23 Cdo 647/2022-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce K. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Miroslavou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami I, třída Kpt. Olesinského 39, proti žalované MPB REAL s.r.o., se sídlem v Hájích 101, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 24150916, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, o zaplacení částky 109 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 191/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021, č. j. 23 Co 129/2021-216, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7 018 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokátky.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í : (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). V dovolání, které může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., jak je tomu též ve zde souzené věci, je tedy dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka předpoklad přípustnosti dovolání nevymezila; k přípustnosti dovolání se jakkoliv nevyjádřila (vůbec ji nezmínila) a argumentace, která by splňovala kritéria stanovená v § 237 o. s. ř. alespoň z hlediska věcného, v dovolání obsažena není. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení však není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., a to v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé pro vady a v části, v níž bylo napadeno rozhodnutí o nákladech řízení, pro nepřípustnost. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu