23 Cdo 522/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Janem Huškem v právní věci žalobkyně DHL Supply Chain, s. r. o., se sídlem v Pohořelicích, Loděnická 963, IČ: 492 40 650, zast. JUDr. Eliškou Helbichovou, advokátkou se sídlem v Brně, M- Palác, Heršpická 5, proti žalovanému Ing. J. S., zast. JUDr. Františkem Šáchou, advokátem se sídlem v Kunovicích, V Grni 1636, o zaplacení 86.406,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 18/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2007, č. j. 28 Co 718/2004-168, takto:
V záhlaví a odst. II. výroku usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2010, č. j. 23 Cdo 522/2008-187, se jméno a příjmení právní zástupkyně žalobkyně uvedené jako „JUDr. Eliška Halbichová“ nahrazuje správným příjmením „JUDr. Eliška Helbichová“ a název firmy žalobkyně uvedené v záhlaví jako „DHL Exel Supply Chain, s. r. o.“ se nahrazuje správným označením „DHL Supply Chain, s. r. o.“.
rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 6.898,- Kč vč. DPH, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně (odst. II. výroku), došlo v jeho záhlaví a výroku o náhradě nákladů řízení (odst. II výroku) ke zjevné nesprávnosti spočívající v tom, že příjmení právní zástupkyně žalobkyně JUDr. Elišky Helbichové bylo nesprávně uvedeno jako „JUDr. Eliška Halbichová“. Nejvyšší soud ČR dále z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně v oddílu C, vložce 43542, zjistil, že název obchodní firmy žalobkyně „DHL Exel Supply Chain, s.r.o.“ tak, jak je uveden v záhlaví předmětného usnesení dovolacího soudu, byl z obchodního rejstříku vymazán ke dni 1.srpna 2009 a k témuž dni byl zapsán nový název - „DHL Supply Chain s.r.o.“. Protože v obou případech jde o zjevné nesprávnosti, byly tyto chyby v záhlaví citovaného rozsudku postupem podle § 243c odst. 1 a § 164 o.s.ř. napraveny. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k předseda senátu
odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci )§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že mu prodávající (žalobce) vystavil a předal fakturu, v níž v kolonce „způsob úhrady“ uvedl „hotově“ a jako den splatnosti uvedl den shodný s jejím vystavením. Žalovaný je toho názoru, že tato faktura je písemnou kvitancí, která osvědčuje, že dne 14. 9. 1993 bylo zboží v hotovosti zaplaceno a nepokládá za správné dovozovat z toho, že na faktuře scházelo razítko „placeno hotově“, že faktura nebyla uhrazena. Odvolací soud podle dovolatele založil své rozhodnutí na rozporném tvrzení zaměstnankyně žalobce o tehdejším vystavování faktur, která však fakturu nevystavovala ani nepředávala, a proto nemohla osvědčit, zda faktura byla hotově při předání zaplacena. Podle odvolatele odvolací soud dále nevzal v úvahu, že pokud by nedošlo k úhradě faktury v den jejího vystavení, obsahoval by text faktury rozdílná data vystavení a splatnosti a faktura by nebyla předána žalovanému, ale zaslána poštou. Závěrem pak dovolatel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98 uvedl, že soud nevzal v úvahu, že popření pravdivosti kvitance „nemá za následek vznik důkazní povinnosti a důkazního břemene ohledně pravdivosti kvitance tomu účastníkovi, který z existence u kvitance uvedeného prohlášení věřitele o přijetí splnění vyvozuje pro sebe přiznivé právní důsledky“. Bylo by tedy na uživateli, aby navzdory vystavené kvitanci dokázal, že spornou částku nepřevzal. Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel též navrhl, aby dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložil dle ust. § 243 o. s. ř. vykonatelnost napadeného rozhodnutí. V podání ze dne 31. 1. 2008 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolatel v dovolání neuvedl, v čem spatřuje otázku zásadního právního významu. Usuzuje, že touto otázkou je, zda údaj uvedený ve faktuře o způsobu úhrady je kvitancí či nikoliv. Je toho názoru, že faktura sama o sobě nemůže představovat kvitanci. Žalobce proto považuje dovolání za nepřípustné a taktéž za nedůvodné, neboť je toho názoru, že rozsudek dovolacího soudu je správný, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal mu náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. odst. 12 zák. č. 7/2009 Sb., kterým se měnil zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dovolání projednal a rozhodl o něm podle zák. č. 19/1963 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolací soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.). Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, v němž však soud prvního stupně rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozhodnutí. V daném případě připadá ve věci samé v úvahu přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je rozsudkem potvrzujícím, i když je uvozen jako měnící, neboť práva a povinnosti účastníků nejsou nikterak dotčena a došlo pouze ke změně v označení žalobce. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. ustanovení, o něž přípustnost svého dovolání opřela dovolatelka, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). V posuzovaném případě z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že fakturu vystavenou žalobcem a předanou mu při odběru zboží neposoudil jako písemnou kvitanci, neboť údaj v kolonce „způsob úhrady“ bylo uvedeno „hotově“, popř. jako důkaz, že předmětná faktura byla uhrazena. Ze skutkových zjištění vyplývá, že fakturou č. 24532 ze dne 14. 9. 1993 žalobce vyfakturoval za dodané zboží kupní cenu ve výši 86.406,- Kč, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá. Ve faktuře je v oddíle 6 – Způsob úhrady uvedeno „hotově“. Odvolací soud dále dospěl ke skutkovému zjištění, že zaplacení faktury nebylo podmínkou pro vydání zboží žalovanému a v případě zaplacení faktury byla tato opatřena tzv. typovým razítkem s podpisem pracovníka účtárny, což osvědčovalo její úhradu, a v daném případě toto razítko na faktuře chybí včetně podpisu. Sporným mezi účastníky tedy je, zda předmětná faktura byla žalovaným uhrazena a zda pouze údaj uvedený ve faktuře o způsobu úhrady prokazuje uhrazení faktury, popř. je kvitancí. V posuzované otázce jde o skutkový závěr odvolacího soudu, že samotný údaj o způsobu úhrady faktury neosvědčuje bez dalšího, že by faktura byla při převzetí zboží, popř. po tomto převzetí, uhrazena, přičemž skutečnost úhrady faktury nevyplývá ani z dalšího provedeného dokazování a tyto námitky nemůže dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vzít na zřetel, neboť se jimi brojí zejména proti skutkovým závěrům odvolacího soudu. Vzhledem k tomu dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že posouzení věci provedené odvolacím soudem je v souladu s hmotným právem, a proto není dána přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 137 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci na jejich náhradu 6.898,- Kč včetně DPH (§ 3 odst. 1 bod 4, § 10 odst. 3, § 14 a 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek předseda senátu