23 Cdo 805/2025-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně K. Š., zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Strouhalova 2646, proti žalované M. R., zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, o zaplacení částky 1 287 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 348/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2024, č. j. 21 Co 275/2023-308, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16 649,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. 7 C 348/2021-279, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 287 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 11. 2021 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 287 000 Kč, kterou žalované poskytla v letech 2018 a 2019 z titulu zápůjčky a kterou žalovaná nevrátila.
3. Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobkyně žalované finanční částku předala a že žalovaná tuto finanční částku žalobkyni nevrátila. Sporným zůstával titul, na jehož základě se tak stalo, a promlčení práva žalobkyně na vrácení poskytnuté částky. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že částka byla žalované poskytnuta na základě ústně uzavřených smluv o zápůjčce. Ve vztahu k promlčení jednotlivě poskytnutých zápůjček odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že právo žalobkyně jako zapůjčitelky na jejich vrácení promlčeno není. Z provedených důkazů vyplývá, že splatnost jednotlivých zápůjček nebyla mezi stranami stanovena, a nastala tak až v důsledku výpovědi žalobkyně ze dne 8. 9. 2021. Odvolací soud se ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně, že promlčecí lhůta byla zastavena ve smyslu § 648 a § 652 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) po dobu trvání řízení u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 364/2020 od 11. 12. 2020 do 9. 6. 2021, v němž žalobkyně žalobou uplatnila shodný nárok jako v projednávané věci a v němž byla žaloba pro předčasnost zamítnuta. Odvolací soud proto shledal žalobou důvodnou a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
5. Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalovaná dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a to zda právní úprava § 648 a § 652 o. z. působí i na případy žalob, jejichž nedostatkem je tzv. předčasnost, případně za jakých podmínek. Jejím prostřednictvím tak zpochybňuje řešení otázky, zda uplynula před podáním žaloby v projednávané věci promlčecí lhůta práva na zaplacení pohledávky ze zápůjčky v rozsahu částky 500 000 Kč.
6. Žalovaná namítla nesprávné právní posouzení věci a navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně ruší a žaloba se zamítá, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla dovolání žalované odmítnout.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se svým závěrem o nedůvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Otázka běhu promlčecí lhůty k uplatnění práva zapůjčitele na vrácení zápůjčky poskytnuté bez ujednání, kdy má být zápůjčka vrácena, ve smyslu § 2393 o. z. byla (po vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu) v rozhodování dovolacího soudu vyřešena se závěrem, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta (§ 619 odst. 1 a 2 a § 629 odst. 1 o. z.) k uplatnění práva zapůjčitele na vrácení zápůjčky ode dne, kdy se zapůjčitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že na základě výpovědi došlo k uplynutí výpovědní doby a právo na vrácení zápůjčky se stalo splatným (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2025, sp. zn. 31 Cdo 3263/2024).
11. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu a soudu prvního stupně, na něž odvolací soud odkázal (a jimiž je Nejvyšší soud vázán a která jeho přezkumu nepřísluší, srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř., srov. též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vypověděla žalobkyně všechny zápůjčky v celkové výši 1 287 000 Kč dopisem ze dne 8. 9. 2021. Tento dopis byl žalované doručen dne 17. 9. 2021 (bod 22 rozsudku soudu prvního stupně a 28 napadeného rozsudku).
12. V souladu se shora uvedenými závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohla začít tříletá promlčecí lhůta práva žalobkyně na vrácení zápůjčky běžet dříve než po uplynutí výpovědní doby, tj. uplynutím šesti týdnů po doručení výpovědi zápůjček žalované, k čemuž došlo 17. 9. 2021.
13. Byla-li v této věci podána žaloba dne 12. 10. 2021, odvolací soud se v konečném důsledku svým závěrem o tom, že pohledávka žalobkyně není promlčena, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné.
15. Dovolatelka ve svém dovolání současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí samostatně nezabýval.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu