U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve
věci žalobkyně Obaly Morava, a. s., se sídlem v Otrokovicích, tř. Tomáše Bati
1700, identifikační číslo osoby 25252968, zastoupené Mgr. Markétou Vojtáškovou,
advokátkou se sídlem ve Zlíně, Kvítková 124/11, proti žalované Kooperativa
pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní
665/21, identifikační číslo osoby 47116617, o 9.011.956 Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 216/2008, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2015, č. j. 12
Co 102/2015-535, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. ledna 2015, č. j. 27 C
216/2008-473, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.238.201 Kč
s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), co do
částky 7.773.755 Kč s příslušenstvím v tomto výroku konkretizovaným žalobu
zamítl (bod II. výroku) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu částku
84.951 Kč (bod III. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi
účastníky (bod IV. výroku).
K odvolání žalobkyně i žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným
rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky 293.355
Kč s příslušenstvím potvrdil (první výrok), v zamítavém výroku II. jej změnil
tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.773.755 Kč s
příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (druhý výrok) a uložil
žalované povinnost zaplatit státu částku 84.951 Kč (třetí výrok). Konečně
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje
za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným
dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho
mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na
vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být
posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v
tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud,
který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237
o. s. ř. skutečně splněna jsou. Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy,
jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí
odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Při respektování shora uvedených kritérií nemohou přípustnost dovolání založit
námitky dovolatelky, prostřednictvím kterých vytýká odvolacímu soudu případné
vady řízení napadeného rozhodnutí či zpochybňuje skutkový stav zjištěný soudy
nižšího stupně. Takováto argumentace žalobkyně totiž nepředstavuje přípustný
dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat
pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2013,
sp. zn.
29 Cdo 2394/2013, podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu
dle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, pokud
vychází z jiného skutkového stavu než ze kterého vycházel odvolací soud, a že
samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného
hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu
dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání
stanovené v § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2016
JUDr. Pavel H
o r á k, Ph.D.
předseda senátu