Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Cdo 833/2019-558, zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3 Cmo 79/2018-509, v části výroku, v níž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve vyhovující části výroků I. a IV. tak, že tam uložená povinnost se žalované a České republice – Ministerstvu dopravy neukládá, v části výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III., a v části výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavé části výroku I., a věc v tomto rozsahu vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Na zrušované části výroku jsou přitom závislé i ty části výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č. j. 3 Cmo 79/2018-509, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku V., kterým soud prvního stupně zamítl návrh žalované, aby soud uložil žalobkyni doplatek jistoty ve výši 9.900.000 Kč, a dále ta část výroku uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu, v níž odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku VI., kterým soud prvního stupně učinil v tomto výroku specifikované opatření k ochraně obchodního tajemství dotčených subjektů. Uvedené části výroku rozhodnutí odvolacího soudu v důsledku své akcesority ke zrušené části výše označeného usnesení odvolacího soudu nemohou samostatně obstát a musejí být zrušeny.
Nejvyšší soud proto se zřetelem k návrhu žalované přistoupil k vydání tohoto doplňujícího usnesení (§ 243b o. s. ř. ve spojení s § 166 odst. 1 a § 167 odst. 2 téhož zákona), kterým současně zrušil usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jak se podává ze znění výroku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu