23 Cdo 5468/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně H. G., zastoupené JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 2917/1a, PSČ 787 01, proti žalovanému R. B., se sídlem v Šumperku, Prievidzská 2559/8, PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 10027203, zastoupenému Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 965/2, PSČ 787 01, o odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 254/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. května 2015, č. j. 75 Co 446/2014-336, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Potěšila, advokáta se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 965/2, PSČ 787 01.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 18. června 2014, č. j. 18 C 254/2007-313, zamítl návrh žalobkyně, kterým se domáhala bezplatné opravy 8 ks plastových oken a 1 ks balkónových dveří (výrok pod bodem I), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II) a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení České republice (výrok pod bodem III). Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. května 2015, č. j. 75 Co 446/2014-336, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I.
potvrdil, přičemž konkretizoval žalobní návrh (výrok pod bodem I), změnil ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 21 780 Kč (výrok pod bodem II), potvrdil ve výroku III. (výrok pod bodem III) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení (výrok pod bodem IV). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodné ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Následně dovolatelka upozorňuje na vady díla, poukazuje na závěry znaleckých posudků a konstatuje, že původní dřevěná okna se nerosila, byť byly v bytě stejné podmínky jako v současné době, kdy k rosení plastových oken dochází. Dovolatelka proto nesouhlasí se závěrem soudu, že rosení oken způsobuje nadměrná vlhkost v bytě, nedostatečné vytápění a větrání v bytě. Dovolatelka navrhovala zpracování dalšího znaleckého posudku, jejímu návrhu však soud nevyhověl.
K nákladovému výroku dovolatelka namítá, že odvolací soud měl aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., neboť je starobní důchodkyní a byla osvobozena od soudních poplatků. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému dovolání vyjádři tak, že navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Dovolání neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, pouze odkazuje na ustanovení § 237 o.
s. ř. Dovolatelka polemizuje se skutkovými zjištěními a dokonce tvrdí nové skutečnosti, které dosud neuváděla. Žalovaný je přesvědčen, že jím dodaná okna splňují parametry ujednané ve smlouvě. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o.
s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje stanovené náležitosti. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst.
4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť k přípustnosti dovolání pouze uvádí, že „dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“. Dovolatelka tedy vychází z neúčinného znění o. s. ř. a nevymezuje, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka pouze zpochybňuje skutková zjištění, jež však nemohou být v dovolacím řízení přezkoumávána, neboť jediným způsobilým dovolacím důvodem je podle § 241a odst. 1 o.
s. ř. nesprávné právní posouzení věci. Namítá-li dovolatelka neprovedení důkazu, tvrdí jinou vadu řízení, k níž by dovolací soud mohl přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Tvrzení této vady však přípustnost dovolání nezakládá. Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á předsedkyně senátu