23 Cdo 571/2022-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D. a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně MATEZEX spol. s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Kukleny, Pražská třída 792/137a, PSČ 500 04, identifikační číslo osoby 48170844, proti žalované WITCHMASTER s.r.o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Čejetičky, Vinecká 1, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby 07482001, o zaplacení částky 49 744 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 243/2021-21, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 22 Co 11/2022-43, t a k t o:
I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 22 Co 11/2022-43, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná podáním ze dne 10. 2. 2022 označeným jako „Odvolání proti usnesení č. j. 22 Co 11/2022“ a obsahujícím text „Podáváme odvolání proti usnesení č. j. 22 Co 11/2022“. Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena k projednání a rozhodnutí, dospěl k závěru, že řízení o uvedeném opravném prostředku musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastaveno.
Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odvolání nepřipouští, a to bez ohledu na to, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy (srov. § 201 a § 10 odst. 2 o. s. ř.). Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud, ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava České republiky (její článek 91), může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 3 a § 10a o.
s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 526/2015, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1505/2015, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2867/2013, a ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 větu první o.
s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2001, pod číslem 85, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné tamtéž, sešit č. 7, ročník 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud proto řízení o „odvolání“, které shora uvedenou vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení, protože dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné na základě § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež stanoví, že dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání by bylo nepřípustné též podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., podle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř.
není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst.
4. Podané dovolání by tedy muselo být nutně odmítnuto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni – která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu – v tomto řízení náklady nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.