23 Cdo 5322/2016-439
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., ve věci žalobce město Vyškov, se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí
1, PSČ 682 01, proti žalované ENVI Agentura Trunda s.r.o., se sídlem v Olomouci
- Holicích, U Hřiště 810/8, PSČ 779 00, IČO 27857646, ve věci vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 441/2012, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 15. června 2016,
č. j. 75 Co 36/2016-403, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). V řízení bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná uzavřely dne 14. 6. 2010 smlouvu,
jejímž předmětem bylo provedení administrativních úkonů v rámci realizace
výběrového řízení na veřejnou zakázku cyklostezka ulice B. – H. (dále jen
„zakázka“). Činnosti žalované dle mandátní smlouvy směřovaly ke zpracování
podkladů a organizaci výběrového řízení na zmíněnou veřejnou zakázku. Konkrétně
spočívaly v kontrole projektové dokumentace, která zahrnuje rozpočty, výkresy,
technické zprávy apod. V řízení bylo zjištěno, že poskytovatel dotace (Regionální rada regionu
soudržnosti Jihovýchod) provedl kontrolu výběrového řízení veřejné zakázky ze
dne 23. 9. 2010. Výsledkem byla specifikace pochybení. V souvislosti s nimi by
při žádosti o platbu byla stanovena korekce 10 % hodnoty způsobilých výdajů
zakázky. Poskytovatel dotace doporučil zrušit zadávací řízení a provést zadání
zakázky na základě nového řízení. V reakci na tuto kontrolu žalovaná doporučila
žalobci podepsat smlouvu o dílo s vítězným uchazečem. Žalovaná žalobci sdělila,
že je přesvědčena, že postupovala přesně podle zákona a dle jejího názoru žádná
korekce ze strany Regionální rady soudržnosti Jihovýchod nenastane. Dále bylo zjištěno, že výběrové řízení nebylo zrušeno a žalobci byla provedena
korekce dotace ve výši 10 % z celkového objemu dotace, jelikož v zadávací
dokumentaci byl v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách stanoven požadavek
na dodání čestného prohlášení o bezdlužnosti a dále že bylo jako hodnotící
kritérium mj. stanoveno, že za přiměřenou záruku je považována každá záruka,
jejíž délka je vyšší než 1,3 násobek aritmetického průměru záruk obsažených ve
všech hodnocených nabídkách. To je v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách,
smlouvou o poskytnutí dotace, příručkou a obchodním zákoníkem. Dotace byla
proto snížena o 772 477 Kč. Tuto částku žalobce požaduje po žalované z titulu
náhrady škody způsobené neodborným plněním mandátní smlouvy ze strany žalované. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla ještě před uzavřením této
písemné smlouvy uzavřena ústní mandátní smlouva, jejímž předmětem mělo být
podle žalobce zpracování a předání zadávací dokumentace a výzvy k podání
nabídek k zakázce. Soud prvního stupně dovodil, že za obsah a úplnost zadávací
dokumentace odpovídal žalobce jako zadavatel. Žalovaná byla odpovědná ve vztahu
ke zprávě o posouzení a hodnocení nabídek v rámci výběrového řízení pouze za
její formální náležitosti a nikoli za věcné posouzení nabídek a procesů, které
bylo věcí členů hodnotící komise. Okresní soud dále uzavřel, že žalobci vznikla
škoda ve výši 772 477 Kč tím, že v tomto rozsahu došlo ke krácení dotace ve
výši 10 % ze způsobilých výdajů. Soud prvního stupně uzavřel, že není dána
příčinná souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody. V řízení nebylo
prokázáno tvrzení žalobce o tom, že splnil svou prevenční povinnost ve vztahu k
předcházení vzniku takové škody tím, že své povinnosti ve vztahu k záruce
správnosti postupu při uzavření smlouvy dle výběrové řízení přesunul mandátní
smlouvou na žalovanou.
Ta jej při zjištění nedostatků v zadávací dokumentaci
poskytovatelem dotace ujistila, že může uzavřít smlouvu o dílo s vítězným
uchazečem a žalobce neměl důvod její sdělení ověřovat. Soud prvního stupně v
tomto směru uzavřel, že takový závazek žalované, který měl vyplývat z ústní
mandátní smlouvy, nebyl prokázán. Žalobce měl možnost na základě výsledků
předběžné kontroly výběrové řízení zrušit, zopakovat jej a vytýkaným
nedostatkům se vyhnout, což však neučinil a akceptoval riziko korekce dotace. Dle soudu prvního stupně tak žalobce porušil ustanovení § 384 odst. 1 obch. zák. a vyloučil příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 15. června 2016,
č. j. 75 Co 36/2016-403, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod
bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud zjistil, že dle čl. 7 mandátní smlouvy, kterou mezi sebou strany
uzavřely, byla žalovaná povinna zajistit kontrolu veškeré smluvní dokumentace
poskytovatelem smluvní dotace před podpisem smlouvy o dílo mezi žalobcem a
vybraným uchazečem a doložit o tom písemný doklad. Podstatné bylo provedení
kontroly ze strany poskytovatele dotace před uzavřením smlouvy o dílo (nikoli
provedení takové kontroly žalovaným). Smyslem tohoto článku bylo zajistit
žalobci dostatek informací o tom, zda výběrové řízení proběhlo řádně, a
informací nutných pro jeho rozhodnutí, zda lze bez obav ze sankcí a krácení
dotace uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem. Rozhodnutí o dalším postupu ve
výběrovém řízení bylo čistě na žalobci a role žalované měla spočívat pouze v
zajištění podkladů (včetně informace o výsledku předložené kontroly
poskytovatelem dotace) pro takové rozhodnutí potřebných. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dospěl k
závěru, že neexistoval smluvní závazek žalované ke tvorbě zadávací dokumentace. Lze dovodit, že zadavatel může smluvně zavázat jinou osobu k tvorbě zadávací
dokumentace, přičemž takový smluvní závazek nezbavuje zadavatele ve vztahu ke
třetím osobám jeho odpovědnosti za její úplnost a správnost dle § 44 odst. 1
zákona č. 137/2006 Sb., avšak může znamenat vznik smluvní odpovědnosti mezi
zadavatelem a zhotovitelem zadávací dokumentace. Za situace, když žalovaná nebyla povinna zadávací dokumentaci pro žalobce
zpracovat, nemohla vzniknout ani její odpovědnost vůči žalobci za její případný
chybný obsah. Žalovaná sice v rámci své smluvní povinnosti zkontrolovat
zadávací dokumentaci ve stadiu před jejím zveřejněním neupozornila žalobce na
možnou problematičnost části zadávací dokumentace, avšak toto jeho jednání
nebylo v přímé příčinné souvislosti s nevyplacením části dotace ze strany
poskytovatele. V mandátní smlouvě byla právě za účelem eliminace následků
spočívajících v sankcích či nevyplacení (části) dotace z důvodu pochybení při
výběrovém řízení stanovena povinnost žalované zajistit provedení kontroly
poskytovatele dotace před dovršením procesu výběrového řízení. Tuto svou
povinnost žalovaná splnila.
V tomto směru jsou pak zcela nedůvodné námitky žalobce odkazující na to, že
žalobce neměl povinnost dále přezkoumávat rady žalované jako odborníka. Z výše
uvedených skutečností vyplývá, že žalobce sám v mandátní smlouvě sjednal
povinnost provedení kontroly přímo poskytovatelem dotace a tedy sám takový
postup předpokládal. Žalovanou si na poradenskou činnost nesjednal. Pokud tedy
žalobce i přes výsledky takové kontroly a jasné stanovisko poskytovatele dotace
o budoucím krácením dotace rozhodl o pokračování ve výběrovém řízení, musí sám
nést následky takového rozhodnutí. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, neboť se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň posuzovaná
otázka hmotného práva v rozhodovací praxi dosud nebyla řešena. Dovolatel namítá, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla řešena
otázka, zda lze ustanovení § 348 odst. 1 obchodního zákoníku aplikovat také na
situaci, kdy poskytovatel dotace (správní orgán) příjemci dotace (žalobci)
sdělil, že pokud příjemce dotace uzavře s vybraným uchazečem smlouvu na plnění,
které má být dotováno, poskytovatel dotace přistoupí ke krácení dotace pro
chyby v zadávací dokumentaci, resp. pro chyby v zadávacích podmínkách; a
mandatář (žalovaná) neupozornil v rozporu se smlouvou mandanta (žalobce) na
nedostatky zadávací dokumentace, které způsobily neposkytnutí dotace, avšak
mandant (žalobce) již měl tuto informaci před uzavřením smlouvy s vybraným
uchazečem od poskytovatele dotace. Mandatář i po tomto upozornění trval na tom,
že zadávací dokumentace byla v pořádku a je nutné, aby mandant (zadavatel)
smlouvu na plnění s vítězným uchazečem výběrového řízení uzavřel. Rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 32 Cdo 862/2005, na nyní
posuzovanou věc nedopadá, neboť se týká překlepů při zpracování faktur. V posuzovaném případě se žalobce spoléhal na profesionalitu a odbornost
žalované, která ho i přes výtky poskytovatele dotace ubezpečovala o tom, že ke
krácení dotace nedojde. Pochybení žalované nešlo odhalit prostou kontrolou, jak
tomu bylo v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovolatelka dále namítla, že prvostupňové rozhodnutí a v návaznosti na něj i
rozhodnutí soudu druhého stupně je stiženo nepřezkoumatelností pro nedostatek
důvodů. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem
řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.),
posuzoval přípustnost podaného dovolání. Podle § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dovodil, že dovolání je přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího
soudu stojí na posouzení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu
doposud nebyla řešena, tj. aplikace ustanovení § 384 odst. 1 obchodního
zákoníku v případě, že poskytovatel dotace (správní orgán) příjemci dotace
(žalobci) sdělil, že pokud příjemce dotace uzavře s vybraným uchazečem smlouvu
na plnění, které má být dotováno, poskytovatel dotace přistoupí ke krácení
dotace pro chyby v zadávací dokumentaci, resp. pro chyby v zadávacích
podmínkách; a mandatář (žalovaný) neupozornil v rozporu s mandátní smlouvou
mandanta (žalobce) na nedostatky zadávací dokumentace, které způsobily
neposkytnutí dotace, avšak mandant (žalobce) již měl tuto informaci o
neposkytnutí dotace před uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem od
poskytovatele dotace.
Podle § 384 odst. 1 obch. zák. platí, že osoba, které hrozí škoda, je povinna s
přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody
nebo k jejímu zmírnění. Povinná osoba není povinna nahradit škodu, která
vznikla tím, že poškozený tuto povinnost nesplnil.
V řízení bylo prokázáno, že činnosti žalované dle mandátní smlouvy směřovaly ke
zpracování podkladů a organizaci výběrového řízení na předmětnou veřejnou
zakázku. Konkrétně spočívaly v kontrole projektové dokumentace, která zahrnuje
rozpočty, výkresy, technické zprávy apod., tj. k administrativní kontrole. Jak
správně dovodil odvolací soud, žalovaná nebyla povinna poskytovat konzultační
činnost.
Za správnost vypsání výběrového řízení a jeho soulad se zákonem (obchodním
zákoníkem i zákonem o veřejných zakázkách) a smlouvou o poskytnutí dotace je
odpovědný sám příjemce dotace.
Žalovaná v rámci řádného splnění kontroly měla upozornit žalobce na nedostatky
v části zadávací dokumentace, které byly zjištěny poskytovatelem dotace.
Poskytovatel dotace upozornil žalobce, že pokud podepíše smlouvu s vybraným
uchazečem, hrozí mu sankce ve výši 10 %, což se v daném případě stalo.
Odpovědnost za své rozhodnutí, tj. že přes výsledek kontroly provedené
poskytovatelem dotace smlouvu s vybraným uchazečem žalobce podepsal, nelze
přesunout na žalovanou z toho důvodu, že je odborníkem v dané oblasti. I když
žalovaná porušila povinnost z mandátní smlouvy, nezjistila nedostatky
dokumentace a následně opět poskytnula nesprávnou informaci týkající se
dodatečně zjištěných nedostatků dokumentace v této oblasti, nemůže tato
okolnost založit odpovědnost žalované za škodu. Sám žalobce měl k dispozici
informace týkající se problémů v zadávací dokumentaci a měl tak učinit veškerá
opatření k odvracení škody, v daném případě tedy vyjít z výsledků kontroly
provedené poskytovatelem dotace, výběrové řízení zrušit a vypsat nové bez
zjištěných nedostatků. Porušení povinnosti žalované spočívající v provedení
řádné kontroly zadávací dokumentace vyplývající z mandátní smlouvy, nemůže
založit povinnost nahradit škodu, která vznikla tím, že žalovaný na nedostatky
výslovně neupozornil, a na vyžádanou radu žalobcem popřel možnost krácení
dotace z důvodů nedostatků zjištěných poskytovatelem dotace, neboť z podkladů
provedené kontroly tato možnost vzniku škody vyplývala a žalobce byl povinen ve
smyslu § 384 odst. 1 obch. zák. učinit potřebná opatření potřebná k odvrácení
škody.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3, věta
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovolateli s ohledem na
výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco žalované v tomto
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. listopadu 2017
JUDr.
Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu