Nejvyšší soud Usnesení občanské

23 Cdo 4877/2017

ze dne 2018-01-08
ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.4877.2017.1

23 Cdo 4877/2017-181

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny

Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci

žalobkyně KON - KYS s.r.o., se sídlem Mořkov, Sportovní 704, PSČ 742 72,

identifikační číslo osoby 26822962, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou,

advokátkou se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, proti žalované BUBACCA space

s.r.o., se sídlem Frýdek-Místek - Místek, Družstevní 311, PSČ 73801,

identifikační číslo osoby 27835537, zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou,

advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Zámecké nám. 42, o zaplacení 57 209 Kč s

příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C

49/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

20. 3. 2017, č. j. 8 Co 566/2016-149, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 4 501 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní

zástupkyně JUDr. Taťány Přibilové, advokátky se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova

894.

Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 20. 3. 2017, č. j.

8 Co 566/2016-149, výrokem I. změnil zamítavý výrok I. rozsudku Okresního soudu

ve Frýdku-Místku (soudu prvního stupně) ze dne 10. 3. 2016, č. j. 14 C

49/2015-83, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 57 209 Kč

spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 22. 8. 2014 do zaplacení;

výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelkou předestřená právní otázka, kterou dovolatelka

považuje za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, tj. otázka

„možnosti aplikace § 430 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku

(dále též jen „o. z.“) i na případy, kdy mezi dvěma podnikateli sice byla

sjednána dohoda o vzájemné spolupráci, kdy však současně byla tato dohoda

prosta jakýchkoliv ujednání o pověření k činnosti při provozu obchodního závodu

či pokynů k zastupování jedné strany této dohody druhou, tedy situaci, kdy

dohoda o spolupráci byla mezi dvěma podnikateli sjednána, nicméně tato

nezakládá zástupčí oprávnění ani jedné straně vůči druhé a naopak“, vychází z

jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl při řešení věci odvolací soud. Odvolací soud při právním posouzení požadovaného nároku žalobou, že žalobkyni

svědčí nárok na zaplacení kupní ceny za zboží, které bylo žalované dodáno na

základě její objednávky, vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že mezi

žalovanou (jejím jednatelem) a svědkem J. Š. byla uzavřena dohoda o vzájemné

spolupráci při výkonu podnikatelské činnosti žalované – provozu jejího

obchodního závodu – na základě které J. Š. prováděl činnosti, a to jak

vyjednávání o obsahu nabídky na zakoupení jím specifikovaného zboží, tak

přebírání objednaného zboží u žalobkyně. Z této obvyklé činnosti vykonávané J. Š. pro žalovanou, k níž byl žalovanou pověřen, potvrdil J. Š. objednávku, resp. vyhotovil a odeslal e-mailovou zprávu (30. 7. a 31. 7. 2014) jménem jednatele

žalované, bez vědomí jednatele z jeho e-mailové schránky, a objednal zboží,

které následně od žalobkyně odebral a využil pro vlastní účely. Odvolací soud

vyšel dále ze skutkových zjištění, že žalovaná neprokázala, dokonce ani

netvrdila, a z obsahu spisu se ani nepodává, že by žalobkyně o překročení

zástupčího oprávnění zástupcem žalované (J. Š.) věděla. Kupní smlouva ohledně

zboží, jehož zaplacení je požadováno žalobou, obsahuje podle zjištění soudu

všechny podstatné náležitosti koupě movité věci. Žalovaná tato skutková zjištění soudu podrobuje kritice, v dovolání vychází z

vlastních skutkových závěrů, že J. Š. nebyl nikdy v minulosti pověřen

jakoukoliv činností při provozu závodu žalované ve smyslu § 430 o. z., a to ani

v dohodě mezi J. Š. a žalovanou, kterou měl být J. Š. pověřen jednáním o

nabídkách a objednávkách zboží s žalobkyní a přebíráním zboží od žalobkyně. Na

tomto vlastním skutkovém závěru pak zakládá dovolacím soudem údajně neřešenou

právní otázku. Nejvyšší soud však již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu

nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem

soudu, v daném případě skutkovým závěrem, že J. Š. na základě dohody s

žalovanou prováděl na základě pověření žalované činnosti spojené s nákupem

zboží, byl osobou pověřenou, tak jak ji má na mysli ustanovení § 430 o. z. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

nemůže založit právní otázka, která

je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatelky, resp. na

zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud se k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové

náležitosti dovolání, již vícekrát vyjádřil ve své rozhodovací praxi, např. i v

usnesení ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, kdy Nejvyšší soud

judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro

rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Namítá-li dovolatelka, že rozsudek odvolacího soudu trpí vadou, spočívající v

nedostatečném odůvodnění rozsudku, a že rozsudek odvolacího soudu je z tohoto

důvodu nepřezkoumatelný, je třeba konstatovat, že námitky dovolatelky

nezahrnují žádnou otázku procesního práva, kterou by odvolací soud řešil. Uvedené námitky neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř. (vzhledem k

§ 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost

dovolání tudíž založit nemohou. Ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve

věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Přípustnost

dovolání tedy nemohou založit jen samotné námitky proti vadnému procesnímu

postupu soudu. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání

žalované není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr,

než její dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout. Vzhledem k tomu, že k dovolání žalované podala žalobkyně, zastoupená

advokátkou, vyjádření, rozhodl Nejvyšší soud o náhradě nákladů jak uvedeno ve

výroku II. tohoto usnesení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se

nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.