23 Cdo 691/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod věží č. 3, PSČ 568 02, proti žalovanému M. B., zastoupenému JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka č. 1, PSČ 659 16, o zaplacení částky 399.893,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 136/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 47 Co 244/2009-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
(výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 47 Co 244/2009-215, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76.107,- Kč s 18% úroky z prodlení od 1.1.1994 do zaplacení (výrok I) a ve zbývající části I. výroku, ve které zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit částku 323.786,80 Kč s příslušenstvím, a ve II. výroku, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I. podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963Sb., ve znění z. č. 216/1994 (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování (§ 241 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř.), navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl. Podle § 237 odst. 2 písm a) o. s. ř., ve znění z. č. 7/2009 Sb., není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovolání dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 9.listopadu 2010, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.
s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009. Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněným subjektem (žalovaným) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soud v rozsahu výroku I. výrok, kterým odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 76.107,- Kč s příslušenstvím. Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustnost dovolání založena § 237 odst. 1 písm. a) o.
s. ř. I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Jelikož dovoláním dotčeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100 000 Kč (ale současně převyšujícím 50 000 Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
V občanském soudním řádu, popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. 33 Cdo 504/99 (zveřejněném v časopise Obchodní právo č.
4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení § 261 odst. 1 a 3 a § 262 odst. 1 obchodního zákoníku, ale i z ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř., v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.
Podle § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až.
6. Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění – cena díla na základě smluvního ujednání ve smlouvě o dílo podle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle § 9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé o peněžitém plnění ve výši 76.107,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.
s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v § 237 až 239 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení včetně náhrady nákladů dovolacího řízení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.