23 Cdo 859/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobkyně EKOLS PRAHA, spol. s r.o., se sídlem v Praze 7, Partyzánská 23, PSČ
170 00, IČO 25092553, zastoupené JUDr. Ladislavem Kratochvílem, advokátem, se
sídlem ve Veselí nad Moravou, Rybníček 80, proti žalované CZECH INTERNATIONAL,
a.s., se sídlem v Havířově, Suchá, U Pošty 2/375, PSČ 735 64, IČO 26870142,
zastoupené JUDr. Viktorem Bradáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Jindřišská
17, o zaplacení částky 741 445 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 60/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 17. září 2009, č. j. 4 Cmo 186/2009-150, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. září 2009, č. j. 4 Cmo
186/2009-150, se ve výroku pod bodem I v části, ve které byla žaloba co do
částky 711 445,10 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a ve výroku pod bodem II
zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se dovolání odmítá.
Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku a rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. prosince 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-87, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 20. května 2008, č. j. 4 Cmo 136/2008-100, pro nedostatek
skutkových zjištění týkajících se pasivní věcné legitimace žalované. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a společností CZECH
International, a.s., IČO 25388967, došlo k uzavření smlouvy o dílo (č. CZI 900
050-2002), kupní smlouvy (č. CZI 200 031-2003) a inominátní smlouvy (č. CZI 200
032-2003), dle kterých žalobkyně provedla a vyúčtovala sjednané plnění. Žalovaná vystavené faktury neuhradila, přestože žalovanou pohledávku jak v
dohodě o narovnání ze dne 17. 1. 2005, tak při jednání dne 16. 10. 2007
nečinila spornou. Soud prvního stupně z oznámení o rozdělení společnosti a o právním nástupnictví
a ze shodných tvrzení účastníků zjistil, že společnost CZECH INTERNATIONAL,
a.s., IČO 26870142, oznámila žalobkyni, že se stala právní nástupkyní
společnosti CZECH International, a.s., IČO 25388967. Zároveň oznámila, že
převzala veškerá práva a povinnosti vyplývající z právních úkonů sjednaných s
žalobkyní a ze zákona tak nahradila zakládající společnost ve všech právech a
povinnostech ze vzájemných právních vztahů, které vznikly, případně by mohly
vzniknout. Soud prvního stupně proto s ohledem na informace zjištěné z úplného
výpisu z obchodního rejstříku a z vlastního prohlášení společnosti CZECH
INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, rozhodl usnesením ze dne 16. února 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-45, o procesním nástupnictví v této věci tak, že v řízení bude
pokračováno se společností CZECH INTERNATIONAL, a. s., IČO 26870142, se sídlem
U Pošty 2/375, 735 64 Havířov, Suchá. V řízení bylo zjištěno, že společnost CZECH International, a.s., IČO 25388967,
zanikla rozdělením, přičemž vznikly tři nástupnické společnosti: CZECH
INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, CZECH INTERNATIONAL OIL, a.s., a CZECH
INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. Z Projektu rozdělení a jeho příloh, bodu
označeného písm. h), soud prvního stupně zjistil, že toto ustanovení určuje,
jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti. V
prvním odstavci je řešen přechod majetku a závazků existujících ke dni
předcházejícímu rozhodnému dni rozdělení na uvedené nástupnické společnosti,
který je detailně specifikován v účetní závěrce zanikající společnosti a v
provedené inventarizaci, a to podle jednotlivých řádků rozvahy uvedené v
příloze č. 3 Projektu rozdělení. Majetek, který není zahrnut v rozvaze
zanikající společnosti, přechází na nástupnickou společnost CZECH
INTERNATIONAL, a.s., s výjimkou majetku, který není zahrnut v rozvaze
zanikající společnosti, evidovaného v účetnictví na středisku 109, který
přechází na společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., a s výjimkou
majetku, který není zahrnut v rozvaze zanikající společnosti, evidovaného v
účetnictví na středisku 305. V bodě h) odst. 2 je mj.
stanoveno, že veškeré
majetkové i nemajetkové povinnosti i práva vztahující se k nemovitému majetku
připadajícímu na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., či
společnost CZECH INTERNATIONAL OIL, a.s., přecházejí na tyto společnosti. Veškeré ostatní nemajetkové i majetkové povinnosti a práva neuvedené v
přílohách Projektu rozdělení přecházejí na společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s. Soud prvního stupně dovodil, že odstavec 2 bodu h) Projektu rozdělení řeší
majetkové i nemajetkové povinnosti a práva vztahující se k nemovitému majetku,
ale neřeší právní nástupnictví žalovaného závazku. Jeho právní nástupnictví
řeší text poslední věty druhého odstavce, podle níž veškeré závazky a
pohledávky vyplývající z obchodních a jiných vztahů neuvedené v přílohách
Projektu rozdělení přecházejí na společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO
26870142. Jelikož žalovaná neprokázala, že by žalovaný závazek byl uveden v
příloze Projektu rozdělení, je nutné dospět k závěru, že žalovaný závazek
přešel v souladu s Projektem rozdělení na žalovanou (CZECH INTERNATIONAL, a.s.,
IČO 26870142) a ta je ve věci pasivně věcně legitimovaná. Námitku žalované, že
ve věci není pasivně legitimována, soud prvního stupně považoval za účelovou,
jelikož sama žalovaná oznámila soudu i žalobkyni, že se stala právní nástupkyní
zaniklé společnosti. Jelikož žalovaná nečinila žalovanou pohledávku spornou, dospěl soud prvního
stupně k závěru, že žalobkyně provedla sjednaná plnění podle smlouvy o dílo,
smlouvy kupní i smlouvy inominátní, a vzniklo jí právo na zaplacení. Žalovaná
neprokázala, že by předmětná pohledávka zanikla započtením, jelikož
neprokázala, že pohledávka, kterou vůči žalované pohledávce započetla, je
existentní. Žalovaná pouze tvrdila, že tuto pohledávku uplatnila u Obvodního
soudu pro Prahu 7, kde je vedena pod sp. zn. 5 C 133/2005. Z tohoto důvodu soud
prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. září 2009, č. j. 4 Cmo 186/2009-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na
zaplacení částky 741 445,10 Kč s příslušenstvím v celém rozsahu zamítl (výrok
pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok
pod bodem II). Odvolací soud dospěl k závěru, že pro posouzení pasivní legitimace žalované je
podstatné, zda uplatněné pohledávky žalobkyně a tomu odpovídající závazky
právní předchůdkyně žalované se vztahují k majetku připadajícímu na
nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, či nikoli. Na základě provedeného dokazování odvolací soud dovodil, že závazky právní
předchůdkyně žalované, které jsou předmětem tohoto řízení, přešly v souvislosti
s rozdělením právní předchůdkyně žalované na společnost CZECH INTERNATIONAL
LOGISTIC, a.s., jelikož se týkají nemovitého majetku střediska 109 logistického
terminálu Nupaky. Žalobkyní byla uplatněna práva vzniklá na základě smlouvy o
dílo č. CZI 900050-2002 ze dne 27. 3.
2003 uzavřené mezi žalobkyní a právní
předchůdkyní žalované, jejímž předmětem byla správa technologických zařízení,
vnitřní a vnější úklid, likvidace odpadů a údržba zeleně prováděné v objektu
terminálu Nupaky 148. Pohledávka na vrácení jistiny 30 000 Kč složené k
zajištění úhrady nájemného a provozních nákladů se týká kanceláře v tomtéž
objektu právní předchůdkyně žalované. Těmto právům odpovídají závazky právní
předchůdkyně žalované, které se vztahují k nemovitému majetku, který přešel dle
Projektu rozdělení na společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. Na
žalovanou přešla pouze ta práva a povinnosti právní předchůdkyně žalované,
které se nevztahují k nemovitému majetku střediska 109 – logistického terminálu
Nupaky a střediska 305 – čerpací stanice Nupaky. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že předmětné závazky nepřešly na
žalovanou, a proto rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu změnil tak, že
žalobu v plném rozsahu zamítl. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost
zakládá na § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., důvodnost opírá o § 241a odst. 2 o. s. ř. Podle žalobkyně rozsudek odvolacího soudu spočívá jak na nesprávném
skutkovém zjištění, tak na nesprávném právním posouzení pasivní legitimace
žalované. Dovolatelka uvádí, že předmětem sporu je částka 741 445,10 Kč s příslušenstvím,
která sestává z pohledávek, které vznikly žalobkyni na základě Smlouvy o dílo
týkající se služeb poskytovaných společnosti CZECH International, a.s., v
objektu Logistického terminálu Nupaky, a pohledávky žalobkyně ve výši 30 000 Kč
zaplacené téže společnosti jako jistiny na nájemné dle nájemní smlouvy, kterou
žalovaná po ukončení nájmu nevrátila. Základní určení majetku a závazků, které přecházejí na jednotlivé nástupnické
společnosti, obsahuje prvá věta prvého odstavce Projektu rozdělení, bod h),
která zní: „Majetek a závazky existující ke dni předcházejícímu rozhodný den
rozdělení přecházející na nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s.,
nástupnickou společnost CZECH INTERNATINONAL LOGISTIC, a.s., a nástupnickou
společnost CZECH INTERNATIONAL OIL, a. s., jsou detailně specifikovány v
konečné účetní uzávěrce zanikající společnosti CZECH International, a.s., k 31. 12. 2004 a v provedené inventarizaci zpracované v souvislosti s touto konečnou
účetní závěrkou.“ K tomu dovolatelka uvádí, že rozhodnutí o rozdělení v
přílohách Projektu rozdělení, ani listiny vztahující se k účetní závěrce, ani
jiné listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku zúčastněných
společností však detailně specifikované závazky odpovídající žalovaným
pohledávkám, tedy alespoň s uvedením věřitele, výše a splatnosti, neobsahují. Podpůrné určení majetku a závazků, které na jednotlivé nástupnické společnosti
přecházejí, obsahuje druhá věta prvého odstavce, která zní: „Rozdělení majetku
a závazků na jednotlivé nástupnické společnosti je v členění podle jednotlivých
řádků rozvahy uvedeno také v příloze č. 3 tohoto Projektu rozdělení.“ Žalované
závazky však v příloze č. 3 Projektu rozdělení uvedeny nejsou.
Určení dalších práv a povinností rozdělované společnosti, které přecházejí na
nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., obsahuje druhá
věta, která zní: „Veškeré majetkové a nemajetkové povinnosti a práva vztahující
se k nemovitému majetku připadajícímu na nástupnickou společnost CZECH
INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., přecházejí na tuto společnost.“ Dovolatelka
namítá, že se jedná o práva a povinnosti vyplývající zejména ze stavebních a
dopravních předpisů, předpisů na ochranu životního prostředí, protipožárních,
bezpečnostních a jiných předpisů, které se vždy vztahují k nemovitostem či
jejich vlastníkům, nebo s nimi souvisejí. Rozdělovaná společnost touto
formulací neměla na mysli všechny závazky. Navíc je v celém bodě h) důsledně
oddělován pojem „závazek“ od „povinnosti“. Třetí věta druhého odstavce Projektu
rozdělení stanovuje, že veškeré závazky vyplývající z obchodních a jiných
vztahů neuvedené v přílohách Projektu rozdělení přecházejí na nástupnickou
společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142. Dovolatelka je proto toho
názoru, že žalované pohledávky je nutno podřadit pod závazky podle třetí věty
druhého odstavce bodu h) Projektu rozdělení. Výklad projevu vůle je třeba provádět podle § 266 odst. 1 a 2 obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Pokud by vůle právní předchůdkyně žalované
směřovala k tomu, aby předmětné závazky přešly na společnost CZECH
INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., byly by v Projektu rozdělení blíže určeny,
vzhledem k možnostech jejich nezaměnitelné identifikace. Z toho dovolatelka
dovozuje, že vůlí právní předchůdkyně žalované bylo, aby předmětné závazky
přešly na společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s. Jelikož bod h) přílohy Projektu rozdělení obsahuje projev vůle, který zahrnuje
i výraz připouštějící různý výklad, nelze tento výraz v souladu se zásadou
poctivého obchodního styku a ustanovením § 266 odst. 4 obch. zák. vykládat v
neprospěch žalobkyně a tvrdit, že předmětná pohledávka nepřešla na nástupnickou
společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že pro posouzení věci je podstatné,
zda uplatněné pohledávky žalobkyně se vztahují k majetku připadajícímu na
nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., či nikoli. Žalovaná je toho
názoru, že pohledávky žalované se vztahují výhradně k nemovitému majetku v
logistickém terminálu Nupaky. Tento nemovitý majetek společně se všemi právy a
povinnostmi, které se k němu vztahují, přešel podle Projektu rozdělení na
nástupnickou společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. Žalovaná proto není
pro vedené řízení pasivně legitimovaná. S ohledem na to žalovaná navrhla, aby
Nejvyšší soud České republiky dovolání zamítl. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou,
nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř.
lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v
nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství
pohledávky se přitom nepřihlíží. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí
odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je
třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda
tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním
výrokem (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2
Cdon 376/96, které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník
2000, pod číslem 9). V dané věci napadá žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve
výši 741 445,10 Kč, z něhož se částka 30 000 Kč týkala smlouvy o nájmu a zbytek
ve výši 711 445,10 Kč se týkal pohledávek na základě smlouvy o dílo. Jednalo se
přitom o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má
podle § 261 odst. 1 obch. zák. obchodní charakter a případný spor mezi těmito
stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., věcí obchodní. Ačkoliv součet obou částek převyšuje hranici 100 000 Kč,
je zjevné, že žalovaná částka se skládá ze dvou samostatných nároků se
samostatným skutkovým základem spojených do jednoho řízení, proto má rozhodnutí
odvolacího soudu ohledně každého z nich charakter samostatného výroku. Z toho
důvodu je i přípustnost dovolání nutno zkoumat u každého výroku odděleně bez
ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom
řízení jedním rozsudkem. Z výše uvedeného je zjevné, že přípustnost dovolání ve
vztahu k částce 30 000 Kč týkající se nájemní smlouvy je vyloučena ustanovením
§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně v části,
ve které směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I co do
výše 30 000 Kč s příslušenstvím, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Ve zbytku je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. V tomto
rozsahu se dovolací soud zabýval důvodností podaného dovolání. Dovolatelka v dovolání uvádí, že dovolání podává z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném skutkovém zjištění a na nesprávném
právním posouzení pasivní legitimace žalované. Je tudíž zřejmé, že uplatňuje
dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy že rozhodnutí
odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu
v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
Z obsahu dovolání se však podává, že ve
skutečnosti dovolatelka uplatňuje jediný dovolací důvod, a sice že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci, konkrétně v chybném výkladu
projektu rozdělení původní žalované. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 41
odst. 2 o. s. ř. soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je
nesprávně označen, posoudil Nejvyšší soud i dovolání podle jeho obsahu.
Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže soud posoudil skutkový stav
podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li
sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Ze spisu vyplývá, že žalobkyně podala žalobu proti společnosti CZECH I
nternational, a. s., IČO 25388967. Po podání žaloby došlo k zániku žalované
jejím rozdělením na tři nástupnické společnosti. Podáním ze dne 14. 2. 2007 se
společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, označila za právního
nástupce žalované. Společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., svou pasivní
legitimaci odmítla podáním ze dne 14. 4. 2006. Soud prvního stupně vydal dne
16. února 2007, č. j. 18 Cm 60/2005-45, usnesení o procesním nástupnictví. Toto
usnesení nabylo právní moci dne 24. 3. 2007. Soud prvního stupně pokračoval v
řízení s žalovanou. V dalším řízení bylo třeba posoudit otázku pasivní
legitimace žalované v řízení.
Podle skutkového zjištění odvolacího soudu společnost CZECH International,
a.s., IČO 25388967, zanikla ke dni 12. 9. 2005, kdy byla vymazána z obchodního
rejstříku, tj. po podání žaloby. Přechod závazků z této zaniklé společnosti na
její nástupce bylo proto nutno posuzovat podle právní úpravy účinné k tomuto
datu, tedy podle ustanovení § 68, § 151 - § 153 a § 220r - § 220za obch. zák. Z
uvedených ustanovení vyplývá, že závazky rozdělované akciové společnosti
přecházejí na nástupnické akciové společnosti podle projektu rozdělení. Podle §
220z odst. 1 obch. zák. v tehdejším znění má každý, jehož právní zájmy jsou
rozdělením dotčeny, právo požadovat a obdržet od každé nástupnické společnosti
i od zanikající společnosti informace o tom, jaký majetek a jaké závazky
přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti. Podle § 220z odst. 2 obch.
zák. platí, že pokud osoba oprávněná podle odstavce 1 neobdrží vyžádané
informace bez zbytečného odkladu, může uplatnit toto právo u soudu. Ochrana
věřitelů při rozdělení akciové společnosti byla obsažena v § 220x obch. zák.,
podle jehož odstavce 7 platí, že není-li věřiteli známo, i když využil své
právo podle § 220z, na kterou z nástupnických osob přešel dluh zaniklé
společnosti, může vyžadovat splnění závazku na kterékoliv z nástupnických osob.
Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaná na výzvu soudu sdělila, že se stala
právním nástupcem původně žalované společnosti CZECH International, a.s., IČO
25388967, současně společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., svou pasivní
legitimaci v řízení na výzvu soudu odmítla. O sdělení společnosti CZECH
INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s., ze dne 14. 4. 2006 (č. l. 29) byla žalobkyně
informována přípisem soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2006, který jí byl
doručen dne 4. 7. 2006; o sdělení žalované ze dne 14. 2. 2007 (č. l. 42) byla
žalobkyně informována usnesením o procesním nástupnictví ze dne 16. 2. 2007, č.
j. 18 Cm 60/2005-45. Tímto postupem tedy společnost CZECH INTERNATIONAL, a.s.,
IČO 26870142, ve smyslu § 220x odst. 7 obch. zák. informovala o tom, že se
ohledně žalované pohledávky stala právní nástupkyní zaniklé společnosti CZECH
International, a.s., IČO 25388967. Případná skutečnost, že toto sdělení bylo v
rozporu s projektem rozdělení, jde k tíži žalované, resp. všech nástupnických
společností. Soud prvního stupně na základě tohoto sdělení rozhodl, žalobkyně
neměla důvod o obsahu tohoto sdělení ve smyslu § 220z odst. 1 obch. zák.
pochybovat a proti usnesení o právním nástupnictví společnosti CZECH
INTERNATIONAL, a.s., IČO 26870142, v tomto řízení brojit odvoláním. V dalším
řízení odvolací soud dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným subjektem je v
daném řízení společnost CZECH INTERNATIONAL LOGISTIC, a.s. I kdyby byl tento
závěr důvodný s ohledem na obsah projektu rozdělení, z něhož by bylo zjištěno,
že pohledávka rozdělením přešla na jinou nástupnickou společnost, je závěr
odvolacího soudu o tom, že žalovaná není pasivně legitimovaná, nesprávný.
Žalobkyně je ve světle výše uvedené ochrany věřitelů při zániku společnosti
rozdělením na nástupnické společnosti oprávněna vyžadovat splnění závazku na
kterékoli z nástupnických osob (§ 220x odst. 7 obch. zák.). Z toho důvodu je
pasivní legitimace žalované v tomto sporu založena.
Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém
je dovolání přípustné, není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v tomto rozsahu, jakož i v
závislém výroku o náhradě nákladů řízení [srov. § 242 odst. 2 písm. b) o. s.
ř.], podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc v
tomto rozsahu podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. prosince 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu