U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem v Poličce, Palackého náměstí č, 62, PSČ 572 01, proti žalovanému V. Č., o zaplacení částky 846.184,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 108/2010, dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2012, č. j. 11 Cmo 101/2012-80, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. září 2012, č. j. 11 Cmo 101/2012-80, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2012, č. j. 46 Cm 108/2010-67, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice - Krajskému soudu v Praze doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení činící 27.080,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požadoval zrušit usnesení odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zák. Č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném do 31.12.2012 - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238, 238a a § 239. Ustanovením § 237 o. s. ř. nemůže být přípustnost v daném případě založena již proto, že toto ustanovení připouští dovolání výlučně proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o kterém má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení soudního poplatku. Lze tedy uzavřít, že dovolání žalované směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o doplacení soudního poplatku, není přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2013
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu