkyně, zastoupená
advokátkou, vyjádření, rozhodl Nejvyšší soud o náhradě nákladů jak uvedeno ve
výroku II. tohoto usnesení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se
nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.