23 Cdo 866/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobkyně P. t., s. r. o., zastoupené Mgr. P. F., advokátem, proti
žalované N. v., s. r. o., zastoupené JUDr. J. T., advokátem, o ochranu proti
nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v
Pardubicích pod sp. zn.. 55 Cm 93/2006, k dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2008 č. j. 3 Cmo 424/2007 – 190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Žalobou se žalobkyně domáhala ochrany proti jednání v nekalé soutěži, v níž
požadovala, aby žalované byly uloženy následující povinnosti:
- zdržet se výroby, prodeje a zprostředkování prodeje výrobků s označením „N.
v. B. n.“,
- odstranit závadný stav spočívající v prodeji výrobků s označením „N. v. B.
n.“ jejich stažením z trhu na celém území ČR,
- poskytnout žalobkyni zadostiučinění ve formě písemné omluvy ve znění:
„Omlouváme se obchodní společnosti P. t. s.r.o., za úmyslné nekalosoutěžní
jednání s cílem parazitovat na zavedeném označení výrobků B. n. a za umisťování
originálních nudlí výrobce P. t. s.r.o. do vlastních zaměnitelných obalů N. v.
B. n. a distribuci takto přebalených výrobků na trhu v ČR.“,
- zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 500.000,- Kč.
Podle žalobního tvrzení tím, že žalovaná (kupující) v rozporu se
smluvním ujednáním s žalobkyní (prodávající), která jí dodávala dle jejích
objednávek na základě rámcové kupní smlouvy těstoviny „B. n.“ a dále na základě
dodatku č. 1 k této smlouvě i výrobky s označením „N. v. B. n.“ v gramáži 330
g, uváděla na trh také výrobky „N. v. B. n.“ v gramáži 550 g, přestože tyto
výrobky v gramáži 550 g žalobkyně pro žalovanou nikdy nevyráběla, dopustila se
žalovaná nekalosoutěžního jednání podle obchodního zákoníku (dále jen obch.
zák.), konkrétně podle § 44 odst. 1 - generální klauzule, § 46 - klamavé
označení zboží a služeb, § 47 - vyvolání nebezpečí záměny a § 48 - parazitování
na pověsti.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 4. září
2007 č. j. 55 Cm 93/2006-158 z a m í t l žalobu v celém rozsahu (výrok
I., II., III., IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud)
rozsudkem ze dne 9. září 2008 č. j. 3 Cmo 424/2007-190 rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé ve výrocích I. až IV. p o t v r d i l , ve výroku
V. (náhrada nákladů řízení) z m ě n i l , a dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého
dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak
vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil.
Předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobkyní
uplatněném nároku na zdržení se nekalosoutěžního jednání žalované, nároku na
odstranění závadného stavu, nároku na přiměřené zadostiučinění formou písemné
omluvy ve znění dle žaloby a také formou peněžitou. Uvedené nároky žalobkyně
tvrdila jako nároky podle § 53 obch. zák. z jednání nekalé soutěže žalované.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že současný soutěžní
vztah mezi účastníky, resp. tvrzené porušování zásad řádné soutěže, nemá původ
v protiprávním jednání žalované, ale v dřívějším smluvním vztahu žalované s
žalobkyní, na jehož základě jak žalobkyně tak žalovaná dodávaly na trh výrobky
obsahující označení „B. n.“, přičemž žalovaná tak činila se souhlasem
žalobkyně. Vytýkané jednání žalované podle závěru odvolacího soudu nenaplňuje
znaky jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. a nejedná se tedy
ani o žádný ze speciálních případů nekalé soutěže podle § 45 a násl. obch.
zák. Tvrzené protiprávní jednání žalované nesplňuje kumulativně tři základní
podmínky generální klauzule nekalé soutěže, konkrétně nesplňuje podmínku
rozporu jednání žalované s dobrými mravy soutěže a dále podmínku způsobilosti
přivodit újmu žalobkyni.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, které
považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť
se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Zásadní právní význam spatřuje žalobkyně v řešení právní otázky, zda
distributor výrobku (zde žalovaná) má právo bez souhlasu výrobce (zde
žalobkyně) výrobku vyrobit z toho výrobku jiný výrobek a tento distribuovat na
trh, dále v řešení otázky, zda distributor výrobku po ukončení smlouvy s
výrobcem výrobku, na jejímž základě prováděl distribuci výrobků výrobce, je sám
oprávněn vyrábět a distribuovat výrobky identické či podobné výrobkům výrobce a
navíc s označením podobným označení výrobku výrobce a navíc ve shodných obalech
jako jsou výrobky žalobkyně, anebo zda se distributor tímto jednáním nedopouští
nekalé soutěže.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je
nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neboť soud pouze odkázal na
skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a omezil své úvahy o důvodech
svého rozhodnutí do pouhých několika vět. Dovolatelka namítá, že odvolací soud
nijak nezdůvodňuje, proč a jak došel k překvapivému závěru, že jednání žalované
je porušením smluvních podmínek, nikoliv porušením hospodářské soutěže;
odvolací soud nezdůvodnil, který z atributů generální klauzule nekalé soutěže u
jednání žalované nebyl naplněn. Dále dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že v
rámci druhé kauzy (žalovaná užívá označení a obal výrobků, které jsou příznačné
pro žalobkyni, a to i po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi nimi) jsou důvody
pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně velmi vágní a mlhavé a odvolací
soud nedává žalobkyni možnost se s jeho závěry řádně vypořádat.
Dovolatelka rozděluje věc na dvě kauzy, přičemž za první kauzu, v níž
se žalobkyně domáhá u soudu ochrany, považuje jednání žalované, kdy žalovaná z
výrobků žalobkyně vytváří nové výrobky (výrobek N. v. B. n. v gramáži 550 g)
bez souhlasu či dokonce vědomí žalobkyně a tyto nové výrobky žalovaná prodává v
obalech identických s obaly originálních výrobků žalobkyně; nebezpečnost
jednání žalované je podle dovolatelky zvýšena tím, že žalovaný si následně
tento výrobek nechal vyrábět u jiných výrobců než u žalobkyně a tím postupně
začal žalobkyni vytlačovat z trhu těstovinových výrobků. Dovolatelka považuje
za nesprávný právní názor soudu, že získání pozice na trhu přebalením výrobků
výrobce těchto výrobků je jednáním právně dovoleným. Podle názoru dovolatelky
jednání žalované je jednáním nekalosoutěžním, které naplňuje všechny tři
základní podmínky generální klauzule. Proto považuje extenzivní výklad soudu za
výklad, který není v souladu s účelem a smyslem obchodního zákoníku a celého
právního řádu.
Dovolatelka se pozastavuje dále nad právním závěrem odvolacího soudu,
že předmětné jednání žalované bylo porušením smluvních podmínek, avšak nikoliv
porušením hospodářské soutěže, k němuž odvolací soud došel, aniž splnil
povinnost poučit žalobkyni o tomto svém právním závěru podle § 118a odst. 2 o.
s. ř. (zásada předvídatelnosti rozhodnutí soudu). Pokud by soud splnil
poučovací povinnost a seznámil žalobkyni s tímto svým právním názorem,
žalobkyně by upravila své žalobní nároky, např. by nepožadovala přiměřené
zadostiučinění v penězích, ale náhradu škodu. Dovolatelka namítá porušení
povinnosti odvolacího soudu stanovené § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť dle jejího
názoru jeho rozhodnutí bylo naprosto nepředvídatelné. Dovolatelka nesouhlasí se
závěrem soudu, že pokud se jedná o porušení smlouvy, nemůže jít o
nekalosoutěžní jednání, a tvrdí, že i mezi stranami smlouvy může dojít k
nekalosoutěžnímu jednání.
V druhé kauze, v níž se žalobkyně domáhá ochrany, dovolatelka pouze částečně
souhlasí se závěry soudů, že uzavřením rámcové kupní smlouvy souhlasila
žalobkyně s prodejem výrobků označených tak, že název výrobku nesl označení jak
obchodní firmy žalované, tak označení výrobku „B. n.“, a že si žalobkyně musela
být vědoma toho, že do běžné obchodní sítě jsou distribuovány výrobky pod
názvem „N. v. B. n.“, a to ve shodných obalech jako výrobky žalobce, tj. jen
pokud se jedná o dobu, kdy byla platná a účinná rámcová kupní smlouva mezi
žalobkyní a žalovanou. Dovolatelka zdůrazňuje, že napadá jednání žalované po
ukončení rámcové kupní smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, kdy žalovaná dále
prodává výrobky s označením „N. v. B. n.“ a ve shodných obalech jako jsou
výrobky žalobkyně. Takové jednání žalované dovolatelka označuje za
nekalosoutěžní a nezákonné. Dovolatelka dále tvrdí, že z korespondence mezi
účastníky vyplývá, že žalovaná si byla vědoma příznačnosti označení a obalů
výrobků žalobkyně a toho, že přebalováním výrobků porušila zákon a práva
žalobkyně; soudy tyto skutečnosti však nevzaly v úvahu, což se projevilo i v
následném rozhodnutí v dané věci.
Dovolatelka své dovolání uzavírá, že právní názor obou soudů, že
jednáním žalované nedošlo k porušení zákonů ČR, je naprosto nesprávný a je
zcela v rozporu s úpravou nekalé soutěže a ochrany soutěžitele. Podle tvrzení
dovolatelky žalovaná svým jednáním jednoznačně naplnila generální klauzuli
nekalé soutěže i některé skutkové podstaty nekalé soutěže.
Dovolatelka se obrací na dovolací soud s požadavkem, aby zrušil
napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc k
dalšímu řízení.
Žalovaná vyjádření k dovolání nepodala.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném
případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení
spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že
také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině
procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení
správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak
důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a
odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud
- s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro
úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či
nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá),
jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v
dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak
není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu
zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu,
že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala
odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednání
žalované nelze považovat za nekalosoutěžní ani podle generální klauzule ani
podle zvláštních skutkových podstat a proto že nelze přiznat žalobkyni žádný z
uplatňovaných nároků (nárok zdržovací a odstraňovací a na přiměřené
zadostiučinění ve formě písemné omluvy a ve formě peněžité).
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, zjistil, že soud
prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném
případě jednání žalované nesplňuje kumulativně tři základní podmínky generální
klauzule nekalé soutěže a nelze je proto kvalifikovat jako jednání nekalé
soutěže. Z toho důvodu nelze přiznat žalobkyni ani jeden z uplatněných nároků.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně správně uzavřel, že v
posuzované věci se jednalo primárně o vztah závazkový mezi žalobkyní a
žalovanou na základě uzavřené rámcové kupní smlouvy, aniž by byla mezi stranami
dohodnuta jakákoliv exkluzivita na výrobu výrobku žalované „N. v. B. n.“. Ve
smluvním vztahu, kdy žalovaná plnila své povinnosti řádně podle smlouvy
(vyráběla, prodávala a zprostředkovávala prodej výrobků s označením „N. v. B.
n.“) a druhá strana (žalobkyně) jí k tomu poskytovala své výrobky (nudle, resp.
nudle známé pod označením „B. n.“), nelze uvažovat o jednání nekalé soutěže.
Pokud žalovaná po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi ní a žalobkyní dále
prodávala výrobky s označením „N. v. B. n.“, přičemž výrobcem nudlí již nebyla
žalobkyně, ale jiný subjekt, oba soudy shodně správně odůvodnily, že pouze
tímto jednáním - bez dalšího - nemohla žalovaná splňovat podmínky nekalé
soutěže, konkrétně nemohlo jít o rozpor s dobrými mravy soutěže (v hospodářské
soutěži se žalovaná ocitla v rámci výroby, prodeje a zprostředkování prodeje
výrobků s typickým pro ni označením „N. v. B. n.“, přičemž součástí označení
uvedených výrobků žalované je i její obchodní firma „N. v.“), ani o způsobilost
přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (žalovaná při prodeji či
zprostředkování prodeje výrobky pravdivě označovala dále pro ni typickým
označením „N. v. B. n.“, nikoliv jiným zaměnitelným označením, např. typickým
pro jiného výrobce či distributora, který by tím mohl být dotčen na svých
právech, ani se tímto jednáním žalovaná nemohla dotknout práv spotřebitelů,
kteří i nadále nakupovali výrobky s označením pro žalovanou typickým „N. v. B.
n.“ bez ohledu na to, kdo byl aktuálním výrobcem a dodavatelem nudlí). Ke
správnému odůvodnění obou soudů dovolací soud může jen doplnit, že žalobkyně
mohla za dané situace - po ukončení rámcové kupní smlouvy mezi ní a žalovanou -
vyrábět a prodávat své výrobky či zprostředkovávat prodej svých výrobků s
typickým pro ni označením, jehož součástí může být i její obchodní firma, např.
„P. t. – b. n.“, čímž by nabídla spotřebiteli v ČR dostatečně odlišitelný
výrobek od výrobku žalované
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže
změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní
kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn
zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších
stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k
nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným
z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může
být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a
odst. 3 o.s.ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v
případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování
i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci; je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový
případ se v dané věci nejedná, napadá-li dovolatelka pouze zjištěný skutkový
stav věci a brojí proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu spočívající v
tvrzeném nesplnění poučovací povinnosti soudu.
Směřuje-li dovolatelka námitku do nedostatečného odůvodnění rozhodnutí
odvolacím soudem a namítá tím nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu. V
takovém případě by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Jak už ale bylo výše uvedeno, z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může
dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená
vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je
bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ
se ale v uvedené námitce nejedná.
Dále je nutno konstatovat, že pokud dovolatelka předestřela za otázky zásadního
právního významu řešení otázek o skutkovém závěru soudu v dané věci a řešení
otázek souvisejících s procesním postupem soudu, nepředestřela tím žádnou
otázku, která by měla ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce
zásadní význam, tj. otázku, zda odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným
právem, či právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně.
Dovolací soud v souladu s rozhodnutími obou soudů potvrzuje, že neshledává v
jednání žalované jednání nekalé soutěže podle generální klauzule (§ 44 odst. 1
obch. zák.), a to pro absenci dvou základních podmínek (rozpor s dobrými mravy
soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům), a z
toho důvodu není ani nutné řešit další navazující otázky, které uváděla
žalobkyně ve svých podáních, jako např. zda se jednalo o klamavé označení zboží
a služeb podle § 46 obch. zák., vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 obch.
zák. nebo parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák.
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o.
s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud otázku
nekalosoutěžního jednání žalované v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani
z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní
stránce zásadní význam má.
Není-li dovolání žalobkyně přípustné, Nejvyšší soud ČR jej podle ustanovení §
243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž nařizoval jednání
(ustanovení § 243a odst. 1, věta prví, o. s. ř.) odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace,
kdy žalovaným žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči
žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2009
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu