23 Cdo 544/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka Ph.D.
ve věci žalobkyně Grupa Polska Stal Spólka Akcyjna se sídlem v 31-752, Kraków,
Ujastek 7, Polská republika, zastoupené Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem se
sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 118/9, PSČ 702 00, proti
žalované K.K.L.Metal Trading, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě,
Janáčkova č. 1020/7, PSČ 702 00, IČO 25351711, zastoupené JUDr. Martinem
Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova č. 9, PSČ
702 00, o předběžné opatření, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24
Nc 412/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 29. září 2010, č. j. 56 Co 436/2010-6, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Martina Skyby, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova č. 9,
PSČ 702 00.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 27. května 2010, č. j. 24 Nc
412/2010-7, uložil žalované předběžně se zdržet nakládání s věcmi rozdělenými
do 11 položek, z nichž každá zahrnuje 10 svazků betonářské oceli žebírkové s
dalšími údaji o jejich váze, délce, průměru, číslu tavby a jejich vztahu ke
kamionu a návěsu označenému SPZ (výrok I.). Žalobkyni uložil, aby ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení usnesení podala u téhož soudu žalobu (výrok II.).
Rozhodl o vrácení přeplatku na jistotě zaplacené žalobkyní v částce 40 000,- Kč
(výrok III.) a dále uložil žalobkyni povinnost k zaplacení soudního poplatku na
účet soudu prvního stupně (výrok IV.). Současně rozhodl o náhradě nákladů
řízení před soudem prvního stupně (výrok V.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. září 2010 zrušil usnesení
soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I., II., V., a řízení o
nařízení předběžného opatření zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. za použití
§ 211 o. s. ř. (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů ( výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že návrhem podaným u
Okresního soudu v Ostravě dne 26. května 2010 požadovala žalobkyně vydání
téhož předběžného opatření jako návrhem podaným proti žalovaným 1) Teridion
Holding, s. r. o a 2) K.K.L. Metal Trading, s.r.o dne 12. května 2010 u
Krajského soudu V Ostravě, o němž bylo pravomocně rozhodnuto usnesením tohoto
soudu ze dne 12. května 2010, č. j. 21 Nc 5/2010-11, tak, že návrh byl
zamítnut. Z obsahu obou návrhů na vydání předběžného opatření ve věci Okresního
soudu v Ostravě, sp. zn. 24Nc 412/2010, a Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.
21Nc 5/2010, odvolací soud dovodil, že jde o totožnost obou procesních stran, v
obou věcech je žalobkyní zahraniční osoba Grupa Polska Stal Spólka Akcyjna a
žalovanou či jednou ze žalovaných obchodní společnost K.K.L. Metal Trading, s.
r. o. V obou návrzích na nařízení předběžného opatření žalobkyně usiluje, ať
žalované K.K.L. Metal Trading, s. r. o., zakáže nakládat se zbožím, které je v
žalobách totožně označeno, zejména toto zboží zcizit či zpracovat. Zboží je v
obou návrzích identifikováno shodným popisem, to je hmotností, datem dodání,
číslem tavby a dalšími údaji, které jsou zřejmé z příslušných mezinárodních
nákladových listů (CMR), a jde o zboží rozdělené do 11 oddílů. Skutková tvrzení
jsou podle zjištění odvolacího soudu v obou návrzích na vydání předběžného
opatření shodná, včetně použitých stylistických obratů a rovněž důkazy k
prokázání skutkových tvrzení žalobkyně v obou návrzích označila totožně.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě je dána překážka věci
rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 5 v návaznosti na § 167 odst. 2 o. s. ř.,
neboť výše uvedeným usnesením bylo rozhodnuto mezi totožným účastníky řízení v
tomtéž předmětu řízení o tomtéž nároku..
Proti usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodů podle § 241a odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř., ve kterém namítá, že řízení je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud uvedl,
že skutková tvrzení v obou návrzích na vydání předběžného opatření jsou shodná
včetně důkazů, což je ve zcela zjevném rozporu s čl. VII. návrhu na vydání
předběžného opatření ze dne 25. května 2010, v němž jsou uvedena nová skutková
tvrzení o skutečnostech, které jsou pro žalobkyni nové, dříve jí neznámé, a v
němž jsou nově označeny důkazy k prokázání nových tvrzení. Odvolací soud svým
nesprávným postupem - nezohledněním nových skutečností a důkazních návrhů
žalobkyně pochybil a nerespektoval soudní praxi. Dále dovolatelka namítá, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky v dané věci nejde o tutéž věc, protože došlo ke změně tvrzené
skutečnosti zakládající potřebu prozatímně upravit poměry účastníků. Ve výše
uvedeném čl. VII. návrhu žalobkyně odlišně uváděla, že žalobkyni jako poškozené
bylo příslušným orgánem Policie ČR provádějícím šetření jejího trestního
oznámení umožněno nahlédnout do spisu dne 19. května 2010, tedy až po
pravomocném skončení věci vedené v původním řízení u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 21 Nc 5/2010, které podle soudu založilo překážku věci rozsouzené,
přičemž tímto nahlédnutím dovolatelka zjistila, že společnost Teridion holding,
s. r. o., vystavila žalované faktury č. 12 a 13/2010, obě ze dne 30. dubna
2010, které svědčí o prodeji předmětného zboží žalované. Teprve od tohoto dne
žalobkyně zjistila, kdo je vlastníkem předmětného zboží, a tuto novou klíčovou
skutkovou okolnost uplatnila v novém návrhu na vydání předběžného opatření. Dříve dovolatelka nevěděla, zda vlastníkem zboží je žalovaný, nebo zda toto
zboží pro společnost Teridion holding, s. r. o., jen skladuje ve svém skladu. Jedná se tak o jiný skutkový stav, neboť skutková tvrzení se v obou řízení v
podstatném rozsahu liší. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení usnesení
odvolacího soudu a vracení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu,
které považuje za věcně správné, a z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolací soud
dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
včas a že je podle § 239 odst. l písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek, že
napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam - § 237 odst. 3. s. ř. /
tím je současně vyloučen dovolací přezkum v rovině dovolacího důvodu podle §
241a odst. 3 o. s. ř., dovolání lze totiž podat z toho důvodu jen jde-li o
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. /přezkoumal
napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.)a dospěl k závěru, že dovolání není
opodstatněné. Nejvyšší soud České republiky se věcí dále zabýval v rovině dovolacího
důvodu podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu
vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní závěr dovolatelky, že v projednávaném případě není dána překážka
věci rozsouzené, neboť v novém řízení jde sice o tentýž právní vztah mezi týmiž
účastníky, avšak nově uplatněný nárok žalobkyně se opírá o jiné skutečnosti,
které tu nebyly v době původního řízení a k nimiž došlo až později; nejedná se
tak o totožnou věc, je nesprávný. Podle ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. nemůže být tatáž věc v rozsahu
závaznosti výroku rozsudku projednávaná znovu, jestliže bylo ve věci pravomocně
rozhodnuto. Jde o uplatnění zásady „ne bis in idem“, která má zabránit dvojímu
projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky. Soud,
který by měl jednat o věci již jednou pravomocně rozhodnuté (event. i o
předběžném opatření - § 167 odst. 2 o. s. ř.), musí zastavit řízení, které u
něho bylo zahájeno (§104 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustálené judikatury soudů se jedná o stejnou věc ve smyslu § 159a
odst. 5 o. s. ř. tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž
již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá -li se o tentýž právní důvod a týká-li se
týchž osob; tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav
vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl
uplatněn (ze stejného skutku). Pro posouzení, zda je dána překážka věci
pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj),
který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci
pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl
soudem posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět
řízení jde tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení
právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. též právní názor uvedený
v usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo
2091/2005, který byl uveřejněn pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2007). Odvolací soud dopěl ke správnému závěru při posouzení, zda zde je
překážka věci rozhodnuté, protože stav v době rozhodnutí soudu v později
zahájeném řízení je totožný se stavem ve věci, ve které již bylo pravomocně
rozhodnuto. V posuzované věci žalobkyně v návrhu na vydání předběžného
opatření uplatňuje vůči totožné žalované tentýž nárok, opírající se o shodné
skutečnosti, které tu byly v původním řízení. Za nové skutkové tvrzení, které
by vedlo k závěru, že v novém řízení o vydání předběžného opatření jde o jiný
stav, než který tu byl v době pravomocného rozhodnutí soudu, nemůže být
skutečnost, že v původním řízení žalobkyně tvrdila pouze možnost vlastnického
práva k předmětnému zboží žalované, zatím co v tomto řízení tvrdí, že žalovaná
je vlastnicí tohoto zboží.
Podle obsahu spisu lze ostatně prostým srovnáním
textu obou návrhů na nařízení předběžného opatření zjistit, že později podaný
návrh se od předchozího zčásti liší jen doplněním dílčích argumentů v bodě
VII.; o jiný nárok (stav) a ani předmět řízení se totiž nemůže jednat jen
proto, že žalobkyně o tomtéž nároku (stavu) a na základě stejného skutku
(stejných skutkových tvrzení) uvádí jiné (další, odlišné) údaje pouze o
vlastnickém právu žalované ke zboží, které je předmětem předběžného opatření. Touto skutečností se stav pro vydání totožného předběžného opatření na základě
jinak stejných skutkových tvrzení nezměnil, v posuzovaném případě jde o totožný
skutek a ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. o stejnou věc. Výjimečně může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní i
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že
otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů
na výklad právního (procesního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ
nejedná. Na základě výše uvedeného je irelevantní námitka dovolatelky, že
řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, když odvolací soud v rozhodnutí neuvedl a nevypořádal se s odlišnými
tvrzeními žalobkyně v bodě VII. návrhu, neboť tato procesní vada nemůže mít
vliv na nesprávné právní posouzení překážky věci rozsouzené. Námitka
dovolatelky směřující do vady řízení tedy nemůže založit přípustnost napadeného
dovolání.
Z výše uvedených důvodů je nutné uzavřít, že dovolání proti usnesení
odvolacího soudu není podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, jelikož
se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam, neboť
v něm nejde o právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly
vyřešeny nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak
Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný, je dovolací soud povinen, aniž by se věcí mohl
dále zabývat, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
dovolání odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, §
224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1o. s. ř., protože žalobkyně nebyla v
dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za
zastupování účastníka v dovolacím řízení o návrhu na nařízení předběžného
opatření ve výši 500,-Kč (§ 9 odst. 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18
odst. 1 vyhlášky č. 484/2000Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě
nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od
1.9.2006), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,-Kč
(§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.9.2006).
Proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto
rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. března 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu