se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 5. 2015, č. j. 90 Co 600/2014-335, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná podáním ze dne 12. 8. 2015 dovolání.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Podáním ze dne 24. 1. 2019 vzala žalovaná dovolání zpět.
Nejvyšší soud po účinném zpětvzetí dovolání dovolací řízení podle § 243c odst. 3 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu