23 Cdo 4945/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobkyně CORN, s. r. o., se sídlem Koterovská 27, 301 49 Plzeň, IČ
14707501, zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem Lochotínská
18, 301 00 Plzeň, proti žalované CORNICO POPCORN COMPANY, s. r. o., se sídlem
Tovární 1444, 753 01 Hranice, IČ 25904311, zastoupené JUDr. Oldřichem Studeným,
advokátem se sídlem Komunardů 36, 170 00 Praha 7, o ochranu z titulu zásahu do
práv z ochranných známek a ochranu proti jednaní nekalé soutěže, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.. 7 Cm 11/2004 k dovolání žalované proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2007 č. j. 4 Cmo 377/2006-177,
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. února 2007 č.j. 4 Cmo
377/2006-177 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. března 2006 č. j.
7 Cm 11/2004-100 ve výrocích II., IV.,V., jakož i ve výroku VI. o nákladech
řízení, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala vůči žalované ochrany práv z titulu
majitele ochranných známek a z titulu nekalosoutěžního jednání žalované
žalobou, v níž požadovala,aby žalované
- byl uložen zákaz užívat na svém zboží a spojovat se svými službami, uvádět na
trh zboží a spojovat se svými službami, uvádět na svých obchodních listinách,
reklamních materiálech a internetových stránkách kombinované ochranné známky
žalobkyně zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen UPV) pod č. 197407,
251741 a 260027, jakožto i označeni s nimi zaměnitelná, a to pro skupiny
výrobků a služeb, pro které jsou uvedené ochranné známky zapsány, tedy pro
skup. 7, 16, 30,
- byla uložena povinnost stáhnout z trhu výrobky, zboží a materiály a povinnost
zničit výrobky, zboží a materiály ve vlastnictví žalované, na kterých jsou
vyobrazené výše uvedené ochranné známky, jakožto i označení s nimi zaměnitelná,
a to pro skupiny výrobků a služeb, pro které jsou uvedené ochranné známky
zapsány, tedy pro skup. 7, 16, 30,
- byl uložen zákaz užívat na svém zboží a spojovat se svými službami, uvádět na
trh zboží a spojovat se svými službami, uvádět na svých obchodních listinách,
reklamních materiálech a internetových stránkách logo spočívající v nápisu
„PEMAC & POPCORN” modré barvy, nad kterým je do půlkruhu umístěno pět
pěticípých hvězd červené barvy, jakožto i označení s ním zaměnitelné,
- byla uložena povinnost stáhnout z trhu výrobky, zboží a materiály a povinnost
zničit výrobky, zboží a materiály ve vlastnictví žalované, na kterých je výše
uvedené logo vyobrazeno, jakožto i označení s ním zaměnitelné,
- byla uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 50.000,- Kč,
- byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve
výši 200.000,- Kč,
- byla uložena povinnost uveřejnit v deníku Mladá fronta DNES oznámení
konkrétního formátu a obsahu, jímž se žalovaná omluví žalobkyni za zneužití
jejích ochranných známek. Podle žalobního tvrzení žalovaná tím, že užívala na svém zboží a spojovala se
svými službami, uváděla na trh zboží a spojovala se svými službami, uváděla na
svých obchodních listinách, reklamních materiálech a internetových stránkách
kombinované ochranné známky žalobkyně zapsané UPV pod č. 197407, 251741 a
260027, a to pro skupiny výrobků a služeb 7, 16, 30, jakožto i označení
zaměnitelná s výše uvedenými ochrannými známkami žalobkyně a logo spočívající v
nápisu „PEMAC & POPCORN” modré barvy, nad kterým je do půlkruhu umístěno pět
pěticípých hvězd červené barvy, jakožto i označení zaměnitelné s tímto logem,
dopustila se zásahu do práv žalobkyně k předmětným ochranným známkám a dále
jednání nekalé soutěže vůči žalobkyni podle § 47 písm. b) a c) a § 48
obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 3. 2006, č. j. 7 Cm 11/2004-100
rozhodl takto:
- žalované se zakazuje užívat na svém zboží a spojovat se svými službami,
uvádět na trh zboží a spojovat se svými službami, uvádět na svých obchodních
listinách, reklamních materiálech a internetových stránkách kombinovanou
ochrannou známku žalobkyně zapsanou UPV pod č.
197407, a dále se žalované
ukládá povinnost do 10 dnů od právní moci rozsudku stáhnout z trhu výrobky,
zboží a materiály, na kterých je vyobrazena uvedená ochranná známka, a to vše
pro skupiny výrobků a služeb, pro které je uvedená ochranná známka zapsána,
tedy pro skup. 7, 16, 30, (výrok I.),
- žalované se zakazuje užívat na svém zboží a spojovat se svými službami,
uvádět na trh zboží a spojovat se svými službami, uvádět na svých obchodních
listinách, reklamních materiálech a internetových stránkách kombinovanou
ochrannou známku žalobkyně zapsanou UPV pod č. 251741, a dále se žalované
ukládá povinnost do 10 dnů od právní moci rozsudku stáhnout z trhu výrobky,
zboží a materiály, na kterých je vyobrazena uvedená ochranná známka, a to vše
pro skupiny výrobků a služeb, pro které je uvedená ochranná známka zapsána,
tedy pro skup. 7, 16, 30 (výrok II.),
- žalované se zakazuje užívat na svém zboží a spojovat se svými službami,
uvádět na trh zboží a spojovat se svými službami, uvádět na svých obchodních
listinách, reklamních materiálech a internetových stránkách logo spočívající v
nápisu „PEMAC & POPCORN” modré barvy, nad kterým je do půlkruhu umístěno pět
pěticípých hvězd červené barvy, a dále se žalované ukládá povinnost stáhnout z
trhu výrobky, zboží a materiály, na kterých je výše uvedené logo vyobrazeno
(výrok III.),
- žalovaná je povinna do 20 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit v deníku
Mladá fronta DNES oznámení o velikosti nejméně 5x10 cm v tomto znění:
„Omlouváme se touto cestou společnosti CORN s. r. o., IČ: 14707501, se sídlem
Plzeň, Koterovská 27, PSČ: 301 49, okres Plzeň - město, za zneužití jejích
ochranných známek, kterého se dopustila naše společnost CORNICO POPCORN COMPANY
s. r. o., IČ: 25904311, se sídlem Hranice I - město, Tovární čp. 1444, PSČ: 753
01.” (výrok IV.),
- žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 200. 000,- Kč do tří dnů od
právní moci rozsudku (výrok V.),
- žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok VI.),
- žaloba se z a m í t á
- ohledně návrhu na zaplacení částky 50.000,- Kč,
- ohledně návrhu, aby žalované bylo zakázáno užívat na svém zboží a spojovat
se svými službami, uvádět na trh zboží a spojovat se svými službami, uvádět na
svých obchodních listinách, reklamních materiálech a internetových stránkách
kombinovanou ochrannou známku žalobkyně zapsanou ÚPV pod č. 260027, a aby byla
žalované uložena povinnost stáhnout z trhu výrobky, zboží a materiály a dále
povinnost zničit výrobky a materiály ve svém vlastnictví, na kterých je
vyobrazena uvedená ochranná známka, jakožto i označení s ní zaměnitelné, a to
pro skupiny výrobků a služeb, pro které je uvedená ochranná známka zapsána,
tedy pro skup. 7, 16, 30,
- ohledně návrhu týkajícího se zákazů a povinností uložených žalované ve
výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku ve vztahu k označením zaměnitelným s
ochrannými známkami žalobkyně zapsaných ÚPV pod č.
197407, 251741 a 260027,
- ohledně návrhu, aby žalované byla uložena povinnost zničit výrobky, zboží
a materiály ve vlastnictví žalované, na kterých jsou vyobrazeny ochranné známky
žalobkyně zapsané ÚPV pod č. 197407 a 251741 a dále na kterých je vyobrazeno
logo spočívající v nápisu „PEMAC & POPCORN” modré barvy, nad kterým je do
půlkruhu umístěno pět pěticípých hvězd červené barvy. (výrok VII.). K odvolání žalované i žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud)
rozsudkem ze dne 22. 2. 2007 č. j. 4 Cmo 377/2006-177 rozsudek soudu prvního
stupně v napadené části, tj. v odstavcích II., III., IV., V., VI. a VII. potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí soudu o žalobkyní uplatněném nároku
na zdržení se závadného jednání žalované a odstranění závadného stavu, na
poskytnutí nepeněžitého zadostiučinění žalobkyni formou omluvy za zneužití
ochranných známek žalobkyně uveřejněné v deníku Mladá fronta DNES a na
zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč (k odvolání žalované
proti výrokům II., III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně) a dále
rozhodnutí soudu o nákladech řízení a zamítavé rozhodnutí soudu o uplatněném
nároku žalobkyně na zaplacení náhrady škody ve výši 50.000,- Kč a dalších v
žalobě uplatněných nárocích žalobkyně (k odvolání žalobkyně proti výrokům VI. a
VII. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené nároky žalobkyně tvrdila jako nároky podle zákona o ochranných známkách
č. 137/1995 Sb., neboť jednáním žalované došlo k porušení práv žalobkyně -
majitele uvedených tří ochranných známek podle § 13 a násl., a dále jako nároky
podle § 53 obch. zák. z jednání nekalé soutěže žalované, k němuž došlo
vyvoláním nebezpečí záměny podle § 47 obch. zák. a parazitování na pověsti
podle § 48 obch. zák. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že soud prvního stupně měl
na základě rozsáhlého dokazování k dispozici dostatek skutkových zjištění pro
rozhodnutí, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc
posoudil. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí sděluje, že v celém rozsahu
přejímá jako správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně na
základě dokazování a pečlivého zhodnocení všech provedených důkazů a že soud
prvního stupně uplatněné nároky žalobkyně zcela správně posoudil, a v tomto
rozsahu zcela odkazuje na věcně správné odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud své odůvodnění uzavřel shodně se závěry soudu prvního stupně, že
jsou splněny podmínky pro to, že vytýkané jednání žalované lze považovat za
zásah do práv žalobkyně - majitele ochranných známek i za jednání nekalé
soutěže (podle generální klauzule, § 47 a § 48 obch. zák.). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, které
považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalovaná o ustanovení § 241 a odst. 2
písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Dovolatelka napadá svým dovoláním výrok I. rozsudku odvolacího
soudu, ale pouze v té části, jíž se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích II., IV. a V. Zásadní význam při rozhodování soudu o kombinované ochranné známce č. 251741
spatřuje dovolatelka v posouzení otázky, že právo žalované k užití označení
shodného s ochrannou známkou č. 251741 žalobkyně, která získala smlouvou, je
rovnocenné s formálně právní ochranou žalobkyniny ochranné známky; navíc
dovolatelka toto právo nabyla ještě před přihlášením ochranné známky žalobkyně
a jejím právem přednosti k ochranné známce. Dovolatelka oběma soudům vytýká, že při svém rozhodnutí pochybily, když dospěly
k závěru, že v známkovém právu platí zásada ochrany dobré víry v zápis ochranné
známky ve prospěch žalobkyně. Podle dovolatelky tato zásada v známkovém právu
vůbec neexistuje a naopak zápis ochranné známky může být před vlastním zápisem
i po něm zpochybněn, např. držitelem dříve užívaného nezapsaného označení nebo
autorem díla. Při rozhodovaní soudu o kombinované ochranné známce č. 251741 (k
výroku II. rozsudku soudu prvního stupně) podle tvrzení dovolatelky nebyla věc
posuzována z hlediska možného omezení práva vlastníka ochranné známky (podle §
10 odst. 2 zákona o ochranných známkách č. 441/2003 Sb., jak uvádí
dovolatelka), tj. povinnost vlastníka strpět užívání shodného či podobného
označení, v čemž dovolatelka spatřuje rovněž rozpor s hmotným právem. Dovolatelka dále soudům vytýká (k výrokům IV. a V. rozsudku soudu prvního
stupně), že částka 200 tis. Kč neodpovídá intenzitě porušovaní
ochranných.známek žalobkyně a že omluva žalované v deníku Mladá fronta DNES za
„zneužití ochranných známek žalobkyně” překračuje předmět řízení, neboť žaloba
se týká pouze tří ochranných známek žalobkyně z celkových osmi ochranných
známek, které žalobkyně vlastní; navíc podle názoru dovolatelky je ve vztahu k
obdobným případům omluva nepřiměřená skutkovému stavu sporu. Dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu nesprávný procesní postup, tedy že se
nevypořádal s návrhem žalované na přerušení řízení ze dne 5. 10. 2006, neboť má
za to, že rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích II., IV: a V. rozsudku soudu
prvního stupně závisí na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o žalobě vedené pod
sp. zn. 19C 69/2004 (o autorská práva Ing. P. R. k vyobrazení v ochranné známce
žalobkyně č. 251741). Dovolatelka se obrací na dovolací soud s požadavkem, aby zrušil napadený
rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a V. a v
souvislosti s nimi i výrok o nákladech řízení a vrátil věc soudu k dalšímu
řízení. V doplnění k dovolání dovolatelka předkládá soudu, ač si je vědoma, že v
dovolacím řízení nelze předkládat nové důkazy, ještě znalecký posudek doc. akad. mal. K. M., Ph.D. (vypracovaný pro Krajský soud v Plzni v rámci výše
uvedeného řízení o autorská práva), jímž dokládá své tvrzení, že její právo k
užití vyobrazení obsaženého v ochranné známce žalobkyně č. 251741 bylo a je
odvozeno od oprávněné osoby.
V dalších doplněních k dovolání dovolatelka
předkládá Nejvyššímu soudu ČR jednak informaci o sporu autora vyobrazení Ing. P. R. s žalobkyní (k tomu dokládá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2008 o žalobě vedené pod sp. zn. 19C 69/2004, jímž byl Ing. P. R. určen
autorem vyobrazení v ochranné známce žalobkyně č. 251741) a jednak informaci o
ochranné známce č. 251741 (k tornu dokládá rozhodnutí předsedy ÚPV ze dne 16. 6. 2008, jímž byla uvedená ochranná známka žalobkyně prohlášena za neplatnou). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud)
posuzoval dovolání, které podala žalovaná, a zjistil že bylo podáno oprávněnou
osobou proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. Poté zkoumal, zda je tento mimořádný opravný
prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.)
připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné
za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud
prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový
případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost
dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání žalované do rozsudku odvolacího soudu, jímž byl odvolacím soudem
potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým byly
jednak žalované uloženy povinnosti z titulu zásahu do práv k ochranným známkám
žalobkyně a z titulu nekalé soutěže (výrok I. až VI.) a jednak žaloba byla
částečně zamítnuta (výrok VII.), přichází v úvahu jen podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 0. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní
význam zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam
nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska
rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí
jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla
dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Přípustnost
dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího
soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího
soudu, že tomu tak vskutku je. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, činí dovolací soud
předběžně, zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru,
jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený
rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se
závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině
procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení
správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ,
kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl
být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis,
ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy,
jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li
rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud
vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího
má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch,
na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem
dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak
není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu
zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu,
že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je podle § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud i soud prvního stupně
rozhodly o uplatněném nároku žalobce v rozporu s hmotným právem.
Jak vyplývá z podaného dovolání, dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci
soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Své dovolací námitky založila
dovolatelka na přesvědčení, že její částečný úspěch ve věci závisí na správném
hodnocení, tj. na přiznání práva k užití označení shodného s ochrannou známkou
č. 251741 žalobkyně, které žalovaná získala smlouvou od autora vyobrazení v
ochranné známce č. 251741 Ing. P. R., a to dokonce ještě před přihlášením
uvedené ochranné známky žalobkyně, a které je rovnocenné s formálně právní
ochranou žalobkyniny ochranné známky, a dále na přiznaní možnosti zpochybnit
zápis ochranné známky před zápisem i po něm, např. držitelem dříve užívaného
nezapsaného označení nebo autorem díla.
Dovolací soud zjistil, že pokud jde o posouzení v žalobě tvrzeného zásahu
žalované do práv žalobkyně k ochranným známkám, soud prvního stupně zcela
správně aplikoval zákon č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách (nároky vzniklé z
ochranných známek se posuzují podle předpisů platných v době jejich vzniku).
Při právním posuzovaní věci (k napadanému výroku II. rozhodnutí soudu prvního
stupně) podle zákona o ochranných známkách se však oba soudy soustředily pouze
na formálnost zápisu ochranných známek, konkrétně na skutečnost, že ochrana
práv žalobkyně - majitele ochranné známky č. 251741 (s právem přednosti od 19.
4. 2002) je absolutní ochranou, která působí proti všem, kdo do těchto jejích
práv zasahují. Ochranu k označení shodnému s ochrannou známkou žalobkyně č.
251741, kterou dovolatelka shledávala rovnocennou, pokud jí užívání tohoto
označení vyplývá ze smlouvy uzavřené s autorem označení (podle autorského
zákona), soudy nesprávně posuzovaly ve vztahu k absolutní ochraně práv
žalobkyně z ochranné známky jako právně bezvýznamnou.
Dovolací soud shledává nesprávné právní posouzení dané věci. Oba soudy totiž
nesprávně dovodily, že se uplatňuje zásada ochrany dobré víry v zápis ochranné
známky č. 251741 ve prospěch žalobkyně. Nevzaly přitom vůbec v úvahu kolizi
ochrany práv majitele ochranné známky s ochranou autorských práv k označení
shodnému s ochrannou známkou žalobkyně č. 251741 podle autorského zákona. Pokud
jde o princip dobré víry, uplatňuje se podle nové právní úpravy (§ 4 zákona č.
441/2003 Sb. o ochranných známkách) při přihlašování ochranné známky: Nelze
zapsat označení jako ochrannou známku, je-li zjevné, že přihláška ochranné
známky nebyla podána v dobré víře. Jedná se v tomto případě o tzv. absolutní
překážku zápisné způsobilosti. Soudy se měly v daném případě při posuzovaní
střetu ochrany práv žalobkyně k ochranné známce č. 251741 a práv žalované k
označení shodnému s ochrannou známkou žalobkyně č. 251741 zabývat zejména
vzájemným vztahem autorského zákona (zákona č. 121/2000 Sb.) a zákona o
ochranných známkách v tehdy platném znění (zákona č. 137/1995 Sb.).
Při právním posouzení věci (k napadanému výroku II. rozhodnutí soudu prvního
stupně) odvolací soud i soud prvního stupně neúplně a nesprávně vzaly v úvahu a
zhodnotily všechny rozhodné okolnosti, vyplývající ze zjištěného skutkového
stavu, a posoudily tak neúplně a nesprávně předpoklady pro právní závěr o
zásahu žalované do práv žalobkyně k její ochranné známce č. 251741. Dovolací
soud se z výše uvedených důvodů neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu
(stejně jako s právním názorem soudu prvního stupně). Skutečnost, že ochrana
podle zákona o ochranných známkách nepůsobí absolutně, vyplývá i z ust. § 16
zák. č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách. Soudy tak věc posuzovaly v rozporu
s tímto právním předpisem.
K dalším námitkám dovolatelky (jimiž napadla výroky IV. a V. rozsudku soudu
prvního stupně) dovolací soud připomíná, že jak podle zákona o ochranných
známkách (§ 15 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb.), tak i podle obchodního zákoníku
(§ 53) oprávněné osoby, které byly dotčeny na svých právech, mohou požadovat
přiměřené zadostiučinění, a to v nepeněžité formě (pouze), i v peněžité formě
(pouze), nebo v obou formách (současně). Otázku volby formy přiměřeného
zadostiučinění (zda postačí v daném případě pouze nepeněžitá forma, příp. pouze
peněžitá forma, je-li nepeněžitá forma nevhodnou formou zadostiučinění, anebo
zda lze přiznat obě požadované formy zadostiučinění), přiznání konkrétní výše
peněžitého zadostiučinění a také vhodnost a přiměřenost nepeněžitého
zadostiučinění posuzuje soud vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. V
konkrétním případě, kdy žalobkyně kromě zdržovacího nároku (ve vztahu k
ochranným známkám zapsaným UPV pod č. 197407, 251741 a 260027) ve své žalobě
požadovala obě formy zadostiučinění (omluvu v deníku Mladá fronta DNES a ještě
200.000,- Kč) se zdůvodněním, že jí žalovaná výrazně zasáhla do práva k
uvedeným ochranným známkám a dopustila se tím současně i jednání nekalé soutěže
(což se ve všech třech případech neprokázalo), musí tedy soud při právním
posouzení věci opětovně řádně zvážit formu zadostiučinění, tj. zda nepřizná
pouze jednu z požadovaných forem, anebo pokud přizná současně obě požadované
formy zadostiučinění, zda neupraví výši peněžitého zadostiučinění tak, aby byla
přiměřená prokázanému porušení práv žalobkyně.
Nejvyšší soud ČR s ohledem na to, že shledal námitky dovolatelky uvedené v
jejím dovolání důvodnými, napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b
odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro
které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu
(§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o
dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 23 Cdo 4945/2009
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
23 Cdo
4945/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou
Hornochovou v právní věci žalobkyně CORN, s. r. o., se sídlem Koterovská 27,
301 49 Plzeň, IČ 14707501, zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se
sídlem Lochotínská 18, proti žalované CORNICO POPCORN COMPANY, s. r. o., se
sídlem Tovární 1444, 753 01 Hranice, IČ 25904311, zastoupené JUDr. Petrem
Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze- Žižkov, Táboritská 23, PSČ 130 00, o
ochranu z titulu zásahu do práv z ochranných známek a ochranu proti jednaní
nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.. 7 Cm 11/2004 k
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2007
č. j. 4 Cmo 377/2006-177, takto:
Záhlaví rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. února 2010, č.j.
23 Cdo 4945/2009-243, se opravuje v označení zástupce žalované tak, že žalovaná
je zastoupena „JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze- Žižkov,
Táboritská 23, PSČ 130 00“.
O d ů v o d n ě n í:
Ve smyslu § 164 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") je namístě
opravit v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné
zřejmé nesprávnosti. K provedení opravy zákon nestanoví žádnou lhůtu; soud tak
může učinit kdykoli, i po právní moci rozsudku.
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
dne 13.5.2010 upozornila soudkyně Krajského soudu v Ostravě na nesprávnost
označení právního zástupce žalované v záhlaví rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
24. února 2010, č.j. 23 Cdo 4945/2009-243.
Při písemném vyhotovení rozsudku došlo k chybě, když v záhlaví rozsudku byl za
právního zástupce žalované označen JUDr. Oldřich Studený, advokát se sídlem
Komunardů 36, 170 00 Praha 7, přičemž žalovaná je podle plné moci na č.l. 236
spisu zastoupena JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze- Žižkov,
Táboritská 23, PSČ 130 00 (sídlo – viz seznam advokátů vedený Českou advokátní
komorou).
Postupem podle § 164 ve spojení s § 243c o. s. ř. bylo proto zmíněné pochybení
napraveno, aniž by vydáním opravného usnesení byla dotčena právní moc a
vykonatelnost tímto usnesením opraveného rozsudku.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2010
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu