23 Cdo 4994/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve
věci žalobců a) PODRAVKA prehrambena industrija d.d., se sídlem Koprivnica,
Ante Starčevica 32, Chorvatsko a b) Podravka - Lagris a.s., se sídlem Dolní
Lhotě 39, PSČ 763 23, identifikační číslo osoby 25510487, obou zastoupených
JUDr. Jaromírem Kremerem, advokátem, se sídlem v Orlové, Úzká 1108, proti
žalované Pěkný - Unimex s.r.o., se sídlem v Praze 2, Trojanova 16, PSČ 120 00,
identifikační číslo osoby 45271038, zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem,
se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída 87/2, o ochranu proti porušování práv k
ochranné známce a proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 32 Cm 117/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 6. května 2014, č. j. 3 Cmo 355/2013-405, takto:
Dovolání se odmítá.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13.
května 2013, č. j. 32 Cm 117/2011-287, zčásti vyhověl žalobě a uložil žalované
povinnost zdržet se uvádění na trh v České republice výrobku Kucharek (přísada
do jídel) v balení vyobrazeném v tomto výroku (bod I. výroku), stáhnout z trhu
v České republice výrobek Kucharek (přísada do jídel) v balení vyobrazeném v
tomto výroku (bod II. výroku) a zaplatit žalobcům a) a b) dohromady přiměřené
zadostiučinění ve výši 200.000,- Kč (bod III. výroku). Ve zbytku žalobu zamítl
(bod IV. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod V. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výrocích III. a IV. jej zrušil
a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že barevné a
grafické provedení obalů, které užívá žalovaná na svých výrobcích, lze
považovat za zaměnitelné s ochrannými známkami žalobce a), a nadto i podle
odvolacího soudu nejde zde ani o střet formálních práv z ochranné známky
žalobce a) a žalované, neboť provedení obalů žalované není zcela shodné s její
ochrannou známkou. Obaly žalované barevným provedením a umístěním grafických
prvků mohou vyvolávat asociace s ochrannými známkami žalobce a). Odvolací soud
rovněž neuznal za důvodnou námitku žalované, že na jejích obalech je
dominantním prvkem slovní prvek KUCHAREK, a již proto je možná záměna s
ochrannými známkami žalobce a) vyloučena, neboť shodně se soudem prvního stupně
odvolací soud dovodil, že přidání nebo potlačení některé ze složek známkových
prvků neodstraňuje samo o sobě nebezpečí záměny označení. Vzhledem k tomu, že
žalovaná zasáhla do známkových práv žalobce a) a účastníci jsou v přímém
soutěžním vztahu, pak již uvedený zásah znamená i naplnění skutkové podstaty
nekalé soutěže, zejména ve vztahu k žalobci b).
Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. proti té části jeho výroku, kterou došlo
k potvrzení výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, podala žalovaná
(dále též jen „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle
ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod
nesprávného právního posouzení dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dle
dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně otázky zaměnitelnosti obalů
žalované s ochrannými známkami vlastněnými žalobcem a), a to z pohledu tzv. „průměrného spotřebitele.“ Odchylně od ustálené judikatury dovolacího soudu
přitom byla dle tvrzení dovolatelky posouzena i otázka, zda žalovaná svými
obaly zasáhla neoprávněně do práv k ochranným známkám vlastněným žalobcem a). Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 23 Cdo 971/2011, s tím, že soudy nižších stupňů nerespektovaly vymezení
pojmu „průměrného spotřebitele“, jak je toto vymezení obsaženo v ustálené
judikatuře Nejvyššího soudu. Dovolatelka dále uvádí, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla
vyřešena otázka možných limitů odchylek od zapsaného znění či podoby ochranné
známky, resp. otázka vymezení prvků, které nemění rozlišovací způsobilost
ochranné známky ve smyslu § 13 odst. 2 písm. a) zák. č. 441/2003 Sb., o
ochranných známkách. Oba soudy se dle dovolatelky vůbec nezabývaly shodností či
rozdíly mezi spornými obaly a ochrannými známkami dovolatelky. Pokud by soudy
respektovaly uvedené ustanovení, musely by dospět k závěru, že současná podoba
sporných obalů dovolatelky se od její předmětné mezinárodní kombinované
ochranné známky odchyluje zcela nepatrně. Dovolatelka také napadá závěr odvolacího soudu o existenci nekalosoutěžního
jednání. Uvádí, že soudy se nezabývaly tím, zda jsou naplněny všechny znaky
generální klauzule nekalé soutěže. V této souvislosti uvádí, že rozhodnutí
nižších stupňů neobsahují takové odůvodnění, které by vyhovovalo ustálené
judikatuře a o. s. ř. K dovolání žalované se vyjádřili žalobci tak, že je navrhují odmítnout. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasně podané oprávněnou osobou
zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a
odst. 2 o. s. ř. Dovolání nesměřuje proti žádnému usnesení vyjmenovaných v
ustanovení § 238a o. s. ř, zbývá určit, zda je dovolání přípustné dle § 237 o. s. ř. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v
tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud,
který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s.
ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237
o. s. ř. skutečně splněna jsou. Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se
odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 23 Cdo 971/2011, tím,
že měl nesprávně posoudit hledisko průměrného spotřebitele při posuzování
zaměnitelnosti. Tak tomu však není. V uvedeném rozhodnutí dovolací soud uvádí,
že při posuzování zaměnitelnosti je třeba vycházet z pohledu průměrného
spotřebitele (zákazníka) a rozhodující je celkový dojem, který průměrnému
spotřebiteli utkví v paměti, což většinou je určitá dominující část označení. Odkazuje také na rozhodovací praxi Soudního dvora EU, který vyslovil, že
„pravděpodobnost záměny je třeba posuzovat globálně, s přihlédnutím ke všem
faktorům relevantním pro okolnosti případu“, přičemž toto globální zhodnocení
zejména vizuální či významové musí „vycházet z celkového dojmu, kterým známky
působí a je nutné vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky
(rozsudek Soudního dvora EU C-251/95,bod 23). Poukazuje-li dovolatelka s
odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 971/2011, že v
této věci „šlo o spor týchž žalobců s třetí osobou, kde šlo v podstatě o tentýž
problém, tedy o podobnost obalů konkurenčních produktů“, dovolací soud
připomíná, že zjištění soudů v citované a nyní projednávané věci jsou však
odlišná. Ve věci sp. zn. 23 Cdo 971/2011 i přes shodné prvky na obalech (modrá
podkladová barva, motiv kuchaře a kompozice zeleniny), bylo na posuzovaných
obalech dominantní slovní rozdílné označení PODRAVKA či SUPERVEGET Zounarka,
SUPERVEGET CLASSIC, SUPERVEGET Zounarka základ pro polévku. V nyní projednávané
věci podle zjištění odvolacího soudu slovní prvek KUCHAREK však dominantní
nebyl. Odvolací soud – stejně jakou soud prvního stupně – tedy správně
posuzovaly celkový kontext vzhledu obalů žalované v porovnání s ochrannými
známkami žalobců, a pokud dospěly k závěru, že možnost záměny je dána podobným
grafickým ztvárněním, umístěním na obalu a specifickou barevnou kombinací, a
tedy průměrný spotřebitel může oba výrobky zaměnit, není tento závěr rozporný
se shora uvedeným rozhodnutím. Závěr o nepřípustnosti dovolání nemůže zvrátit ani druhá námitka dovolatelky,
kterou polemizuje se závěry nižších soudů, že v projednávané věci nejde o střet
formálních práv k ochranným známkám žalobce a) a žalované. Ze skutkových
zjištění soudů nižších stupňů jednoznačné vyplývá, že provedení obalů žalované,
které bylo posuzováno v tomto řízení, není totožné se zapsanými ochrannými
známkami z důvodu jiného grafického ztvárnění. V tomto smyslu není důvodný ani
odkaz dovolatelky na ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) zákona o ochranných
známkách, neboť toto ustanovení se týká posouzení řádnosti užívání ochranné
známky ve smyslu odst. 1. Taková právní otázka však není předmětem řízení a
její posouzení nemá žádný význam pro závěr o správnosti rozhodnutí nižších
soudů.
V části dovolání, ve které dovolatelka namítá nedostatečné odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn
jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolatelkou se dovolací soud samostatně nemohl zabývat,
neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek
mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§ 243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže.
Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán
předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Z důvodů
shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a
proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí,
jímž se řízení končí (§ 151 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu