23 Cdo 693/2009

23 Cdo 693/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.

Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Dese v právní

věci žalobkyně Jablonecké teplárenské a realitní a. s., se sídlem v Jablonci

nad Nisou, Liberecká 104, IČ: 615 39 881, zast. JUDr. Milošem Vorlem,

advokátem se sídlem v Liberci IV – Perštýn, Moskevská 637/16, P. O. Box 5,

proti žalované Rýnovické energetické, s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Nisou,

Belgická 400, IČ: 254 12 400, zast. JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem se

sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 225, o splnění nepeněžité povinnosti a

zaplacení 7.500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka

Liberec pod sp. zn. 38 Cm 213/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. 11 Cmo 161/2008-115, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. 11 Cmo

161/2008-115, se v potvrzující části týkající se zaplacení 7.500.000,- Kč

zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbývající části se

dovolání odmítá.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „soud

prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 38 Cm 213/2004-80, zamítl

žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se dodávek tepelné energie ze

zdroje pro výroku tepelné energie v jeho vlastnictví umístněného na pozemku p.

č. 755/114 do průmyslového areálu Rýnovice tvořeného nemovitostmi stojícími na

pozemcích p. č. 751, 756/3, 755/137, 755/138, 755/139, 755/6, 755/8, 755/78,

755/65, 755/64, 755/108, 755/111, 755/79, 755/117, 755/75, 755/76, 755/119,

755/110, 755/18, 755/127, 755/101, 755/102, 755/132, 755/131 a 755/130 v k. ú.

Rýnovice, obec Jablonec nad Nisou, ukončit výrobu tepelné energie na zdroji pro

výrobu teplené energie umístněném v nemovitosti stojící na p. p. č. 755/114 v

k. ú. Rýnovice obec Jablonec nad Nisou, a zaplatit žalobkyni 7.500.000,- Kč;

soud prvého stupně dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyně je

povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 184.588,- Kč do 15 dnů od

právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce, JUDr. Martina

Vychopně. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně zejména uvedl, že účastníci

uzavřeli dne 31. 10. 2000 smlouvu označenou jako kupní na dodávku a odběr

tepla, v níž se žalovaná zavázala odebírat od žalobkyně teplo, vyráběné

žalobkyní, pro rozvod konečným spotřebitelům v areálu výrobních podniků v

Jablonci nad Nisou – Rýnovicích. Cena za dodávku tepla měla být určována

cenových ujednáním tvořícím přílohu kupní smlouvy a přesné množství tepla mělo

být dohodnuto měsíčním odběrovým diagramem. Odběrové diagramy byly stanoveny do

konce března 2001 a cenové ujednání bylo sjednáno naposledy písemně dne 18. ledna 2001 s účinností od 1. 1. 2001, a to bez časového omezení. Žalovaná v

dalším období odmítla se s žalobkyní dohodnout na dalším cenovém ujednání a

odběrových diagramech a zprovoznila vlastní zdroj tepla, kogenerační jednotku

v areálu, z něhož dodává teplo odběratelům v areálu. Soud prvého stupně

dovodil, že předmětná, účastníky dne 31. 10. 2000 uzavřená, smlouva, jež je

rámcovou kupní smlouvou ve smyslu § 409 obchod. zák., na jejímž základě měly

být uzavřeny dohody vymezující přesné množství dodávek tepla a jeho ceně, není

pro svou neurčitost, jíž se domáhala žalovaná, neplatná, neboť obsah práv a

povinností z ní plynoucích je dostatečně určitý. Dále poukázal na to, že

žalobkyně nebyla schopna v žalobním požadavku konkretizovat množství tepla, jež

od ní měla žalovaná od října 2001, kdy odběry tepla byly ukončeny, odebírat. Vzhledem k tomu, že změněný petit žaloby na uložení povinnosti žalované není

totožný se závazkem žalované odebírat teplo výhradně od žalobkyně a smluvní

závazek žalované přesahuje, soud prvého stupně nevyhověl žalobě v tomto

rozsahu. Dle smlouvy ze dne 31. 10. 2000 by bylo podle soudu prvého stupně

možno uložit žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu za porušení této

smlouvy, neboť se žalovaná zavázala po dobu deseti let odebírat teplo pro

rozvod do areálu výhradně od žalobkyně a tento závazek od října 2001 nesplnila,

a to ani částečně. Protože si však žalobkyně jako monopolní výrobce tepla v

Jablonci nad Nisou (a tedy i v Rýnovicích) dle názoru soudu prvého stupně

vynutila u žalované podmínky uzavření smlouvy ze dne 31. 10. 2000 ohledně

výhradních dodávek tepla do areálu v Rýnovicích za jí stanovené ceny a tím

žalovanou vyřadit z hospodářské soutěže ve výrobě tepla na místním trhu prodeje

tepla ovládaném žalobkyní, čímž došlo ze strany žalobkyně ke zneužití

monopolního postavení na relevantním trhu, je uvedená smlouva neplatná pro

rozpor s ust. § 9 odst. 3 zák. č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a

jednání žalobkyně odvolací soud považuje za jednání odporující zásadám

poctivého obchodního styku dle § 265 obchod. zák. S ohledem na výše uvedené soud prvního stupně žalobu zamítl. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 10. 2008, č. j.

11 Cmo 161/2008-115, potvrdil rozsudek soudu

prvého stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně

je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 234.311,- Kč do 3 dnů od

právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího právního zástupce, JUDr. M. V.. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že skutkové závěry soudu

prvého stupně jsou správné a ztotožnil se s posouzením předmětné smlouvy soudem

prvního stupně jako smlouvy rámcové. Protože je dle § 30 odst. 3 zák. č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických

odvětvích a o Státní energetické inspekci, platného v rozhodném období (dále

též jen „Energetický zákon“), podstatnou náležitostí kupní smlouvy mimo jiné

odběrový diagram, který však na období od 31. 3. 2001 v souzené věci sjednán

nebyl, neměli účastníci pro toto období uzavřenu platnou smlouvu a požadavek

žalobkyně na zaplacení 7.500.000,- Kč z titulu smluvní pokuty není oprávněný. S

ohledem na výše zaujatý právní názor odvolací soud shledal nadbytečnými úvahy

soudu prvého stupně o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem o ochraně

hospodářské soutěže. Závěrem uvedl, že se ztotožňuje s právními závěry soudu

prvého stupně, jenž žalobkyni nepřisvědčil v žalobním požadavku na uložení

povinnosti žalované zdržet se výroby tepla a jeho dodávky odběratelům, neboť

tato povinnost žalované, jenž je držitelem státní autorizace k této činnosti, z

obsahu smlouvy ze dne 31. 10. 2000 nevyplývá. Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora. Dovoláním ze dne 27. 1. 2009 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu s tím,

že je přesvědčena o přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a

své námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ust. § 241a odst. 2 písm. a)

a b) o. s. ř. V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že v předmětné věci došlo k

naplnění podmínek pro vznik jejího nároku na zaplacení smluvní pokuty ve smyslu

ust. čl. VII odst. 4 ve vazbě na ust. čl. VII odst. 2, „příp.“ čl. III. Za

otázku zásadního právního významu označila to, zda smlouva ze dne 31. 10. 2000

obsahuje veškeré náležitosti předepsané zákonem pro smlouvy o dodávce a odběru

tepla. Brojí proti závěru odvolacího soudu, že jde o smlouvu rámcovou, a dále

mu vytkla, že se nedostatečně zabýval tím, zda smlouva obsahuje všechny

podstatné náležitosti. Dovolatelka uvedla, že ke sjednání odběrového diagramu

nedošlo z důvodu na straně žalované, čímž tato porušila své smluvní povinnosti,

a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu

a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, popř. aby zrušil rozsudky soudů

obou stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně. Podáním ze dne 11. 2. 2009 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména uvedla,

že dovolatelkou předestřené otázky týkající se hodnocení obsahu smlouvy ze dne

31. 10. 2000 nemají po právní stránce zásadní význam. Upozornila, že žalobkyně

žalované předložila návrh předmětné smlouvy a byla to tedy ona, kdo způsobil

její neplatnost.

Žalovaná se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu o

neplatnosti smlouvy ze dne 31. 10. 2000 z důvodu absence podstatných

náležitostí předepsaných v § 30 odst. 3 zák. č. 222/1994 Sb., o podmínkách

podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní

energetické inspekci, a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Podáním ze dne 17. 6. 2009 doplnila žalobkyně dovolání o otázky zásadního

právního významu, jež formulovala tak, zda závazek k výhradnímu odběru tepelné

energie musí být sjednán „pouze ve smlouvě o dodávce tepelné energie, tj. ve

smlouvě, která má veškeré náležitosti o dodávce teplené energie podle

energetického zákona, anebo zda tento závazek může být sjednán i v jiné

smlouvě, např. v rámcové“, a zda nesjednání odběrového diagramu způsobuje

automaticky ukončení rámcové kupní smlouvy a tím zánik práva na zaplacení

smluvní pokuty dle této smlouvy. Závěrem upozornila, že odvolací soud zaujal ve

svém rozsudku jiný právní názor, a proto jde po obsahové stránce o rozsudek

měnící. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12

zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního

řádu účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.“) a poté shledal, že

dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas, dovolatelka je

zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání

též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.). Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného

prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného

dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných

(způsobilých) dovolacích důvodů. Potvrdil-li odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvého stupně o zamítnutí

žaloby na zaplacení smluvní pokuty, protože shodně se soudem prvního stupně

uzavřel, že kupní smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 občan. zák.),

pak skutečnost, že k tomuto závěru odvolací soud dospěl na základě jiného

právního posouzení věci, nečiní jeho rozsudek ve smyslu ust. § 237 odst. 1

písm. a) o. s. ř. po obsahové stránce měnícím. Nelze tedy přisvědčit

dovolatelce, že její dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu může být dovolání přípustné

podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) nebo písm. c) o. s. ř. Podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v dané věci dovolání žalované

přípustné, neboť odvolací soud svým rozsudkem potvrdil první rozhodnutí soudu

prvního stupně ve věci samé. Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné v případě, že

dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po

právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní

význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího

soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím

soudem rozhodována rozdílně, popř. řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným

právem. Dle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu

v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Z obsahu dovolání lze dovodit, že žalobkyně brojí proti rozsudku odvolacího

soudu v celém rozsahu, tj. v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého

stupně ohledně zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet se dodávek

tepelné energie z jeho zdroje do promyslového areálu Rýnovice a o zaplacení

smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč (v podrobnostech viz výrok I. rozsudku

soudu prvého stupně). Dovolání neobsahuje důvody, jimiž by žalobkyně brojila

proti rozhodnutí soudů o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované zdržet

se dodávek tepelné energie ze zdroje pro výrobu tepelné energie v jeho

vlastnictví do průmyslového areálu Rýnovice a ukončení výroby tepelné energie

na zdroji pro výrobu tepelné energie a v dovolací lhůtě své dovolání o tyto

důvody nedoplnila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.); ani podání ze dne 17. 6. 2009,

nazvané „dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo

161/2008-115 ze dne 30.10.2008 – doplnění dovolání“, tyto důvody neobsahuje a

toliko sumarizuje otázky, s nimiž žalobkyně spojuje zásadní právní význam

napadeného rozhodnutí. Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud mohl zabývat jen správností rozhodnutí

odvolacího soudu ohledně jeho závěru o nemožnosti vyhovět žalobě na zaplacení

smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč, popř. otázek týkajících se předmětné

kupní smlouvy a ve zbývajícím rozsahu (zdržení se dodávek tepla) byl nucen

dovolání odmítnout. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že vzhledem k nesjednání

odběrového diagramu na období po 31. 3. 2001 a že předmětná kupní smlouva ze

dne 31. 10. 2000 byla smlouvou rámcovou, nebyly již na toto období sjednány

podstatné náležitosti smlouvy dle energetického zákona, a proto smlouva nebyla

dle § 39 občan. zák. platná, a požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty

ve výši 7.500.000,- Kč nebylo možné vyhovět. Ze skutkových zjištění soudů plyne, že smlouvou ze dne 31. 10. 2000, nazvanou

„kupní smlouva na dodávku a odběr tepla č.

P 002/00“ (dále též jen „Kupní

smlouva“), se účastníci (žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující)

dohodli na dodávce a odběru tepla přenášeného prostřednictvím teplonosného

média (vodní pára a teplá voda) do rozvodného zařízení kupujícího na rozhraní

majetku prodávajícího a kupujícího, a to na dobu určitou, od 26. 10. 2000 do

25. 10. 2010 s účinností ode dne podpisu oběma stranami. V čl. II odst. 1 Kupní

smlouvy se strany mimo jiné dohodly, že dodávka a odběr tepla se uskutečňuje

podle platné Kupní smlouvy na základě vyplněné a potvrzené přihlášky k odběru

tepla – „A“ a platného Odběrového a zálohového diagramu – „C“, které jsou

nedílnou součástí této smlouvy. V čl. III odst. 2 Kupní smlouvy se účastníci

dále dohodli, že „prodávající má výhradní právo na dodávky tepla pro potřeby

areálu“ a v případě porušení tohoto práva prodávajícího ve sjednaném období

bylo sjednáno, že kupující je „povinen uhradit prodávajícímu kupní cenu, jakoby

dodávku uskutečnil on“ a toto „právo se vztahuje i na zdroj (zdroje) ve

vlastnictví kupujícího“. Dle čl. III Kupní smlouvy se dodávky tepla, výše a hrazení záloh uskutečňují

podle měsíčního odběrového a zálohového diagramu, které budou nedílnou součástí

této kupní smlouvy. Sjednávání měsíčního odběrového a zálohového diagramu a

dodávka tepla bylo mj. dohodnuto tak, že kupující předkládá požadavek na odběr

tepla nejpozději 15 dní před zahájením nového měsíce nebo 15 dní před

požadovaným zahájením dodávky tepla a dle tohoto požadavku sjedná prodávající s

kupujícím Odběrový a zálohový diagram 10 dní před zahájením měsíce nebo

požadovaným zahájením dodávky tepla. Dodávka tepla se ve sjednaném období

uskutečňuje do výše sjednaného odběru a zaplacené zálohy. V čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy se strany dohodly na smluvní pokutě 7.500.000,-

Kč v případě podstatného porušení ujednání kupní smlouvy. Podstatným porušením

ujednání kupní smlouvy se rozumí zejména neoprávněné vypovězení smlouvy ze

strany kupující při nesplnění závazků dle čl. VII odst. 2, a to i v případě, že

nový provozovatel nebude právním nástupcem. Podstatným porušením ujednání kupní

smlouvy ze strany prodávající je nesplnění povinnosti převzetí závazku

prodávající pro případ změny osoby dodavatele tepla. Smluvní pokuta je splatná

do 14 dnů od právoplatného a písemného uplatnění této smluvní pokuty doručeného

druhé smluvní straně. Dle čl. VII odst. 2 platí povinnosti odběratele dle této Kupní smlouvy po celou

dobu, po kterou bude odběratel provozovatelem rozvodů tepla v rozsahu uvedeném

v čl. II a tyto povinnosti přecházejí na všechny právní nástupce odběratele,

kteří by se stali v budoucnu provozovateli rozvodů tepla v daném areálu. Odběratel je rovněž povinen dát závazky z této smlouvy plynoucí do všech

budoucích nájemních, podnájemních i kupních smluv, kterými by se měnila osoba

provozovatele rozvodů tepla v daném areálu. Povinností dodavatele je zabezpečit

dodávky do daného areálu i v případě změny majitele. Platnost smlouvy lze

ukončit písemnou formou po vzájemné dohodě smluvních stran.

Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že cena za dodávku tepla měla být

určována cenovým ujednáním a konkrétní množství tepla odběrovým diagramem

formou příloh, jež měly tvořit nedílnou součást Kupní smlouvy.Odběrové diagramy

byly stanoveny do konce března 2001 a cenové ujednání bylo naposledy písemně

sjednáno dne 18. 1. 2001 s účinností od 1. 1. 2001, a to bez časového omezení. Žalovaná odmítla se s žalobkyní na období od dubna 2001 dohodnout na ceně a

odběrových diagramech, neboť zprovoznila vlastní zdroj tepla v areálu a

dodávala jej odběratelům. Dle § 30 odst 3 Energetického zákona uzavírá o dodávce tepla držitel autorizace

s odběratelem na každé odběrné místo písemnou smlouvu, která musí obsahovat

výkon, množství a časový průběh odběru tepla (dále jen "odběrový diagram"),

cenu a způsob platby za odebrané teplo včetně záloh, dohodu o způsobu měření

odebraného tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody a o přístupu

držitele autorizace k měřicím a ovládacím zařízením; v případě, že je měření

tepla pro přípravu teplé užitkové vody měřeno společně pro více odběrných míst,

způsob rozpočítání spotřeby tepla i vody na jednotlivá odběrná místa, a

parametry dodávaného a vraceného teplonosného média. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením Kupní smlouvy provedeným soudem

prvního stupně jako smlouvy rámcové s tím, že ohledně konkrétního výkonu,

množství a časového průběhu odběru tepla a ceny za odebrané teplo budou

uzavírány samostatné dohody a vzhledem k tomu odvolací soud dovodil, že na

základě rámcové smlouvy „upravující rámcově práva a povinnosti účastníků“ byly

pouze v období od 31. 10. 2000 do 31. 3. 2001 sjednány

podstatné náležitosti smlouvy, protože mj. odběrový diagram jako podstatná

náležitost smlouvy dle § 30 odst. 3 Energetického zákona ve formě přílohy

smlouvy nebyl po 1. 4. 2001 stranami sjednán. V posuzované věci je zřejmé, že z obsahuje kupní smlouvy z 31. 10. 2000

vyplývá, že se jedná o rámcovou smlouvu, neboť měly být sjednávány na další

jednotlivá měsíční období, tj. po 1. 4. 2001, samostatné smlouvy (podstatné

náležitosti dle § 30 Energetického zákona) na dodávku a odběr tepla, jež by

obsahovaly dohody o výkonu, množství a časovém průběhu odběru tepla, cenu a

způsob platby za odebrané teplo včetně záloh a o způsobu měření odebraného

tepla pro vytápění a přípravu teplé užitkové vody a o přístupu držitele

autorizace k měřícím a ovládacím zařízením, popř. o způsobu o rozpočítání

spotřeby tepla i vody na jednotlivá odběrní místa, bylo-li jich více, a

parametry dodávaného a vraceného teplonosného média. V tomto směru odvolací

soud posoudil tuto kupní smlouvu v souladu s hmotným právem. Dovolací soud k tomu dodává, že rámcová smlouva je, obecně řečeno, platformou

pro následné dojednání jednotlivých, dílčích dohod (v posuzovaném případě

dojednání podstatných náležitostí kupní smlouvy) a teprve na základě těchto

ujednání dojde k realizaci práv a povinností dohodnutých stranami. Účel a smysl

rámcových smluv tkví mimo jiné zejména v tom, že se v nich účastníci dohodnou

na podmínkách, za nichž budou mj.

dojednávány podstatné náležitosti příslušné

smlouvy na plnění (kupní smlouvy). Ze skutkových zjištění vyplývá, jak bylo uvedeno shora, že po 1. 4. 2001 nebyly

sjednány žádné dohody obsahující všechny podstatné náležitosti ve smyslu ust. §

30 odst. 3 Energetického zákona a navazující na Kupní smlouvu ze dne 31. 10. 2000 jako smlouvu rámcovou, neboť žalovaná odmítla uzavřít odběrový diagram pro

období následující o 31. 3. 2001 tak, jak se zavázala v Kupní smlouvě. Z toho

pak odvolací soud dovodil, že období po 31. 3. 2001 „nebylo pokryto platnou

smlouvou“, a proto nebyl požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve

výši 7.500.000,- Kč po právu. Závěr odvolacího soudu, že po 31. 3. 2001 nebyla sjednána smlouva, na jejímž

základě mělo být plněno, je správný a v souladu s hmotným právem, neboť poté

již nebyly sjednány podstatné náležitosti smlouvy vyžadované v ust. § 30

Energetického zákona a tyto náležitosti kupní smlouva ze dne 31. 10. 2000

neobsahovala. Z toho však nelze dovozovat, že tím pozbyla platnosti i kupní

smlouva z 31. 10. 2001. Právo na smluvní pokutu mohlo žalobkyni dle čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy

vzniknout jen za situace, kdy by žalovaná podstatným způsobem porušila tuto

smlouvu. Podstatným porušením smlouvy je dle uvedeného ustanovení zejména

neoprávněné vypovězení smlouvy ze strany kupující při nesplnění závazků dle čl. VII odst. 2., dle kterého platí povinnosti odběratele dle této Kupní smlouvy po

celou dobu, po kterou bude odběratel provozovatelem rozvodů tepla v rozsahu

uvedeném v čl. II. Z uvedeného je zřejmé, že vznik práva na smluvní pokutu žalobkyně bylo vázáno

na podstatné porušení ujednání kupní smlouvy, jímž je zejména vypovězení

smlouvy při nesplnění závazků ze strany žalované při nesplnění závazků

uvedených v čl. II Kupní smlouvy. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši

7.500.000,- Kč z toho důvodu, že žalovaná porušila svoji povinnost odebírat

teplo pro areál v Rýnovicích od žalobkyně (viz čl. II odst. 2 Kupní smlouvy)

tím, že v období po 31. 3. 2001 s žalobkyní nesjednávala odběrové diagramy a

ostatní podstatné náležitosti nutné pro vznik smlouvy o dodávce tepla (čl. III

písm. b/ Kupní smlouvy). Porušení uvedené povinnosti pokládá dovolatelka za

podstatné, zakládající právo na smluvní pokutu sjednanou v čl. VII odst. 4

Kupní smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že smluvní pokuta byla sjednána pro případ „podstatného

porušení ujednání Kupní smlouvy“ a dále bylo v čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy

příkladmo uvedeno, co se rozumí podstatným porušením ujednání Kupní smlouvy

(neoprávněné vypovězení smlouvy). Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že „pro další obdobní po datu 31. 3. 2001

již nebyla sjednána podstatná náležitost smlouvy“, a vzhledem k tomu „požadavek

žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7.500.000,- Kč (…) není po právu“,

je tento jeho závěr nesprávný, neboť je sice správné konstatování, že pro další

období již nebyly sjednány podstatné náležitosti smlouvy, na jejichž základě by

byly realizovány dodávky tepla, to však neznamená, že tím pozbyla platnosti

Kupní smlouva (rámcová) ze 31. 10. 2000.

Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že posouzení věci provedené

odvolacím soudem je nesprávné a v rozporu s hmotným právem, čímž je založena

přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dalším řízení

bude nutné zabývat se mj. tím, zda ujednání i smluvní pokutě je určité, zda

předmětné porušení povinnosti žalované je podstatného charakteru ve smyslu ust. čl. VII Kupní smlouvy, popř. zda tato smlouva je platná dále event. vztahem čl. II odst. 2 Kupní smlouvy (výhradní právo na dodávky tepla a sjednaná sankce) a

čl. VII odst. 4 Kupní smlouvy (smluvní pokuta). S ohledem na výše uvedené nesprávné právní posouzení věci provedené odvolacím

soudem Nejvyšší soud připustil dovolání žalobkyně ve smyslu ust. § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř. a rozhodl tak, že podle ust. § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se smluvní pokuty zrušil a věc

vrátil soudu k dalšímu řízení a ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ust. § 243d odst. 1

o.s.ř. soudem v novém rozhodnutí o věci. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 21. prosince

2010