Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci
žalobce: Ing. J. Č., zastoupen JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem v
Přerově, Kratochvílova 142/15, proti žalovaným: 1) I. B., a 2) H. B., oba
zastoupeni JUDr. Zdeňkem Novákem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 2, o
zaplacení 370.907,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod
sp. zn. 12 C 336/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 22. června 2010, č. j. 69 Co 190/2008-491,
I. Dovolání, se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám
advokáta JUDr. Zdeňka Nováka.
Okresní soud v Přerově rozhodl rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 10. října
2007, č. j. 12 C 336/99-192, že řízení se částečně zastavuje, pokud jde o úrok
z prodlení ve výši 19% z částky 322.508,- Kč od 10. 1. 1998 do 18. 1. 1998
(výrok I.), že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a
nerozdílně částku 75.010,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% od 11. 11. 1999
do zaplacení (výrok II.), dále žalobu, aby žalovaní 1) a 2) zaplatili žalobci
částku 295.897,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% od 11. 11. 1999 do
zaplacení, zamítl (výrok III.) a konečně ve výrocích IV., V. a VI. rozhodl soud
o povinnostech žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení a žalovaných a žalobce
zaplatit náklady státu. Předmětem řízení je nárok na zaplacení ceny stavebních prací na základě smlouvy
o dílo z 13. 4. 1997, popř. i zaplacení ceny víceprací nad rámec uvedené
smlouvy. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován na
základě smlouvy o postoupení pohledávek a vyšel ze základního zjištění, že
právní předchůdce žalobce jako zhotovitel a žalovaní jako objednatelé uzavřeli
smlouvu o dílo, shora zmíněnou, jejímž předmětem byly stavební práce na
rodinném domku v Brodku u Přerova podle odbytového rozpočtu, který je nedílnou
součástí smlouvy. Soud dále provedl rozsáhlé dokazování fakturami, zápisem o
odevzdání a převzetí z 19. 12. 1997 a ze znaleckého posudku Ing. Toláše, jakož
i soupisu provedených a požadovaných prací a zápisů ve stavebním deníku a
rovněž výpovědí svědků. Na základě provedeného dokazování, zejména znaleckým posudkem, soud prvního
stupně dovodil, že žalovaným se dostalo jednak plnění ze smlouvy ve výši
325.153,- Kč, jednak plnění nad rámec rozpočtu v hodnotě 164.713,- Kč. O částku
164.713,- Kč se majetek žalovaných plněním žalobce zvýšil, protože smlouva na
tyto vícepráce uzavřena nebyla a tudíž v tomto rozsahu se žalovaní bezdůvodně
obohatili a jsou povinni bezdůvodné obohacení vydat, a to ve formě peněžní
náhrady. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní měli žalobci ze smlouvy o dílo
zaplatit 325.153,- Kč a dále peněžitou náhradu ve výši 164.713,- Kč, celkem
tedy částku 489.866,- Kč, přičemž zaplatili částku 414.856,- Kč, takže rozdíl
činí částku 75.010,- Kč. Soud proto vyhověl žalobě v rozsahu 75.010,- Kč,
kdežto ve zbytku 295.897,- Kč žalobu zamítl. Současně soud zavázal žalované k
úhradě příslušných úroků z prodlení ve výši 10%, tj. ve výši dvojnásobku
diskontní sazby podle nař. vlády č. 142/1994 Sb. K odvolání žalobce i obou žalovaných Krajský soud v Ostravě – pobočka v
Olomouci, rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek okresního soudu se
v napadené části, tj. ve výroku II. mění tak, že žaloba, aby žalovaní 1) a 2)
byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 75.010,- Kč s úrokem
z prodlení ve výši 10% od 11. 11. 1999 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), v
další napadené části, tj. ve výroku III. se rozsudek okresního soudu potvrzuje
(výrok II.) a konečně ve výrocích III., IV. a V.
rozhodl odvolací soud, že
žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudem
prvního stupně 164.374,80 Kč, na náhradě nákladů odvolacího řízení 53.997,- Kč
a na náhradě nákladů státu částku 36.826,- Kč. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části (vyjma
výroku I.) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že
soud prvního stupně věc po právní stránce vadně posoudil, což nalezlo svůj
výraz v částečné změně rozsudku okresního soudu. Odvolací soud se především ztotožnil s okresním soudem v právním posouzení
otázky aktivní věcné legitimace žalobce, avšak nesouhlasil s ním v otázce
právního posouzení smlouvy o dílo, kterou okresní soud posoudil podle § 631 an. občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“), ani v otázce posouzení uplatněného
nároku podle § 451 obč. zák. Odvolací soud poukázal na článek X. smlouvy o dílo, v němž se účastníci
dohodli, že smlouva se řídí obchodním zákoníkem a že změny nebo doplňky k této
smlouvě mohou být učiněny pouze po vzájemné dohodě obou smluvních stran
písemnými, chronologicky číslovanými dodatky. Na závazkový vztah ze smlouvy o
dílo měla být tudíž aplikována ustanovení § 536 an. obch. zák. Nicméně i když
okresní soud posuzoval otázku platnosti smlouvy o dílo podle ustanovení
občanského zákoníku, je jeho závěr, že smlouva je platným právním úkonem,
správný. Odvolací soud nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, že na straně
žalovaných došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalobce jako
zhotovitele tím, že žalovaní získali hodnotu víceprací nad rámec dohodnutého
rozsahu ve smlouvě o dílo. Tento právní názor podle odvolacího soudu
nerespektuje ustanovení § 546 odst. 1 a § 549 obch. zák. Z těchto ustanovení podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že objednatel není
povinen zaplatit zhotoviteli jinou než ve smlouvě dohodnutou cenu díla
(případně cenu určenou způsobem stanoveným ve smlouvě), nejde-li o snížení či
zvýšení ceny díla za podmínek § 549 obch. zák. Provede-li proto zhotovitel
práce nad sjednaný rozsah díla a nejsou-li dány podmínky podle § 549 obch. zák. pro vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu přiměřeně zvýšenou,
nemůže zhotovitel hodnotu takových víceprací požadovat z titulu bezdůvodného
obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat
bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a § 454 obč. zák. V takovém případě
totiž nejde o plnění bez právního důvodu, nýbrž o plnění na základě smlouvy o
dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací (s odkazem na
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1043/2005 a 32 Cdo 2595/2008). Odvolací soud dále zdůraznil, že v projednávané věci nebyla dodržena písemná
forma dodatku pro úhradu víceprací, resp. prací na dvorním traktu a proto nelze
tento nedostatek nahradit uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Provedení nesjednaných víceprací totiž není plněním bez právního důvodu, ani
plněním neplatného právního úkonu.
Dohoda o změně smlouvy o dílo, jejímž
předmětem je rozšíření či kvalitativní změna díla, není samostatnou právní
skutečností a změnu v právních vztazích vyvolá vždy jen ve spojení se smlouvou,
kterou mění. Je-li proto taková dohoda o změně neplatná podle § 40 obč. zák. pro nedostatek písemné formy, pak plnění, které zhotovitel v jejích intencích
provedl nad rámec díla sjednaný ve smlouvě, není plněním z neplatné smlouvy,
nýbrž jde o plnění na základě smlouvy o dílo v situaci, kdy nebyly splněny
sjednané podmínky pro takové plnění. V posuzované věci nebyla dodržena písemná
forma dohody o změně smlouvy o dílo. Odvolací soud rekapituloval, že žalobce po částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu
částky 322.508,- Kč s příslušenstvím učinil předmětem řízení úhradu víceprací v
rozsahu částky 375.151,- Kč, resp. částky 370.907,- Kč poté, co žaloba byla v
rozsahu 4.244,- Kč s příslušenstvím rozsudkem Okresního soudu v Přerově z 17. 9. 2003, č. j. 12 C 336/99-187, zamítnuta. Podle tvrzení žalobce žalovaná
částka představuje hodnotu prací provedených dle smlouvy o dílo ve výši
294.435,- Kč, kterou však žalovaní uhradili částkou 397.482,- Kč (tj. 364.856,-
Kč mimo 17.341,- Kč plus 50.000,- Kč DPH a dále představuje hodnotu víceprací
provedených nad rámec odbytového rozpočtu ve výši 485.313,- Kč, hodnotu
víceprací provedených na dvorním traktu v částce 137.430,- Kč po odpočtu
nákladů na opravu vad díla ve výši 162.420,- Kč + 5% DPH 17.865,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že nárok žalobce na úhradu víceprací není tedy důvodným
a proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavé části jako věcně správný
potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a ve vyhovující části jej změnil tak, jak ve výroku
uvedeno (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „do celého jeho
rozsahu“, jehož přípustnost opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím,
že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, pokud
jde o výklad ustanovení § 549 obch. zák., a dovolací důvod odvozuje z ust. §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, záležejícím v nesprávné aplikaci § 549 obch. zák. Dovolatel po rekapitulaci průběhu celého předcházejícího řízení konstatuje, že
mezi účastníky je nesporné, že byla uzavřena smlouva o dílo se specifikovaným
předmětem plnění a cenou za dílo v částce 694.964,- Kč s 5% DPH, přičemž
některé práce podle smlouvy provedeny nebyly a naopak byly provedeny práce nad
rámec smlouvy, když celková hodnota prací skutečně žalobcem provedených byla
znaleckým posudkem vyčíslena na částku 763.741,50 Kč. Dále je mezi stranami
nesporné, že žalovaní zaplatili žalobci jen částku 414.856,- Kč a že žalovaní
stavbu užívají nejméně od roku 1999. Dovolatel má za to, že s ohledem na výklad ust. § 549 obch.
zák., zaujatý
odvolacím soudem, tedy že neexistuje žádný relevantní právní důvod pro to, aby
žalovaní zaplatili cenu zvýšenou a tudíž a contrario neexistuje žádný
relevantní důvod pro to, aby žalovaní nezaplatili cenu díla ve smlouvě
sjednanou, když toto poskytnuté plnění by rovněž nemohlo být považováno za
bezdůvodné obohacení. Jinými slovy, jestliže nedošlo platně ke změně ceny díla
pro případ víceprací, nemohlo dojít ani ke změně ceny díla pro případ menšího
rozsahu prací. Jakýkoliv jiný výklad je diskriminující, odpovídající doktríně o
rovném postavení účastníků. V této otázce spatřuje dovolatel otázku zásadního
právního významu. Dovolatel uzavírá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil chybným
výkladem ust. § 549 obch. zák.
Dovolatel proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Oba žalovaní ve vyjádření k dovolání je nemají za přípustné, protože napadený
rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelem
položená otázka je podle názoru žalovaných zcela bez předmětná. Žalovaní připomínají, že po částečném zpětvzetí žaloby žalobce omezil vymáhaný
nárok na částku 375.151,- Kč s příslušenstvím a podřadil je pod skutkovou
podstatu bezdůvodného obohacení a učinil tak předmětem řízení pouze úhradu
víceprací. Pokud by podle tvrzení žalobce žalovaná částka představovala hodnotu
prací provedených podle smlouvy o dílo, žalovaní s tím nesouhlasí, neboť za
práce provedené podle smlouvy o dílo žalobci řádně zaplatili. Pokud nebyla
uhrazena celá cena, sjednaná ve smlouvě o dílo, stalo se tak proto, že žalobci
nevznikl nárok na její zaplacení, když svůj závazek ze smlouvy provést dílo
řádně a včas nesplnil a v tomto směru ani neunesl své důkazní břemeno. Žalovaní považují dovolání nejen za nepřípustné, ale též za nedůvodné a
navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že
dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se na prvním místě zabývat
přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.)
Dovolání směřuje podle jeho znění do napadeného rozsudku odvolacího soudu „do
celého jeho rozsahu“, tedy do všech výroků I. – V. a proto je třeba posoudit
přípustnost dovolání diferencovaně. Odvolací soud ve výroku I. napadeného rozsudku rozsudek soudu prvního stupně
změnil v jeho výroku II. tak, že žalobu co do částky 75.010,- Kč s
příslušenstvím zamítl. V tomto rozsahu je tudíž dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – ač to žalobce jako dovolatel neuvedl – jelikož v předmětném rozsahu bylo
rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím odvolacího soudu změněno ve věci
samé. Podstatnější z hlediska rozsahu je nicméně ta část dovolání ve věci samé, která
směřuje proti výroku II. napadeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve
výroku III. (zamítnutí žaloby o zaplacení částky 295.897,- Kč) rozsudek soudu
prvním stupně potvrzen. Tuto část dovolání dovolatel správně opírá o
přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je dovolání
přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí
soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a
podle tohoto písmena dovolání v tomto případě vskutku přípustné není] a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam [odstavec 1 písm.
c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se
nepřihlíží. Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce výkladu
a aplikace ustanovení § 549 obch. zák., které považuje v napadeném rozhodnutí
za nesprávné. Podle ustanovení § 549 odst. 1 obch. zák. dohodnou-li se strany po uzavření
smlouvy na omezení rozsahu díla a nesjednají-li jeho důsledky na výši ceny, je
objednatel povinen zaplatit jen cenu přiměřeně sníženou; dohodnou-li se tímto
způsobem na rozšíření díla, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně
zvýšenou. Podle odstavce 2 cit. ustanovení obch. zák. dohodnou-li se strany po uzavření
smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je
objednavatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k
rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným
prováděním díla. Je na místě zdůraznit, že ke změně díla nebo změně rozsahu díla může po
uzavření smlouvy o dílo dojít jen na základě dohody. Ustanovení § 549 obch. zák. se týká případů, kdy sice k takové dohodě dojde, avšak strany si
nedohodnou současně, jaké důsledky má mít změna díla na výši ceny. Odstavec 1
se týká změny rozsahu a odstavec 2 změny povahy (kvality) díla. Ustanovení §
549 obch. zák. se použije při každé změně díla nebo jeho omezení či rozšíření,
ale pouze tehdy, nedohodnou-li se strany o nové ceně díla. V posuzovaném případě se účastníci nedohodli na změně rozsahu díla (omezení či
rozšíření díla). Předmětem řízení podle žaloby je zaplacení ceny víceprací,
provedených nad rámec rozsahu díla podle smlouvy. Účastníci si ohledně
zaplacení víceprací nesjednali písemnou změnu smlouvy o dílo, tj. rozšíření
rozsahu díla za podmínek stanovených v § 549 odst. 1 obch. zák. Odvolací soud
proto správně usoudil, že na vymáhané zaplacení ceny víceprací nemá žalobce
nárok, což je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vykládající ust. § 549
odst. 1 obch. zák. Odvolací soud věc správně právně posoudil a dovolací soud se s jeho právními
závěry ztotožňuje. Pokud dovolatel namítal, že nedošlo-li platně „ke změně ceny díla pro případ
víceprací, nemohlo dojít ani ke změně ceny díla pro případ menšího rozsahu
prací“, je k tomu nutné uvést, že aplikace § 549 odst. 1 obch. zák. je
podmíněna tím, že se strany smlouvy dohodly po uzavření smlouvy o dílo o
omezení či rozšíření rozsudku díla a nasjednaly si z toho vyplývající důsledek
pro cenu díla. Nedošlo-li v posuzovaném případě ke sjednání omezení rozsahu
díla, nelze aplikovat ust. § 549 odst. 1 obch. zák. o změně ceny díla. Pokud jde o změnu ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, provedenou ve
výroku I. rozsudku odvolacího soudu tak, že žaloba na zaplacení 75.010,- Kč s
příslušným úrokem z prodlení, se zamítá, není tudíž dovolání přípustné, neboť
přípustnost dovolání je podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena u
obchodních věcí, je-li dovolání dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšující 100.000,- Kč. Vdané věci jde o věc obchodní – viz volba
obchodního zákoníku.
V tomto rozsahu proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 2 část věty
před středníkem o. s. ř.)
V rozsahu výroku II. napadeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, který se zakládá na stejném právním
důvodu, dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta
první a § 218 písm. c) o. s. ř.), neboť právní otázku řešenou odvolacím soudem
nelze pokládat za zásadně významnou, neboť je řešena ustálenou judikaturou
Nejvyššího soudu a odvolací soud se od této judikatury neodchýlil.
Poněvadž dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, musel
dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítnout též v rozsahu výroků III.,
IV. a V. rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, protože z žádného
ustanovení o přípustnosti dovolání v § 238 až 239 o. s. ř. přípustnost dovolání
směřujícího proti nákladům řízení dovodit nelze.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243b odst. 5 věta první, §
224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo jen ze zanedbatelné
části zamítnuto, kdežto v převažujícím rozsahu bylo odmítnuto a proto je
žalobce povinen nahradit žalovaným náklady právního zastoupení advokátem, a to
odměnu advokáta (vyjádření k dovolání) podle § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3,
§ 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006
Sb. v částce 10.000,- Kč, dále jeden paušál hotových výdajů podle § 13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., ve výši 300,- Kč, s
připočtením 20% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 2.060,- Kč tak činí
celková náhrada nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč, kteroužto částku je
žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaných.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou se
oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. září 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu