23 Cdo 5086/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Janem Huškem

v právní věci žalobců a) D. B., a b) Blažek Glass, s. r. o., se sídlem v

Poděbradech, Olbrachtova 600/II, IČ: 470 52 503, oba zastoupeni JUDr. Jiřím

Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. Legií 172, proti žalovanému

TO.MA.-Therm, s. r. o., se sídlem v Zubří, Starozuberská 337, IČ: 479 77 973,

zast. JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm,

Bezručova 206, o zdržení se nekalosoutěžního jednání, vedené u Krajského soudu

v Ostravě pod sp. zn. 2 Cm 3/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního

soudu v Olomouci ze dne 19. 7. 2007, č. j. 4 Cmo 62/2007-166, takto:

V záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. prosince 2009,

č. j. 23 Cdo 5086/2007-186, se název obchodní firmy žalobce b) uvedený jako „J.

Blažek Sklo Poděbrady, s r. o.“ nahrazuje správným označením firmy „Blažek

Glass, s. r. o.“.

rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že nikdo nemá právo na

jejich náhradu (odst. II. výroku), došlo v jeho záhlaví ke zjevné nesprávnosti

spočívající v tom, že jako název firmy žalobkyně byla uvedena obchodní firma

„J. Blažek Sklo Poděbrady, s r. o.“, jež byla z obchodního rejstříku vymazána

dne 19. listopadu 2008.

Z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddílu C, vložce

14696, se podává, že ke dni 19. listopadu 2008 byla do obchodního rejstříku

zapsána obchodní firma žalobce b) „Blažek Glass, s. r. o.“.

Protože jde o zjevnou nesprávnost, byla tato chyba v záhlaví citovaného

rozsudku postupem podle § 243c odst. 1 a § 164 o.s.ř. napravena.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu

Odvolací soud dále souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla

„prokázána způsobilost jednání žalovaného přivodit žalobcům újmu“; žalobci

prokázali pouze zvýšení tržeb v letech 1999 až 2002 a neprokázali pokles tržeb

po roce 2002.

Odvolací soud proto rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně jako věcně

správný v celém rozsahu potvrdil.

Dovoláním ze dne 24. 10. 2007 napadli žalobci a) a b) rozsudek odvolacího soudu

v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání odvozují z ust. § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř. a uplatněným dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení

věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).

V odůvodnění dovolání žalobci zejména uvedli, že argumentace odvolacího soudu

spočívající v tom, že pokud užitný vzor P., zejména p.n. n. byl vymazán a proto

průmyslově-právní ochrana vůbec nevznikla, jsou tyto výrobky prosté zvláštní

ochrany a tudíž volně využitelné, zužuje a omezuje výklad ust. § 47 písm. c)

obch. zák., neboť toto ustanovení neváže nedovolenost napodobení cizích výrobků

na jejich průmyslověprávní ochranu.

Dovolatelé taktéž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě

žalovaný napodobil žalobce v prvcích, které jsou povahou výrobků funkčně či

technicky předurčeny (§ 47 písm. c), obch. zák.) a mají za to, že z odůvodnění

rozsudku nevyplývá, na základě čeho k tomuto závěru odvolací soud dospěl.

Podstatou řešení vyvinutého žalobcem a) je dosažení drsné plochy pilníku na

nehty chemickou cestou, nikoliv jako dosud, kdy se zdrsnění plochy dosahovaného

nechemickou cestou. Zdrsnění podle dovolatelů „není předurčeno ani funkčně ani

technicky povahou výrobků“.

Dovolatelé dále nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že žalobce a) není ani

nebyl podnikatelem, a proto mezi ním a žalovaným není dán soutěžní vztah. V

daném případě žalobce a) poskytl žalobci b) licenci na výrobu p. za sjednanou

odměnu (odvislou od počtu prodaných pilníků žalobcem). Prodej stejných výrobků

žalovaného ovlivňuje tedy příjmy žalobce a), proto jde o soutěžní vztah mezi

žalobcem a) a žalovaným.

Taktéž dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jednání žalovaného

nebylo v rozporu s dobrými mravy soutěže, a jsou toho názoru, že „otrocké

napodobení cizích výrobků“, tj. využití časově a finančně nákladného vývoje

žalobců, je podle nich v rozporu s dobrými mravy soutěže. Zároveň dovolatelé

nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nebyla

„prokázána způsobilost jednání žalovaného přisoudit žalobcům újmu“, a domnívají

se, že tento názor je v rozporu s ust. § 44 odst. 1 obč. zák., neboť stačí

„možnost takové újmy, nemusí být prokázána skutečná újma“.

Dovolatelé dále namítají, že předložili mnoho důkazů, že před přihlášením

užitného vzoru č. 6492 nebylo takové řešení (zdrsnění skla chemickou cestou),

tj. před vznikem vynálezu skleněného p. n. n.“, tento výrobek na trhu v ČR ani

jinde ve světě neexistoval a žalobce a) na svůj vynález obdržel řadu

zahraničních patentů. Dovolatelé v této souvislosti odkázali na svědectví Ing.

C., z něhož podle nich vyplývá, že před rokem 1999 jeho společnost leptání skla

za účelem výroby skleněných p. neprováděla a „zakázka žalovaného“ byla novinkou

týkající se poměru koncentrace chemických preparátů. Leptání skla za účelem

zdrsnění plochy a výroby s. p.bylo podle dovolatelů novinkou v době, kdy

žalovaný začal od firmy svědka nakupovat takto zdrsněné sklo pro výrobu .p., i

když technologie leptání skla byla známa již dříve. Z toho soudy nesprávně

dovodily, že výrobek žalobců nebyl nový. Technologický postup leptání skla pro

vytvoření brusné vrstvy nebyl Ing. C. ani žalovanému znám a byl jim prozrazen

panem T., bývalým zaměstnancem žalobce b). Nejednalo se tedy o technologii

známou, ale o nový technologický postup.

Dovolatelé s ohledem na uvedené proto navrhli, aby dovolací soud zrušil

rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc

vrátil k dalšímu řízení posléze uvedenému soudu.

Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalovaný vyjádřil

k dovolání žalobců a) a b).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. odst. 12

zák. č. 7/2009Sb., kterých se měnil zák. č. 99/1963Sb., občanský soudní řád,

dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 99/1996Sb. ve znění účinném do

30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).

Poté se dovolací soud zabýval tím, zda v posuzované věci, kdy odvolací soud

potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle ust. § 237

odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatelé v dovolání odkázali.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se přípustnost

dovolání řídí ust. § 237 odst. 1 písm. c) a c) o. s. ř..

V dané věci není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.,

neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí soudu

prvního stupně ve věci samé.

Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mj. proti

rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně,

jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a

dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po

právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v

rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy

nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v

rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum je tedy spjat se závěrem o zásadním významu rozsudku po právní

stránce, a proto způsobilým dovolacím důvodem je zásadně nesprávné právní

posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.), nikoliv již např. nedostatky

ve skutkovém zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

V posuzované věci podstata dovolání spočívá zejména v tom, že dovolatelé za

nesprávný právní závěr pokládají to, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 47

písm. c), obč. zák., neboť uzavřel, že byl-li vymazán užitný vzor 6492 P.n. n.,

pak tento výrobek nepoužíval zvláštní ochrany, a proto napodobením nejde o

nedovolené jednání, přičemž toto ustanovení neváže napodobení cizích výroků na

výrobky průmyslově chráněné.

Z ust. § 47 písm. c) obch. zák. vyplývá, že vyvolání nebezpečí záměny je

napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení

v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky

předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat,

aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň postupně omezil.

Závěr odvolacího soudu, pokud dospěl k názoru, že po výmazu užitného vzoru P.

zejména p. n. n., nejde o výrobek chráněný tímto průmyslovým právem a proto

napodobením tohoto výrobku nepůjde o nedovolené jednání, je v zásadě správný. Z

ust. § 47 písm. c) obch. zák. však nevyplývá, že by pouze výrobky, které již

nejsou chráněny průmyslovým právem, bylo možné bez dalšího napodobovat a

nejednalo by se o nedovolené jednání; je však zřejmé, že tomu tak zpravidla

bude a v tom lze dovolateli přesvědčit.

Rozhodnutí odvolacího soudu však dále odkazuje na ust. § 47 písm. c) obch.

zák., které z nedovoleného jednání vylučuje napodobení v prvcích, které jsou

účelem, pro který je výrobek určen, již co do svého technického nebo

estetického ztvárnění předem předurčen. K tomu pak i s ohledem na posouzení

toho, zda jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud

uvedl, že technické řešení použité při výrobě s. p. žalobcem není nové, bylo

známé před přihlášením užitného vzoru, nepřesahuje odbornou dovednost a

podobnost vyráběných pilníků žalovaným je dána účelem, pro který je tento

výrobek vyráběn.

Dovolací soud pokládá tento závěr odvolacího soudu za správný a v souladu s

hmotným právem (§ 47 písm. c) obch. zák.), včetně toho, jak byla posouzena

námitka dovolatelů spočívající v tom, že jednání žalovaného je v rozporu s

dobrými mravy soutěže, a na těchto závěrech rozhodnutí odvolacího soudu

spočívá, byť v dílčí otázce nebyl závěr odvolacího soudu při aplikaci ust. § 47

písm. c) obch. zák. úplně přesný.

Taktéž nepokládá dovolací soud za důvodnou námitku žalobce a), jíž brojí proti

závěru odvolacího soudu, že mezi ním a žalovaným není dán soutěžní vztah,

protože „žalobce a) není a nebyl podnikatelem“.

Dovolateli lze přisvědčit, že tento závěr odvolacího soudu není s ohledem na

ust. § 41 a 44 obch. zák. přesný, neboť uvedená ustanovení nepodmiňují, aby šlo

o jednání v hospodářském nebo obchodním styku, tj. jen mezi podnikateli (viz

např. R49/2004). Odvolací soud však při formulaci uvedeného nepřesného závěru

vycházel z toho, že žalobce a) se s ohledem na výmaz užitného vzoru dovolával

Licenční smlouvy ze dne 19. 6. 2002, kterou žalobci b) poskytl know how na

výrobu skleněného pilníku, neboť je majitelem Evropského patentu, která však

byla shledána neplatnou, neboť žalobce a) nebyl na území České republiky

majitelem žádného registrovaného užitného vzoru. Proto mezi ním a žalovaným

nešlo o soutěžní vztah a žalobce a), protože s uvedeným nepodnikal na území

České republiky, nebyl ani soutěžitelem ve smyslu právní úpravy ochrany proti

nekalé soutěži. V konečném výsledku je tedy právní závěr odvolacího soudu v

souladu s hmotným právem.

Dovolací soud s ohledem na uvedené konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu

je v konečném výsledku v souladu s hmotným právem, a proto neshledal, že by

dovolání bylo přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř..

Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §

218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5

o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a s

ohledem na to, že žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly tak, že

žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu

Soud: Nejvyšší soud

Spisová značka: 23 Cdo 5086/2007

Datum rozhodnutí: 15.12.2009

Typ rozhodnutí: Usnesení

Kategorie rozhodnutí: D

23 Cdo 5086/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.

Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní

věci žalobce a) D. B., a b) J. B. S. P., s. r. o., oba zastoupeni JUDr. J. Š.,

advokátem, proti žalovanému T.-T., s. r. o., zast. JUDr. N. Z., advokátkou, o

zdržení se nekalosoutěžního jednání, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.

zn. 2 Cm 3/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze

dne 19. 7. 2007, č. j. 4 Cmo 62/2007-166, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 11. 2006,

č. j. 2 Cm 3/2004-124 zamítl žalobu jíž se žalobci domáhali, aby žalovanému

byla uložena povinnosti zdržet se výroby a distribuce p. vyrobených z plochého

skla o hloubce 1,405mm s jednostrannou nebo oboustrannou brusnou plochou,

vyrobenou chemickým leptáním plochého skla, zušlechtěných kalením o délce

45-250mm, dále soud zamítl žalobu o zaplacení částky 500.000,- Kč žalobcům

společně a nerozdílně a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 7. 2007, č. j.

4 Cmo 62/2007-166 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech

řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že pokud se žalobci

odvolávají na užitný vzor P.p. n. n., jehož majitelem byl žalobce a), došlo k

výmazu tohoto užitného vzoru z rejstříku. Toto rozhodnutí Ú. p.v. bylo napadeno

žalobou a Nejvyšší správní soud dne 1. 12. 2005 rozhodnutí o výmazu uvedeného

užitného vzoru potvrdil. Pak podle § 17 odst. 2 zák. č. 478/1992Sb. má výmaz

účinky, jako kdyby užitný vzor nebyl do rejstříku zapsán.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku dále uvedl, že podle § 47 písm. c) obch.

zák. je možné postihovat ze stanovených předpokladů nejde-li o napodobení v

pracích, které jsou účelem, pro něž jsou určeny, již co do technického nebo

estetického ztvárnění předem předurčeny v napodobení cizích výrobků. Jsou-li

výrobky prosté zvláštní ochrany podle průmyslových práv, jsou volně využitelné

a při jejich napodobení nejde o nedovolené jednání.

Pokud se žalobci odvolávali na Licenční smlouvu ze dne 19. 6. 2002 o poskytnutí

know how na výrobek s. p. n. n., který je chráněn Evropským patentem, odvolací

soud uzavřel, že tato smlouva je neplatná, neboť právo průmyslového vlastnictví

je teritoriální a žalobce a) na území České republiky není majitelem žádného

registrovaného a užitného vzoru. Žalobce a) nebyl a není podnikatelem, proto

mezi ním a žalovaným není dán soutěžní vztah.

K námitce žalobců, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, odvolací

soud uvedl, že není pochyb, že výrobky žalobce b) a žalovaného se podobají a že

průměrný spotřebitel nemusí jednotlivé p.rozeznat. Dále bylo zjištěno, že

podobné pilníky vyváží řadu dalších subjektů a že technické řešení není nové a

bylo známo již před datem přihlášení užitného vzoru a jeho původce nepřesáhl

rámec pouhé odborné dovednosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že vyrábí-

li žalovaný skleněný pilník na nehty obdobným způsobem, aniž by žalobce

prokázal, „že žalovaný způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy, technické

řešení žalobce b) okopíroval“ a za situace, že technické řešení výroby pilníků

nepřesahuje rámec odborné dovednosti, technické řešení není chráněno

průmyslovým právem, podobnost p. vyráběných žalovaným je dána účelem, pro něž

je tento výrobek určen, není toto jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.