23 Cdo 5729/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Securities Litigation, Ltd., se sídlem v Londýně, St. John Street 145-157, EC1V 4PW, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, proti žalované 1) BH Securities a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 848/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60192941, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, PSČ 110 00, a žalované 2) FINANCE FOCUS PARTNER, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28415256, o zaplacení částky 72 041,53 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 244/2012, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 5 Cmo 110/2014-424, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 5 Cmo 110/2014-424, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 30 Cm 244/2012-315, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 72 041,53 USD s příslušenstvím a žalobkyně byla zavázána k náhradě nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla první žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud neměl zrušit rozsudek soudu prvního stupně z důvodu absence znaleckého posudku, neboť k posouzení toho, zda obchodování lze považovat za nadměrné či nikoli, není třeba odborných znalostí a soudy mohly tuto otázku posoudit samy.
Žalobkyně a druhá žalovaná se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřily. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání první žalované neobsahuje stanovené náležitosti. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť pouze uvádí, že dovolání je přípustné podle § 237 o.
s. ř. a namítá, že „odvolací soud neměl rozhodnout o tom, že rozsudek soudu prvého stupně ruší z důvodu nutnosti provedení znaleckého posudku“. Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Nejvyšší soud proto dovolání první žalované podle § 243c odst.
1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.