23 Cdo 5244/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně T., spol. s r.o., zastoupené Mgr. J. V., advokátem , proti žalovanému E. Ch., o zaplacení částky 15 254 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 130/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2009, č.j. 51 Co 620/2009-36, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 27. 7. 2009 č.j. 14 C 130/2009-26 zastavil odvolací řízení pro nesplnění poplatkové povinnost žalovaným, která mu vznikla podáním odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému v této věci. Proti tomuto usnesení, které mu bylo doručeno dne 30. 7. 2009, podal žalovaný dne 17. 8. 2009 odvolání; zákonná 15denní odvolací lhůta počala běžet dne 31. 7. 2009 a její poslední den připadl na pátek 14. 8. 2009. Odvolání podané 2 dny po uplynutí odvolací lhůty, posoudil soud prvního stupně jako opožděné, usnesením ze dne 21. srpna 2009 č.j. 14 C 130/2009-28 je
odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. října 2009 č.j. 51 Co 620/2009-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že odvolání podané žalovaným dne 17. 8. 2009 bez žádosti o prominutí zmeškání lhůty bylo vskutku opožděné a soud prvního stupně je správně z tohoto důvodu podle § 208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl. Svůj potvrzující výrok odůvodnil odvolací soud absencí relevantních odvolacích námitek žalovaného, jež by se vztahovaly k závěrům soudu prvního stupně o opožděnosti podaného odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že nedodržení příslušné lhůty bylo způsobeno z důvodu „značného časového a nervového vypětí“ vyvolaného tím, že „trávil hodně času na útvaru vyšetřování Policie ČR v souvislosti s odcizením a ztrátou finančních prostředků“, přičemž „ztráta finančních prostředků byla prokázána“. Žalovaný navrhl vrácení věci soudu prvního stupně, kde hodlá doložit veškeré důkazy svědčící v jeho prospěch, které doposud nebyly akceptovány. Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. červenci 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci není přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a a § 239 o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, a to podle § 208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost tohoto odvolání. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2010
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu